Co je realita a co je iluze?

 

Co je realita a co je iluze?

Nesčetněkrát jsme četli v duchovních spisech, že svět je „mája“, iluze. Není to až tak moc nepochopitelné nebo nelogické. Většinu času trávíme v naší mysli a přitom se tak nějak motáme kolem hmotných věcí. Potkáváme mnoho lidí a ti nedělají nic jiného, než nám předkládají motanici vlastních projekcí a představ.

Někoho potkáme a prostě mu nevidíme do hlavy. Většinou lidé trpí samomluvou. Reagujeme na situace, ne podle našeho přirozeného jáství, ale spíše tak, jak to jaká situace v danou chvíli přinese. Někdo se usmívá a my, pokud máme dobrou náladu, se usmějeme taky Někdo do nás vrazí a my se vytočíme, někdo nám vynadá a my si to nenecháme líbit. Naše sebedůvěra, postavení je těmito situacemi tvrdě zkoušeno každý den. Velmi si přejeme, aby o nás ostatní měli co nejpříznivější mínění,, aby si nás vážili a aby o nás pěkně mluvili. Neznáme sami sebe - vlastní nitro - známe pouze reakce okolí a na něm jsme chronicky závislí. My prostě teoreticky můžeme vědět o iluzi tohoto světa, nesčetněkrát jsme o tom četli, ale my se s tím nechceme a také neumíme ztotožnit. Co by nám zbylo, že ?

A proto jsou lidé páni doktoři, páni inženýři, páni právníci, páni notáři. Už nemají ani příjmení, titul je lepší. Poté jsou občané, otci, matky, dcery, voliči, fandové...... Potřebujeme nutně někam patřit, být zařazeni. Musíme mít zřetelnou a jasnou nálepku. Musíme být viditelní k hmotnému světu. Proto, i když víme o „máji“, iluzi našeho hmotného bytí a souhlasíme s tím, nežijeme tím. A potom jsou také někteří, pro které je samotná představa hmotné neexistence strašná a neakceptovatelná. Co to je za blbost ? Jedná se o ty človíčky, kteří hledají v duchovním světě řešení „ praktických životních problémů“. Asi jak používat stravenky, uhranout přítele nebo si přivolat taxi. V duchovní oblasti?

 

Duchovno

Většina duchovních disciplín nekompromisně popírá realitu našeho známého života, realitu mysli. Tisíce let. Naše „realita“ nás dovedla na samý pokraj zhroucení planety. K obrovským rozdílům mezi bohatstvím a chudobou. K ničení přírody. Co je dosažitelné smysly je cenné, nejcennější. Neexistuje žádný ideální model záchrany lidstva. Pokud bude vládnout rozum,logika, soupeření a život v tzv. hmotné realitě. Pokud tomu tak je, poté se většina duchovních hledačů stále pohybuje v území iluze. Je to prostě takový zvláštní koníček. Teorie, postupy, mantry, cvičení. Iluze. Neslyšíme vnitřní hlas a nenecháváme se jím vést. Domníváme se, že se k tomu třeba dopracujeme logikou a rozumem. Stačí hodně číst, stačí meditovat, stačí to dělat dost roků a máme pocit, že hodně víme, dokážeme o tom zasvěceně mluvit. Za tu dřinu musí něco PŘIJÍT.

