Unikátní objev – 6000 let osídlení ve Francii

 

Unikátní objev – 6000 let osídlení ve Francii

Na ploše přesahující 7 hektarů tady postupně žily komunity lidí z pozdní doby kamenné, z doby keltské, keltsko-římské a nakonec z merovejské (5.- 8. století n. l.). Nález v Alsasku, na dnešní severní hranici mezi Francií a Německem, vrhá nové světlo na kulturní vývoj a populace, které zde žily.

 

Neolitické pohřebiště

V jedné části tohoto místa objevili archeologové pohřebiště 20 hrobů. Nejstarší hroby pocházejí z doby před 6900 lety. Pozůstalí lidé z doby kamenné pohřbili mrtvé s náhrdelníky a náramky, které se skládaly z malých vápencových nebo perleťových korálků. Jedna z mrtvol byla pohřbena s dvěma velkými kamennými disky. Také pazourkových nástrojů a keramiky je na místě mnoho. Sídlili tu lidé kultury Grossgartach, což bylo první velké společenství ve středním neolitu kolem roku 4750 př. n. l. Ohromná „dunajská“ nekropole byla později nahrazena pohřby menších skupin. Lidé dunajských kultur v té době osídlovali větší část Evropy od západní Francie až k Černému moři.

 

Švédské Pompeje – tak říkají archeologové objevu na ostrově Öland. Stojí před záhadou starou 1500 let. Někdo nemilosrdně povraždil obyvatele pevnosti a nechal jejich těla ležet na místě činu... Historie: Masakr na švédském ostrově Öland >>>

 

Keltská farma

V laténském období (asi 150 let př. Kr.) zde žili Keltové a v severní části naleziště měli velkou farmu. Tisícimetrové pozemky byly oplocené a uvnitř stály budovy, ke kterým patřily podzemní sklady. Na místě zůstalo po obyvatelích mnoho artefaktů jako skleněné ozdoby, keramika, amfory a mince naznačujících, že majitelé byli bohatí. Byly zde nalezeny také hroby a úlomky lebek a zbraně.

 

Návštěva z Asie

V polovině 4. století na místo dorazili lidé z východu a usadili se zde. V nekropoli z merovejské doby byly nalezeny 4 hrobky a stříbrné i zlaté šperky. Tento druh šperků a stejné stříbrné zrcadlo používaly kavkazské národy Alanů-Samartinů. Asijský původ těchto lidí dokazuje deformovaná lebka jednoho z nich. Praktika deformování lebek se používala mezi elitou těchto kočovných národů, které ovládaly obrovské území v Eurasii. Východní rodiny bývaly někdy součástí římské armády. Podobné izolované hroby s bohatou výbavou se nacházejí také v Německu a ve východní Evropě. Deformování lebek používali i proslulí Hunové, kteří expandovali do Evropy ze střední Asie v 5. století. Lebky formovali do podlouhlého tvaru dětem od raného věku pomocí dřevěných destiček. Nekropole z Obernai dokazuje, že členové malé východní komunity žili koncem Římské říše dlouhodobě na území Francie.

 

Hunové

Němci, kteří na svém území deformované lebky rovněž nacházejí, udělali analýzu DNA jedné z nich, protože Hunové jsou dodnes pro historiky velká záhada. Analyzovali DNA ženy, která byla pohřbena v 5. století v Bavorsku. Takto deformované lebky se nacházejí na různých místech Evropy; tito lidé žili v pozdní římské a v raně středověké době většinou v Karpatské nížině, ale také v západní Evropě a většinou se jedná o ženy. Historici neměli jasno, o jaké lidi jde – zda jsou to původní nomádi z Asie nebo jde o převzatý zvyk. Výsledky analýzy u DNA ženy z Burgweintingu u Řezna ukazují, že její předkové pocházeli minimálně v některých liniích z Asie. Strašliví nájezdníci Hunové, které v raném středověku dorazili do Německa a do Francie, urazili tisíce kilometrů; od Kaspického moře směřovali na západ přes Karpaty a podél Dunaje přes Rumunsko, Maďarsko a dnešní Rakousko. Pohybovali se na jih od Šumavy. V polovině 5. století se dostali až do Alsaska. Cesta od Černého moře do Francie jim trvala asi 20 let.

 

Oba americké kontinenty byly osídleny ve třech migračních vlnách ze Sibiře spíše než jedinou migrací, říkají vědci, kteří prostudovali celé genomy původních obyvatel z Kanady a Jižní Ameriky... DNA: První Američané přicházeli ve vlnách >>>

 

Zdroje:
http://archaeologynewsnetwork.blogspot.de/2013/11/6000-years-of-occupation-revealed-at.html#.Une3mb7ha71
http://eurogenes.blogspot.cz/2012/09/ancient-dna-from-hun-burial-site-in.html

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Věda   Francie   Historie