Kdo žil v Čechách v době bronzové?

 

Kdo žil v Čechách v době bronzové?

Aktualizováno 28.5.2014

 

Jako bývalý čtenář Eduarda Štorcha jsem byl vždy zvědavý na prehistorii Československa. Historie zachycená v psaných dokumentech – ta mě nebavila, to není žádná záhada. Nejnudnější mi připadal středověk. Co víme dnes o lidech z doby bronzové žijících na teritoriu České republiky?

 

Možná vám neunikla zpráva, že byl na Litoměřicku nalezen bronzový poklad. Unikát, říkají historici – pár bronzových sekyrek a zlatých prstýnků. Objevili ho kanci, kteří rozryli lesní půdu nedaleko turistické stezky. Místní občan, který šel vyvenčit pejska, naštěstí poklad předal odborníkům. Bezva! Ale co souvislosti tohoto pokladu? Víme, kdo úžasné artefakty vyrobil, kdo je vlastnil, proč je zakopal v lese? To stěží. A tak je to téměř se vším, co předchází dobu Keltů – místo, abychom si představili konkrétní lidi, dovídáme se od historiků obecné pojmy: únětická kultura, kultura popelnicových polí, kultura zvoncových pohárů apod. Pokusme se dobu bronzovou trochu ilustrovat, abychom měli lepší představu, kdo to tady vlastně žil a pracoval před 3500 tisíci roky.

 

Rozšíření únětické kultury ilustruje úvodní mapka ČR...

 

Obyvatelé Čech v době bronzové: Co nás zajímá

Jak vypadali? Byli to tak trochu Slovani, Keltové nebo Mongolové? Byli blonďáci nebo spíše tmaví? Měli tetování? Jak se česali? Měli rozcuchané vlasy, copy, dredy nebo se česali jako my? Byli to divocí brutální válečníci nebo spíše klidní zemědělci? Na většinu těchto otázek historici znají nebo tuší odpověď.

 

Jakou řečí mluvili? Jaké měli rituály? Kouřili dýmku míru? Nosili ve vlasech orlí péra a malovali si tváře válečnými barvami, propichovali si nos? Žili se svými sousedy většinou v míru a obchodovali s nimi, nebo byli permanentně na válečné stezce? V jaké bohy věřili? Přinášeli zvířecí nebo i lidské oběti? Jaké zpívali písně? Jak tančili?

 

Víme, že lidé doby bronzové zakopávali kovové artefakty do země zřejmě jako obětiny a pravděpodobně v dobách zlých obětovali zvířata i lidi. Víme, že uctívali Slunce a zřejmě i věřili v posmrtný život. Velký výskyt symbolu kříže jako ornamentu naznačuje, že uctívali čtyři světové strany, které splývají se čtyřmi základními elementy. A čile obchodovali i s velmi vzdálenými oblastmi v Evropě!

 

Kam zmizeli a odešli vůbec? Byli vyhubeni nájezdníky? Odešel prastarý národ, který zastřešuje název „únětická kultura“, nebo zůstal ve střední Evropě (od severního Německa po Švýcarsko, od Rakouska přes Česko do Polska) a smísil se s vlnami nových příchozích? Z nalezených pokladů je jasné, že to byli velmi šikovní řemeslníci a měli rádi – stejně jako my – hezké věci. Byli zemědělci a žili většinou skromně. A to je zhruba vše.

 

Odborná řeč

Odborné zprávy z našeho území mluví většinou tímto jazykem: „Pohřeb muže s pohřbem ženy a tří dětí…Zajímavým nálezem byl kámen půlkruhovitého tvaru uložený před skeletem nejmladšího dítěte, který mohl suplovat náhrobní stélu…Jedinci zemřeli s největší pravděpodobností současně …Na základě antropologických podkladů nebylo možné zjistit příčinu jejich smrti. Můžeme se ale domnívat, že úmrtí těchto osob byla neobvyklá…“

 

Na našem území se nic převratného z doby bronzové nenašlo. Je to možná tím, že území ČR bylo tehdy zapomenutým koutem Evropy mimo obchodní stezky slibující bohatství. Ale přesto tu některé národy sídlily i stovky, možná tisíce let, mísily se s jinými příchozími, přejímali jejich kulturu a techniky, aby přežily.

 

Miniaturní osudí z odbdobí únětické kultury (starší doby bronzová)

 

Genetický původ Středoevropanů

Nejzajímavější mi připadá, zda jsme my současní Češi příbuzní s těmito lidmi, a tak jsem začal pátrat na vlastní pěst. Hned mi padl do oka zajímavý článek o genetickém výzkumu ostatků ze střední Evropy z doby bronzové. Výzkum provedli v Austrálii! Badatelé prozkoumali vzorky mitochondriální DNA (linie po matce) lidí, kteří patřili do únětické kultury doby bronzové (2300 př.n.l.-1700 př.n.l.) nebo dřívější kultury šňůrové keramiky z doby měděné (2900 př.n.l.-2300 př.n.l.).

