Zkoumat život malé skupiny vystavené izolaci, hladu, nedostatku kyslíku nebo třeba vlivu drog, je snem mnoha vědců ale i vojáků. Některé sny se staly skutečností.
Může malá skupina lidí přežít v uzavřeném prostoru bez kontaktu s vnějším světem? Zdánlivě bizarní až zvrhlá otázka vrtala hlavou mnoha vědcům, zabývajících se dálkovými cestami do vesmíru a budoucí kolonizací planet. Vycházeli z předpokladu, že let k Marsu bude trvat velmi dlouho a posádka bude odkázána po celou dobu zcela sama na sebe. A jaké prostředí jim musí být vytvořeno, aby mohli přežít několik měsíců či let?
Biosféra 2
Pravděpodobně nejznámějším projektem, který se zabýval touto tématikou,byla Biosféra 2. Na počátku devadesátých let vyrostla v horách Santa Catalina v Arizoně unikátní konstrukce podobná gigantickému skleníku. Ta měla za cíl napodobit život na zemi ve všech jeho podobách. Duchovní otec projektu John Allen vyprojektoval soustavu hermeticky uzavřených a navzájem propojených skleníků a v každém z nich byl umístěn jeden biotop .tropické moře, mokřina, step, deštný prales, sladkovodní rybník a další. Osm dobrovolníků (Jane Poynterová, Roy Walford a Taber MacCallum, Mark Nelson, Sally Silverstonová, Mark Van Thillo, Linda Leighová a Abigail Allingová, ktorou později nahradila Silke Schneiderová) byli od 26. záři 1991 odkázání jen na své schopnosti udržet se naživu jen z potravin, které získali z přírody ve sklenících. Projekt tedy plnil hlavně roli ekologickou, nicméně sociální aspekt byl také nesmírně důležitý. Osm lidí vystavených mnoha stresovým a krizovým situacím, často trpících hladem a stále častěji také úbytkem kyslíku spolu museli žít po dobu téměř dvou let. Právě úbytek vzduchu se ukázal být jako kritický moment. S mizejícím kyslíkem se stupňovalo napětí ve skupině, dostavovala se ponorková nemoc a nejrůznější osobní krize. Došlo k zajímavému úkazu, kdy se skupina rozdělila na dvě frakce, které se postupem času znepřátelily natolik, že spolu prakticky vůbec nekomunikovaly a prý se spolu navzájem nejsou schopni bavit ani dnes. Jádrem sváru byl fakt, zda se může či nemůže dodávat zvenčí do systému kyslík, což ovšem navozovalo další otázky. Jaký je vlastně cíl mise? Jedna skupina považovala za hlavní udržet systém v chodu bez zásahu zvenčí a přežít v něm, druhá preferovala výzkumy jednotlivých ekosystémů a provázanosti přírodních procesů, pro což však není naprostá uzavřenost nutná. A co když jde jen o byznys a prezentaci tvůrců Biosféry 2? Projekt skončil v prosinci 1992 neúspěchem, ale přesto přinesl mnoho zajímavých poznatků, se kterými pracují odborníci z NASA i jiných odvětví doposud.
Video o projektu Biosféra 2:
Štola 88
I bývalé Československo se pokusilo o zajímavý experiment s dvanáctičlennou skupinou uzavřenou v podzemních štolách. Ty měly imitovat prostor rakety letící k Marsu. Na rozdíl od Biosféry 2 nebylo cílem zkoumat ekosystémy (ani tu žádné nebyly) nebo soběstačnost posádky (byla zaopatřována zásobami zvenčí), ale skutečně jen psychologické faktory třítýdenního pobytu v uzavřeném prostředí. Účastníci projektu byli studenti, kteří se sami přihlásili. Posádka byla rozdělena na dvě poloviny, které spolu nebyly v žádném kontaktu. Jedni byli operátoři počítače a vlastně tvořili řídící posádku lodi, druhá skupina byli chovatelé, kteří se starali o slepice a drůbež, kterou měli ve své části štoly. Chování všech lidí monitorovaly kamery a kolem štoly vyrostlo malé stanové městečko plné vědců. Z psychologického a sociologického hlediska však nedošlo k žádným konfliktům, jak vypovídají sami účastníci, celou záležitost brali spíše jako legraci, než jako imitaci cesty na Mars.
Video: Projektu Štola 88
Stanfordský vězeňský experiment
Pravděpodobně vůbec nejznámější psychosociální experiment, který vstoupil do učebnic. Americký psycholog Philips Zimbardo se v roce 1971 rozhodl svérázným způsobem zjistit, jak se z normálních lidí stávají zrůdy zbavené všech běžných morálních zábran, jakými byli třeba nacističtí dozorci v koncentračních táborech.
V jednom patře školy ve Stanfordu vybudoval imitaci vězení, do které pak umístil 11 dozorců a 10 vězňů z řad studentů. Všichni věděli, že jde o dvoutýdenní experiment do kterého se dobrovolně přihlásili. Role dozorců i vězňů byla vybírána zcela náhodně. Pravidla v Zimbardově vězení byla stejná jako v jakémkoliv jiném vězení, pouze dozorci nikdy nesměli sáhnout k fyzickému násilí.
Experiment měl šokující průběh a musel být ukončen již po šesti dnech pro extrémní krutost dozorců. Ti sice nepoužívali násilí, nicméně ukládali vězňům tvrdé tresty a nejrůznějším způsobem je šikanovali a ponižovali. Mezi vězni vypukla vzpoura, jeden vězeň se psychicky zhroutil.
Zimbardův experiment vzbudil obrovské diskuse jak mezi odborníky tak i ve veřejnosti. Sám Zimbardo výsledek interpretoval tak, že ty nejhorší zvěrstva nejsou páchána psychopaty a sadisty,ale úplně normálními obyčejnými lidmi, vystavenými tlaku okolí. Kritici experimentu však tyto závěry popírali a celý experiment byl podle nich neetický a vědecky zcela chybný.
O experimentu bylo natočeno několik dokumentárních filmů a také dva hrané filmy.
Šedesátá léta byla známa masivním užíváním LSD a marihuany. Vojenští stratégové na obou stranách železné opony však uvažovali o tom, jak LSD využít jako bojový prostředek. Experimenty ve Velké Británii se týkaly toho, jaký vliv má LSD na běžnou bojovou jednotku několika málo vojácích. Výsledek je vcelku předvídatelný. Elitní komando britské námořní pěchoty se velmi rychle změní ve vysmátou partičku pobíhající bezprizorně po lese (povšimněte si zejména vojáka, který leze na strom, aby nakrmil ptáky nebo nosiče vysílačky, který ji omotá kolem stromu) a velitel jednotky po nějaké době zcela rezignuje na zadaný úkol.
Video z britského experimentu s LSD
Je zajímavé, že také v komunistickém Československu se zabývali armádní činitelé myšlenkou na vojenské využití LSD. Jenže šli jinou cestou než Britové a rozhodli se zkoumat účinky drogy na vojenský plánovací štáb v průběhu taktického cvičení. Výsledek? Na ten se podívejte zde, stojí to za to:
Videa: YouTube.com
Další příspěvky autora: Snaut
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!