Hugo Chávez bude vládnout Venezuele dalších šest let. Historické volby vyhrál poměrně těsně.
Dusno v okolí Caracasu v neděli pozdě večer ochlazovaly bouřky. Dusno bylo i na politické scéně a to nejvíce za posledních 10 let. Celý svět sledoval historické prezidentské volby. Historické z několika důvodů: podpora prezidentského matadora Cháveze, jehož hvězda na nejvyšším postu venezuelské politiky září od počátku roku 1999, v poslední době poněkud vybledla. Chávezovi docházely síly i díky boji se zákeřnou nemocí a opozice se konečně dokázala (až na pár výjimek) dohodnout na jednom silném kandidátovi.
Proti Chávezovi stanul čtyřicátník Henrique Capriles Radonski. Jeden z nejbohatších lidí v zemi a na půl Polák. Vystudovaný právník by v české kotlině do přímé volby prezidenta prošel jen s odřenýma ušima. Na funkci prezidenta u nás může kandidovat jen člověk starší 40 let a toto jubileum Capriles oslavil teprve nyní v létě. Mezi nezkušené politiky ovšem rozhodně nepatří. Má za sebou velmi úspěšné starostování, ve 27 letech byl zvolen za šéfa jedné z komor parlamentu a v posledních 4 letech byl guvernérem.
Během noci přicházely z Venezuely dosti rozporuplné informace a jistou dobu to vypadalo na těsné vítězství opozičního kandidáta. Nakonec však opět vyhrál Chávez, a pokud „vydrží“, bude Venezuele vládnout dalších 6 a celkově už 20 let.
V Latinské Americe má prezident výrazně větší pravomoci než u nás a je obvykle volen na dobu 4-6 let s možností jednoho znovuzvolení. Výjimkou je například Mexiko, kde je možný pouze jeden šestiletý mandát.
V roce 2009 prosadil Chávez v referendu změnu ústavy, která nyní umožňuje libovolný počet znovuzvolení nejen prezidenta ale i dalších politiků (na dva mandáty byla do té doby omezena například i funkce poslance).
Venezuela je politicky velmi blízká Kubě, se kterou má těsné vztahy. Havana tak byla jedním z míst, kde Chávezovi drželi všechny palce, neboť vítězství opozičního kandidáta by vedlo k přetrhání vazeb, což by pro kubánskou ekonomiku byla velmi špatná zpráva.
Mezi Venezuelou a Kubou jsou ovšem velké rozdíly a to nejen ekonomické ale také politické. Ve Venezuele existuje opozice i částečná svoboda médií. Politický systém je ve Venezuele na půl cesty mezi demokracií a diktaturou.
Cháveze z počátků podporovala především střední vrstva, ale později se jeho nejvěrnějšími voliči stali zejména chudí Venezuelané. Nutno říct, že jeho sociální politika je úspěšná. Chudoba během jeho mandátů poklesla o desítky procent, postavila se řada bytů, zvýšila vzdělanost a dostupnost zdravotní péče, snížila zadluženost a byly vytvořeny stovky tisíc pracovních míst. Jiné problémy ovšem přetrvávají a Caracas je stále jedním z nejvíce nebezpečných míst na světě.
Většině voličů je poměrně jedno, co si o jejich prezidentovi myslí v zahraničí a zda má opozice ve sdělovacích prostředcích malý nebo velký prostor. Lepší životní úroveň, možnost dát dítě studovat a řešení každodenních problémů jsou přednější. Přestože se Chávez už mnoha lidem „zajedl“, je především pro nižší vrstvy obyvatel jednoduše jistotou. Capriles by naproti tomu znamenal otočení kormidla a nasměrování Venezuely do nejistých vod.
Kromě toho musíme vzít v úvahu, že podmínky oba kandidáti stejné rozhodně neměli. Možné podvody při volbách byly zřejmě nezanedbatelným jazýčkem na vahách. Capriles se sice mohl opřít o podporu většiny opozice i o svou rodinu, která vlastní některá média v zemi, proti Chávezovi měl šanci ale dosti malou.
Vítězství Cháveze je však přesto relativně těsné. Od voličů obdržel 54,42% hlasů zatímco jeho rival 44,97%. V řeči konkrétních čísel je to asi 7,4 milionů hlasů pro Cháveze a 6,1 milionů pro Caprilese.
Zdroje: Wikipedie
Video: YouTube.com
Foto: http://www.flickr.com/photos/44563490@N02/
Další příspěvky autora: PK
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!