Nepřijde nic. Celé ty dlouhé roky budou promarněným časem. Jen proto, že se bojíme opustit poznané a bezpečné území a plně se odevzdat. Že jsme naučeni prostředím a výchovou spoléhat se na svůj úsude, logiku a rozum. A přitom zarputilí hledači jsou schopni čehokoliv. Někteří odchází do samoty, zbavují se všeho majetku, trápí své tělo náročnými fyzickými cviky, plní hlavu znalostmi, drží obtížné půsty. Ale to, co je nejdůležitější, neudělají. Nechtějí pustit sami sebe, nechtějí opustit území mysli. Mají pocit, že nejdříve je potřeba vše zničit, zkrotit, překonat. Domnívají se, že je potřeba se zbavit závislosti. Někdy v budoucnosti. Mistři to říkají. Ale skutečně se pustit, odevzdat je- je železnou podmínkou. Známe mnoho učení. Ale pokud je tolik směrů, je nám skutečně známý cíl ? Co takhle začít od konce, od cíle. Není na tom nic složitého, ani objevného. Od konce. Slova nás tam nepřivedou, žádná. To co teď dělám je právě pohybování se v oblasti iluze. Píšu v iluzi, slova. Správně, přesně tak. Slova nic jiného nedokážou. Jsou sluhy a nástrojem mysli. Nedokážou popsat zážitek. Nebo srdce a duše umí mluvit lidskými slovy , umí psát? Slova jsou užitečným prostředkem, na nějakou chvíli. Ale jsou jen a jen mámením. Správný výraz.

Pokud necítíte něco za slovy, něco co nebylo vyřčeno, buďte nadmíru opatrní. Protože slovy se dá velmi dobře manipulovat. A manipulace může být různá. Slova jsou slaďoučká, miloučká, konejšivá ale i vulgární, útočná a zlá. Ale nakonec – jsou to jen slova. Autora nevidíte. Pokud je autor inteligentní, může vás dostat. Velmi snadno. Raději v duchovní oblasti nikomu nevěřte, mně zejména. Do té doby, než ho příjme vaše srdce a duše. Čtěte slova, ale stále pamatujte, že jste v oblasti iluze, kde je možné vše. Je těžké důvěřovat a je těžké i nedůvěřovat. Obtížné. Proto se právem říká, že v nouzi poznáš přítele. Až v nouzi. Ne když se nic neděje. A to máme možnost se se svými přáteli osobně setkávat. Nedivte se – mája. Proto říkám, buďte opatrní. Neboť jestli mě skutečně něco mrzí, tak je manipulace s lidmi právě v duchovní sféře. Mě to prostě ……….

 

 

Duchovní sféra

Protože se pohybujeme v oblasti, kdy mizí obvyklé rozumové zábrany a lidé jsou velmi snadno zranitelní, zneužitelní a křehcí. Duchovnost je hluboká intimita a my se pokoušíme vstupovat do skutečně reálného světa. Do světa, na kterém by nám mělo velmi mnoho záležet. Pokud nechceme promarnit další z našich životů. A hlavně, objevíme zde velmi mnoho důkazů a budeme přesvědčeni o realitě. Pokud dokážeme zapomenout na mysl a logiku. Na řešení praštěných „reálných“ problémů, které se buď vyřeší stejně sami, s naší nebo něčí pomocí, nebo se nevyřeší. Ale stoprocentně se stanou neživou minulostí a časem si na ně nedokážeme ani vzpomenout. To je iluze.

Na konci našich životů, na smrtelné posteli, si nebudeme pamatovat ani zlomek z toho, co jsme tak úžasného nebo drastického prožili. Budeme mít pouze„nějaký“ pocit. Budeme se ptát lidí kolem. Co si myslíte o mém životě, byl jsem dobrý člověk, měli mě lidé rádi, budou na mě vzpomínat? Staří lidé to dělají pořád, pořád se chválí, vyptávají se. To bude asi to jediné, co vyjde na povrch. Kde – v mysli, kde jinak. Pro naše vlastní srdce zůstaneme cizincem, protože jsme mu nikdy nedokázali řádně naslouchat. A duše – ta bude ráda, že je konečně konec. Bude znuděná k smrti. Hlubina je cestou. Jen hlubina, vnitřní ticho, ponoření se, odevzdání, pokora a touha po vnitřním vedení.

 

Autor: Ján VEMENO Zdroj: Dolezite.sk

Další příspěvky autora: michelllin

---

Články ve stejných kategoriích:

Ostatní   úvahy   Realita   Mája   K zamyšlení   Iluze   Hmotné věci   Duchovno   Duchovní sféra   Chudoba   Bohatství