Lidskost se ztrácí!

 

Lidskost se ztrácí!

Lidskost je slovo téměř neznámé

Každý z nás si v dnešní době nejspíše představí pod pojmem lidskost něco jiného. Možná se najdou i tací, kteří toto slovo nedokáží přesně definovat. Osobně si pod pojmem lidskost představím to, co z nás dělá člověka. Schopnost člověka cítit, vnímat, pomoci, schopnost jednat a mít srdce. Lidskost je také něčím, co nám automaticky v hlavě vyvolává při různých situacích pocity a nutí nás jednat určitým způsobem. Někdo je citlivější, jiný ne. Pocity, které vyvolávají lidskost a i lidskost sama je u každého jedince individuální. Někteří jsou lidští tak, až na to sami doplácejí, jiní považují za lidskost, že si ostatních nevšímají a nechávají je, tzv. žít. Lidskost je také velmi ovlivněna tím, jak jsme byli vychováváni. Pokud nás rodiče od mala učili mít vztah k přírodě a chovat se dobře k lidem, být slušný, máme v sobě lidskost zakořeněnou. Pokud byli naši rodiče krutí tyrani a učili nás každého nenávidět, protože lidé jsou zlí a svět je nespravedlivý, pak asi nebudeme příliš lidští a nebudeme umět pomáhat.

 

Příběhy

A proč o tom píši? Protože poslední dobou je neskutečně mnoho lidí, kteří si stěžují na to, co jim druzí provedli, nebo co se jim stalo a nikdo nepomohl, i když byl vždy někdo na blízku.
Lidé dokáží být velice zlí. O tom se přesvědčila i jedna stará paní z Kladna. Na ulici spatřila tři mladé kluky. Jednomu z nich bylo neskutečně zle, a tak se paní zeptala, zda s ním chlapci nepotřebují pomoci. Odpovědi se dočkala, ale více než příšerné. „Hleď si svýho, ty bábo, p*čo jedna stará, koukej zmizet.“ Slečny, které seděly na lavičce opodál, se smály tomu, jak to kluci staré paní „nandali“. Naštěstí se paní zastala žena, která venčila opodál svého psa. Prohlásila směrem ke klukům něco o tom, že drzost dnešních mladých nezná mezí a že jim schází pořádná výchova.
Další příběh je o bezohlednosti lidí na silnici. Nespočetněkrát se mně stalo, že jsem chtěla přejít silnici. To, že auta nezastavují na přechodu pro chodce, mně ani nepřekvapuje, ale že zrychlí před přechodem, abych nemohla přejít, nebo ještě hůře, že vás objedou, to mě přijde neskutečně bezohledné. Ohrožují tím život náš, ale i svůj. Stejně tak, jako když se někdo učí řídit a netrpěliví řidiči, kteří již asi zapomněli, jaké je to, když někdo něco neumí a je potřeba, aby se to v klidu naučil, na něj troubí, v horších případech dotyčnému nadávají.
Staří lidé si často stěžují na to, že je v dopravních prostředcích nikdo nechce pustit sednout. Mladí se ještě drze dívají těm starším do očí a nejspíše se jim i v duchu vysmívají, někteří dokonce skutečně. Mladí na to koukají tak, že staří nepotřebují sedět, protože jsou v důchodu a mohou sedět pořád. Staří se bojí si nesednout, protože se jim často motá hlava a bojí se, že na sedícího mohou spadnout. Stejné je to s těmi, kteří mají třeba zlomenou ruku, či nohu. Lidé na ně v drtivé míře také neberou ohledy. Stejně jako na maminky s kočárky, či na těhotné ženy. Naopak podle lidí „ženský s fakany, těhule a mrzáci nemají cestovat dopravními prostředky, protože jen obtěžují“.

 

Abych nepsala jen o negativních zkušenostech s lidmi, je pravda, že někteří lidé jsou dobří a pomáhají anonymně při různých situacích. Kupříkladu při záplavách mnoho lidí zaslalo peníze na pomoc těm, které záplavy postihly. Není vše ale jen o penězích. Svoji lidskost můžeme projevit již třeba jen tím, pokud někdo upadne na ulici, že mu pomůžeme se zvednout, nebo pokud uvidíme, že se někomu rozsypal nákup, pomůžeme mu ho posbírat. Samozřejmostí by měla být lidskost v situacích, kdy se někomu udělá špatně, či je zraněný. Lidé se bohužel v takových situacích ohánějí větami, že když by se nedej bože při jejich pomoci zraněný třeba špatně pohnul a kupříkladu by ochrnul, příbuzní zraněného by ho mohli zažalovat pro ublížení na zdraví a soudit se s ním. Toto mně přijde jako hloupá výmluva toho, jak zkrátka někomu nepomoci, protože nechceme. V situaci, kdy se někdo zranil, jsem rozhodně nepřemýšlela, jestli mě potom náhodou nezažaluje a zkrátka jsem automaticky pomohla. Nějací dobří lidé tedy možná přeci jen nevymřeli a žijí mezi námi. Mají srdce na pravém místě a dokáží soucítit. Jaký máte na lidskost názor vy? Vytrácí se, nebo je mezi námi ještě spousta hodných lidí, kteří dokáží pomoci?

 

Nepřehlédněte v magazínu internetWEEK.cz | Lidí bez domova přibývá - vede z ulice cesta? >>>

Foto: http://www.flickr.com/photos/bambse/

 

Další příspěvky autora: Caroline Kornelová

---

Články ve stejných kategoriích:

K zamyšlení   Lidé