Projekty agentury DARPA – první díl

 

Projekty agentury DARPA – první díl

Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů (Advanced Research Projects Agency) nebo prostě jen DARPA se proslavila řadou projektů. V poslední době se proslavil zejména bezpilotní raketoplán X-37B. DARPA ovšem stála také za zrodem samotného internetu nebo GPS.

 

Představte si, že jste zrovna včera založili malou firmu, která se bude zabývat vývojem nových technologií. V rámci podpory vám dorazily tři autobusy plné špičkových inženýrů a vědců. Pár minut na to vám přišla SMS o změně zůstatku na běžném účtu. Přišlo 56 miliard korun na roční fungování vaší firmy… hmm s tím by se daly dělat věci, že?

 

Představa je to divoká ale ne nereálná. Až tedy na pár detailů. Soukromou firmou je ve skutečnosti státní agentura podřízená Ministerstvu obrany USA. Vítejte v DARPA.

 

Sídlo DARPA ve městě Arlington

 

Příměr s třemi autobusy plnými špičkových vědců a techniků nebyl náhodný. DARPA má totiž jen 240 zaměstnanců, z toho zhruba 140 technických. Rozpočet agentury je 2,8 miliard dolarů.

 

DARPA byla založena už v roce 1958 jako reakce na vyslání Sputniku do vesmíru. USA si chtěly udržet technologický náskok. Řáda civilních vesmírných projektů později přešla pod rodící se Úřad pro letectví a vesmír (NASA).

 

Organizační struktura agentury je velmi jednoduchá, existují jen dvě úrovně řízení a téměř žádná hierarchická struktura. Zaměstnanci pracují v malých týmech a často na krátkodobých projektech (2-6 let). Cílem je maximální efektivita a tok čerstvých myšlenek. Díky tomu je také fluktuace zaměstnanců relativně vysoká. DARPA nemá být odkladištěm přestárlých nebo nepříliš produktivních zaměstnanců, kteří jen pobírají plat z kapes daňových poplatníků a občas někde něco publikují, aby se neřeklo. DARPA má být inkubátorem nových technologií a nápadů a v posledních více než 50 letech jim skutečně byla. Agentura několikrát změnila název na ARPA, který se také dostal do jednoho z jejich hlavních projektů.

 

Projekt ARPANET

Projekt Arpanet budí svým názvem dojem, že měl něco společného s internetem. Příprava na kyberválku? Snaha šmírovat lidi na internetu? Ale ne, tohle byl zrod samotného internetu! Jednalo se o počítačovou síť, která byla spuštěna v roce 1969 a skončila definitivně v roce 1990. Stejně jako v jiných projektech agentury šlo i zde především o experiment. ARPANET měl vyzkoušet fungování sítě, založené na přepojování paketů. Tedy zasílání informací po malých částech s tím, že každá „jednotka“ si zároveň nese informaci o tom, kam směřuje. Pokud budete budovat podobnou síť pro vojenské (ale klidně i civilní účely) musíte předem počítat se škůdci, kteří by ji chtěli vyřadit. ARPANET proto neměl nic, co by připomínalo centrální bod, po jehož vyřazení by celá síť spadla.

 

Jedním z cílů projektu ARPANET byl vzdálený přístup k výkonným superpočítačům. Díky tomu se jejím skromným základem staly počítače na čtyřech velkých amerických univerzitách. Koncem října 1969 se z Kalifornské univerzity připojili k počítači na Stanford Research Institute. Počet uzlů sítě se velmi rychle rozrůstal. Už o pár měsíců později na 13, v roce 1972 na 29 a v roce 1973 na 40.

 

V roce 1973 překročil ARPANET hranice USA, když se do ní připojila Velká Británie a Norsko. Místo možnosti práce na vzdáleném počítači byla však sít využívána výzkumníky spíše pro rychlou a levnou komunikaci (jakýsi prapředek emailu). V roce 1983 se od ARPANETu oddělila vojenská síť MILNET, o rok později bylo v rámci ARPANETu připojeno 1000 počítačů. Došlo také k vytvoření skupinky pedagogů a studentů pod názvem NMS (Network Measurement Center). Cílem laboratoře bylo studování chování ARPANETu. Díky studentům a pozdějším „duchovním otcům internetu“ se zrodil protokol TCP.