 

Příbuzní v době bronzové

Lidé šňůrové keramiky a únětické kultury podle tohoto výzkumu DNA v mateřské linii jsou nejpříbuznější s moderními východoevropskými skupinami obyvatel, jako jsou Češi, Moravané, Slováci nebo Lotyši. Přičemž starší lid šňůrové keramiky je více spřízněn se současnými populacemi než lid únětické kultury.

 

Artefakty kultury zvoncových pohárů

 

Mapka rozšíření kultury zvoncovitých pohárů vytvořená dle RJ Harrison, The Beaker Folk. Copper Age archaeology in Western Europe. Ancient Peoples and Places 97, London 1980 | Wikipedie

 

Na jižní Moravě a v Čechách žila v té době také kultura zvoncovitých pohárů (2900-1800 př.n.l.). Lidé, kteří je vyráběli, jsou si blízcí spíše se současnými populacemi v západní Evropě (Sardinie, Španělsko) - přestože do našeho kraje pronikali po Dunaji z východu. Lidé této kultury žili v Evropě na obrovském území od Sicílie až po Anglii a do jejich období spadá výstavba Stonehenge.

 

Stonehenge: zná se již původ kamenů >>>

 

Moderní středoevropské populace jsou velmi pravděpodobně potomky lidí, kteří na našem území žili v pozdním neolitu a v rané době bronzové. Stručně řečeno, jsme tak trochu příbuzní.

 

Autor odborného blogu Eurogenes, který australský nepublikovaný výzkum objevil, se zamýšlí nad takovými nuancemi, jako je znov-uobjevení jisté genetické haploskupiny ve střední Evropě, což by mohlo znamenat, že šňůrová keramika a únětická kultura má možná původ až ve střední době kamenné (8000 let př.n.l.). Bylo by zajímavé vědět, že se lidé těchto kultur u nás zdrželi téměř 8000 let kontinuálně, ale je to těžko prokazatelné.

 

Historici zjistili ještě jednu věc. Lidé tvořící šňůrovou keramiku a lidé únětické kultury mohou být potomky mezolitických lovců a sběračů z východní Evropy a hypoteticky také národů mohylové kultury, jejíž tvůrci obývali východní stepi (euroasijští nomádi). Šňůrová keramika a únětická kultura vykazují podobné motivy v keramice.

 

Mapa rozšíření kultury šňůrové keramiky | slavonie.org

 

Šnůrová keramika a únětická kultura | galerie.cz

 

 

Život v době bronzové

Jak žili tito lidé, se kterými jsme pravděpodobně příbuzní a pobývali na našem území už asi před 4200 roky? Nejstarší osídlení únětické kultury se soustředilo na jižní Moravě. Na východě dosáhla únětická kultura řeky Moravy a dostala se do kontaktu s nitranskou kulturou. Velká sídliště ale byla také ve středních a západních Čechách a menší v jižních Čechách.

 

Moc toho o nich nevíme. Sídlištní centrum neleželo v Čechách, ale v Německu, v úrodné oblasti v dnešním Sasku-Anhaltsku a Thüringenu. Byli to zemědělci, kteří pohřbívali své mrtvé podle ustálených zvyků do plochých hrobů ve skrčené poloze na pravém boku, jako by je ukládali ke spánku. Jejich oči směřují na východ, směrem ke Slunci. Navazují v těchto zvycích zřejmě na starší neolitickou kulturu šňůrové keramiky.

 

Lidé žili v dřevěných domech ve vesnicích. Klasický dům byl dlouhý a měl dvoulodní půdorys (obvykle 7x20 metrů). Kolem roku 2000 začali intenzivně těžit kovy a obyvatelstvo se začalo diferencovat podle majetku, v Německu našli bohatě vybavené tzv. knížecí hroby. Většina lidí pracovala v zemědělství, ale existoval dálkový obchod, přes centrální území vedly stezky zejména na sever a na jih Evropy. Obchodovalo se hlavně se surovou mědí a později s velmi ceněným bronzem. V severní Evropě se nachází mnoho pokladů z té doby.

 

Doba bronzová a uctívání

Čeští badatelé se domnívají, že depoty (jako ten vyhrabaný kanci) byly skladiště obchodníků a určitý typ úschovny na horší časy. Ale podle německých historiků šlo spíše o oběti bohům od lidí, kteří potřebovali jejich ochranu a pomoc. Podzemí je spojována s matkou zemí, mohly to být dary pro víly a elfy. Kdoví? Svatostánky byly v té době stavěné ze dřeva, ale někdy z kamene – Stonehenge a jinde v jižní Anglii. U Torfabbau (Nizozemsko) byla objeven unikátní svatostánek sestávající z kamenného kruhu, uvnitř něhož byla postavena čtverhranná stavba z dubových kmenů. Konce trámů měly „rohy“, což asociuje uctívání Měsíce nebo býka. V Německu byla objevena místa, kde bylo soustředěno mnoho ohnišť (i stovka) a historici jim přikládají náboženský význam. Protože leží u vodních ploch, mohlo to souviset s uctíváním vody.

