Je společná evropská armáda pouhou fikcí?

 

Je společná evropská armáda pouhou fikcí?

Není to tak dávno, co si prezident Miloš Zeman odbyl svou premiéru v Evropském parlamentu. Anglicky s trochu výraznějším českým akcentem řečnil jen krátce. Hlavním poselstvím projevu byla jeho vize federální Evropy a také vzkaz, že Česká republika už nebude v rámci EU věčně fňukajícím potížistou.

 

Někteří komentáři hodnotili Zemanův projev jako příliš povrchní, bez hlubší myšlenky nebo vyjádření nějakého konkrétnějšího postoje či návrhu řešení aktuálních otázek osmadvacítky. Zaujala také Zemanova zmínka o jeho hodně vzdáleném snu, kterým je společná evropská armáda. Podle některých skutečně jen sen, jiní to zase glosovali jako příliš bezvýznamné a zcela neaktuální téma, o němž se opravdu na bruselských chodbách nemluví… o pár dní později obsadilo Rusko Krym a „Zemanovo téma“ se s trochou nadsázky stalo jediným tématem.

 

Neznamená to, že by se teď narychlo formovala evropská armáda. Hovoří se spíše o větší spolupráci a jakési renesanci Severoatlantické aliance. Pro pobaltské státy, Polsko ale také pro Finsko jsou Putinovy aktivity důvodem pro přehodnocení dosavadní politiky.

 

NATO a článek pět jsou sice fajn, ale kus papíru a sliby nemohou nikdy nahradit vlastní tank, nadzvukovou stíhačku nebo protiraketovou obranou. Tak nějak by se dal zhruba shrnout postoj Polska.

 

Military expenditure (% of GDP)

Data from World Bank

 

Nad bojeschopností NATO visí otazníky. Alianci sice tvoří 28 států, ale zejména v posledních letech pod tíhou krize se z armády stala jakási popelka, kterou se dá vždy ještě více oškubat. Většina států na starém kontinentu dnes dává na obranu jen asi 1,1 až 1,4% HDP, přičemž dle úmluv NATO by měly dávat procenta dvě. Česká republika se pohybuje okolo nejnižších 1,1%, což lze směle označit za pomyslné dno. Klesnout s výdaji ještě níže už snad ani nejde.

 

V rámci Evropy je jednou z výjimek zmíněné Polsko, které utrácí ročně kolem 1,9% HDP. Severní soused je unikátní ještě v jednom ohledu. Na rozdíl od mnoha jiných států nejdou Poláci cestou specializace, ale uchovávají do značné míry stále formát komplexní obrany…a nutno říci, že hodně moderní obrany.

 

NATO tak stále táhnou zejména USA, které i přes snižující výdaje dávají na obranu 4,2% HDP. Rusko jde v tomto ohledu ještě dál, dává dokonce 4,5%, ačkoliv v absolutních číslech jde o podstatně menší balík peněz.

 

Pro zajímavost ještě uveďme, že Izrael, který je permanentně jednou nohou hned v několika válkách současně, dává na obranu 5,7% svého HDP.

 

 

Společná evropská armáda?

Dočkáme se někdy společné evropské armády? Na první pohled to zní dost nepravděpodobně. Když si uvědomíme, že se 28 hlav není schopno dohodnout ani na jednotné a efektivní zahraniční politice, těžko se dohodnou na obraně. I kdyby se jim to nakonec povedlo, vyleze z toho tradiční bruselský kompromisní paskvil.

 

Existuje zde navíc celá řada praktických problémů. Pokud by se například Německo rozhodlo nasadit armádu mimo Evropu a Francie s tím nesouhlasila, půjdou i tak francouzští vojáci pod německým velením do nechtěné akce?

 

Jedno řešení zde podle mého názoru přesto existuje. Místo společné evropské armády vybudovat společnou evropskou obranu. Jaký je mezi tím rozdíl?

 

Obrana v mnoha zemích EU má dnes dva základní problémy. Tím prvním je podfinancování a tím druhým absence nějaké hlubší koncepce. Ministři obrany se mění a s nimi i dlouhodobější plány.

 

Evropská obrana by měla být především o stanovení dlouhodobé koncepce armád v celé EU. Jednotlivé armády by se skládaly z „národní“ a „evropské části“. Je zřejmé, že každá armáda potřebuje jisté části vždy – některé jednotky, techniku na likvidaci přírodních katastrof apod. Národní část by byla fakticky zachování současného stavu, možná by došlo pouze k zrušení nebo k omezení některých částí armád.

 

Evropská část by byla financována z evropských peněz a byla definována jednotnou koncepcí.

 

Uveďme si příklad. Polsko a Slovensko by jako státy s vnější hranicí EU měly v rámci své specializace na starosti například protivzdušnou obranu a ochranu hranic. Evropské peníze by tak šly do stavby systémů typu Patriot, nákupu stíhaček, dronů pro monitorování hranic apod.

 

Česká republika by sice mohla mít také vlastní nadzvukové letectvo, ale v omezeném množství, protože specializací by byly speciální jednotky a protichemická obrana. Německo by se zase zaměřilo na námořnictvo a dostalo peníze na stavbu první evropské letadlové lodě nebo celé flotily.

 

Do evropské armády by mohly jít stovky miliard euro ročně, což by s ohledem na zaměstnanost a technologický rozvoj byly určitě smysluplněji vynaložené peníze, než je tomu dnes u dotací na cyklostezky apod. Nic proti cyklistům, ale podobné projekty nemají na ekonomiku až tak zásadní vliv a při jednání se zeměmi, na které platí jen hrubá záplata, Evropa délkou cyklostezek asi neoslní.

 

Evropská část armády by byla plně pod velením jednotlivých států a mohla by být využita pouze pro přímou obranu Evropy nebo pro akce mimo kontinent, které schválí všechny státy.

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Armáda   Evropská Unie