 

Otěže rodícího se internetu pak v letech 1989 a 1990 přebírají vědci. Kromě ARPANETu je druhým klíčovým rodištěm internetu Evropské centrum pro jaderný výzkum alias CERN, kde se zrodil WWW, ale to už je jiný příběh…

 

Aspen Movie Map

S trochou nadsázky předchůdce Street View od společnosti Google. Projekt vznikl na Massachusettském technologickém institutu (MIT) pod vedením Andrewa Lippmana v roce 1978. Odkaz na známé horské město Aspen není náhodný. Právě v jeho ulicích se proháněl speciální vůz s kamerami a další měřicí technikou. Na základě získaných dat byl vytvořen přesný virtuální model města. DARPA projekt financovala a to samozřejmě především s vojenskými choutkami. Podobná technologie by totiž mohla usnadnit tvorbu modelů nebo reálných replik nejrůznějších míst na světě, ve kterých armáda plánuje provedení operace. Dnes je podobný trénink zcela běžný. Armáda dokonce postavila model domu Bin Ladina, ve kterém vojáci zásah trénovali.

 

Boeing X-45

Dnes patří bezpilotní letadla k páteři některých armád. Jejich úkolem je nejen provádění špionážní a sledovací činnosti ale také tiché zabíjení teroristů nebo likvidace menších cílů. Boeing X-45 měl sloužit k testování zcela nové generace bezpilotních letadel. Délka tohoto letadla je přes 8 metrů, rozpětí křídel 10 metrů a hmotnost po naložení paliva a všeho potřebného přes 5,5 tuny. Boeing X-45 dosáhne rychlost 919 km/h. Vzhledem k tomu, že jde o experimentální letoun, není dosah 600 km příliš oslnivý. Firma Boeing postavila několik verzí letounu, první let specifikace „A“ proběhl v roce 2002. O šest let později projekt skončil.

 

Boeing X-45

 

Projekt Vela

V roce 1963 byla mezi USA, Velkou Británii a Sovětským svazem podepsána dohoda, která částečně omezila testování jaderných zbraní. Zákaz platil pro zkoušky v kosmickém prostoru, v atmosféře a pod vodou. Jako reakce velmi rychle vznikl projekt Vela, který měl umožnit Spojeným státům dohled nad dodržováním dohody. Vela měla tři části: Vela Uniform (seismická měření – hlídání podzemních testů), Vela Sierra (atmosférické zkoušky) a Vela Hotel (sledování případných kosmických zkoušek). Vývoj projektu rozhodně neprobíhal jen někde v laboratoři. USA provedly v letech 1963 až 1971 sedm zkušebních jaderných výbuchů, které měly pomoci rozlišit v seismických datech jaderný výbuch od přírodních jevů.

 

Zajímavá byla samozřejmě také část „Hotel“. Jednalo se o vývoj kosmického programu, který v rámci následných projektů pokračuje dodnes. Celkem bylo postaveno 18 družic, které do vesmíru dopravovaly nosné rakety Atlas a Titan. Družice byly umístěny na oběžnou dráhu ve výšce 118 tisíc km. První start se uskutečnil v říjnu 1963, pouhý týden po podepsání zmíněné dohody. Původně se předpokládala relativně malá životnost (6 měsíců a pro pozdější generaci 18 měsíců). Nakonec byl však poslední satelit Vela vypnut po 15 letech v roce 1984.

 

Jedna z družic projektu Vela

 

Družice obsahovaly rentgenové, neutronové a gama detektory a snímače, které by zachytily krátký záblesk v případě atmosférického jaderného testu. V září 1979 zaznamenaly přístroje možný jaderný test na Ostrovech prince Edwarda. Spekulovalo se o testu jaderné zbraně Izraelem a JAR. Příhoda vešla do historie jako „incident Vela“ a dodnes nebyla uspokojivě vysvětlena. Mohlo jít o skutečný jaderný test ale také o chybu přístroje.

 

K dalšímu „incidentu“ došlo v roce 1967, když družice projektu Vela zaznamenaly gama záblesk. Nešlo ovšem o jaderný test ani o chybu přístroje. Družice mimoděk objevily gama záblesky kosmického původu. Původ těchto nejenergičtějších událostí ve vesmíru nebyl dosud zcela objasněn.

 

Seznam dílů seriálu o projektech agentury DARPA

 

Zdroje:
Wikipedia http://www.boeing.com/boeing/history/boeing/x45_jucas.page
http://www.earchiv.cz/a95/a504c502.php3

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Darpa serial   USA   Internet   Speciál