 

Co víme o vzhledu lidí doby bronzové

V některých hrobech a bažinách se dochovaly tělesné ostatky se zbytky oblečení jedinců z této doby nebo blízké, takže věrohodně víme, jak se tehdy lidé oblékali. Můžeme začít Ötzim, slavným pravěkým lovcem, jehož mumie byla nalezena v Alpách. Účes něco jako dnešní zanedbaný bezdomovec. Oblečen v koženém obleku, ale to mohlo být proto, že zemřel v zimě a 3000 metrů nad mořem. Zajímavé je, že na některých místech těla měl tetování. Ötzi žil o něco dříve než lidé únětické kultury, na přelomu pozdního neolitu a doby bronzové, před 5300 roky. Genetická analýza ukázala, že potomci Otziho a jeho národa většinou vymřeli – patří ke skupině DNA Y, která už se nevyskytuje. Geneticky byl nejblíže současným obyvatelů Korziky a Sardinie.

 

Ötzi - člověk doby bronzové | rekonstrukce podoby | Museum Bélesta, Ariège, Francie | Foto: Franco Rollo´s

 

Jak to vypadalo v Dánsku

O zevnějšku lidí žijících zhruba před 4000 roky vypovídají pohřby i nálezy mumií z evropských rašelinišť. Rekonstrukce oblečení v Dánsku je podrobná. Lidé se tehdy oblékali prakticky, ale také elegantně a potkat takovou dívku nebo ženu, by mohl být velmi příjemný zážitek.

 

Víme, že muži i ženy nosili někdy dlouhé až na zem sahající oblečení, ale dívky mohly nosit i docela sexy šňůrové sukýnky a halenky. Opasky často zdobily velké krásné spony. Klobouky do nepohody vypadaly jako helmy. Používaly se spony i knoflíky. Muži nosili pláště, nohy zakrývala suknice. Jako materiál se používaly len, konopí, kopřiva a vlna. Muži nosili někdy delší vlasy, než je dnes zvykem. Ženy měly dlouhé i kratší vlasy, ženské účesy byly stejně pestré jako dnes. Bohatší ženy nosily mnoho krásných šperků, z našeho hlediska výstředně velké a nezvyklých tvarů. Starší, slavnostně oblečená žena té doby mohla vypadat asi tak, jako si představujeme kněžnu Libuši.

 

Prehistorická móda | University of Southampton a Natural History Museum Vídeň

 

Nebe do hrobu

Disk z Nebry | Autor: Dbachmann

 

Do umění únětické kultury patří pozoruhodný artefakt z Německa, disk z Nebry, vyobrazení oblohy s Měsícem Sluncem a hvězdami. Nález je starý 3600 let. Jde o nejstarší známé vyobrazení oblohy. Zlato pochází z dnešního Rumunska a bronz z Rakouska.

 

Konec únětické kultury

Podnebí se zhoršilo a to mělo údajně neblahý dopad na lidi této kultury. Začíná převládat nová kultura – mohylová. Je rok 1600 př.n.l. a únětická kultura záhadně mizí, beze stopy. Nemáme důkazy o násilném zániku. Možná tehdejší lid zanevřel na své bohy a přijal rituály nové kultury.

 

My a lidé doby bronzové

Zdá se, že nositelé nových technologií na přežití - zemědělci z Blízkého východu – během mladší doby kamenné pohltili domácí lovce a sběrače téměř v celé Evropě, tedy i v Českých zemích. Ti však byli později v širokém měřítku „nahrazeni“ skupinami patřícími k zvoncovité keramice, šňůrové keramice a únětické kultuře. Nevíme, odkud tihle dobyvatelé schopní dlouhých přesunů přišli, ale zřejmě dorazili ze vzdálených oblastí u Atlantiku a z východní Evropy. Po příchodu do střední Evropy se lidé různých kultur a jazyků zřejmě smísili a vytvořili moderní středoevropský genofond. To znamená, že jsme víceméně jejich potomky. Zajímavý je zjištěný velký podíl mitochondriální DNA typu H u lidí ze střední Evropy náležících ke kultuře zvoncovitých pohárů. Naznačuje, že nepocházejí ze střední Evropy, ale mají kořeny na Pyrenejském poloostrově a souvisí s megalitickou kulturou. Že by byli Baskové přímými potomky těchto lidí a jejich unikátní jazyk je pozůstatek řeči, kterou se kdysi mluvilo i v Čechách nebo na Moravě? Proč ne, když Ötzi z Alp má příbuzné na Sardinii.

 

Zdroje:
wikipedia.org
eurogenes.blogspot.cz/2013/04/ancient-mtdna-from-unetice-culture.html
academia.edu/2268112/Bronze_Age_Costumes_in_North_and_Middle_Europe
slavonie.org/2012/06/15/doklady-tradic-doby-bronzove/

 

Foto: EdmundSquirrel

flickr.com/photos/janamo/5438345380/
southampton.ac.uk/mediacentre/news/2013/may/13_97.shtml

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Historie   Čechy   Záhada