Projekty agentury DARPA – druhý díl

 

Projekty agentury DARPA – druhý díl

DARPA Grand Challenge

Když se nám tu nad hlavou prohánějí bezpilotní letadla, proč by se nemohla po zemi pohybovat auta bez řidiče? Kupodivu to není tak jednoduché, ve vzduchu přece jen nejsou žádné překážky a vyhnout se dalším účastníkům provozu je výrazně jednodušší. Na druhou stranu by auto bez řidiče bylo přínosem nejen pro armádu ale také pro běžný silniční provoz. Příčinou většiny dopravních nehod je totiž selhání lidského faktoru. Když už vyvíjíme auto a chceme do projektu zapojit více subjektů, je dobrou příležitostí tento vývoj podpořit soutěží a pořádným balíkem peněz za výhru. DARPA Grand Challenge byla soutěž, jejímž cílem byla podpora vývoje aut bez řidiče. První závod o milion dolarů proběhl v Mohavské poušti v roce 2004. Žádný z vozů však dlouhou cestu nedokončil. V dalších letech už byly soutěže úspěšnější. Vítězové se dokázali pohybovat se svými auty rychlostí i přes 20 km/h. Po roce 2007 se soutěž přeměnila na podporu humanoidních robotů.

 

Transit

Společně s projekty ARPANET a Vela je Transit největším v historii agentury DARPA. Možná ne z hlediska vynaložených financí nebo délky realizace ale rozhodně co se dopadu týče. ARPANET dal lidstvu internet, Transit pak první navigační systém, který se později přetavil v GPS.

 

Transit je předchůdcem GPS. Stejně jako GPS byl také Transit otevřen veřejnosti, ale jeho využití bylo omezené. Mezi desítkami klientů byli zejména letečtí a námořní dopravci a vědecké instituce. Historie projektu se začala psát v Laboratořích aplikované fyziky při Johns Hopkins University. Studenti George Weiffenbach a William Guier se v disertační práci věnovali spektrografii elektromagnetického vlnění v oblasti mikrovln. Díky svým zkušenostem a vybavení mohli pár dnů po vypuštění Sputniku lokalizovat jeho pozici měřením rádiových signálů a díky využití Dopplerova jevu (viz Wikipedia). Později vědce napadla myšlenka, že pokud je pozice družice přesně známá a předvídatelná, můžeme toho využít i pro lokalizaci přijímače kdekoliv na Zemi. DARPA a Johns Hopkins zahájili vývoj projektu Transit v roce 1958 a už o rok později odstartovala první testovací družice Transit 1A, která se ovšem na oběžnou dráhu nedostala. Úspěšnější byl její následovník o rok později. Námořnictvo začalo systém využívat v roce 1964, později zpřístupněn také dalším zemím a civilními sektoru. K dispozici byly družice s polární dráhou letu ve výšce 1100 km. Poloha byla určena díky měření změny frekvence pohybující se družice. Transit fungoval až do roku 1996, kdy ho nahradil GPS.

 

 

Lockheed Have Blue

Agentuře DARPA je také často přisuzován „objev“ technologie stealth, která znesnadňuje identifikaci, zaměření a zjištění prostředku (dnes především letadla). DARPA skutečně podporovala vývoj podobných letadel už od poloviny 70. let. Později díky tomu vznikl předprototyp Lockheed Have Blue a z něj letoun F-117.

 

Sea Shadow (IX-529)

Firma Lockheed, DARPA a americké námořnictvo chtěli technologii stealth přenést také na hladinu moře. Pod přísným utajením tak v roce 1984 vznikl prototyp lodi Sea Shadow o délce 50 metrů. Vývoj však nakonec skončil poměrně neslavně, když byla loď po neúspěšné aukci definitivně sešrotována v loňském roce.

 

 

Switchblade

Částkou více než 10 milionů dolarů podpořila DARPA vývoj speciálního bezpilotního letadla firmou Northrop Grumman. Jednalo se fakticky o „létající křídlo“. Switchblade nedisponoval žádnými dalšími aerodynamickými prvky jako ocas, trup apod. Věřilo se, že podobná konstrukce může zajistit vysokou rychlost, odolnost a dosah. V první fázi šlo pouze o teoreticky výzkum, který měl později vyústit v druhou fázi v podobě testovacího letu křídla o délce 60 metrů. Projekt byl ovšem ještě během první fáze v roce 2008 zrušen.

 

Seznam dílů seriálu o projektech agentury DARPA

Zdroje:
Wikipedia
http://sd-www.jhuapl.edu/Transit/

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Bezpilotní letadlo   Darpa serial   USA