Na každou svini se vaří voda

Na každou svini se vaří voda

V ČR je to velice oblíbené heslo. Většině lidí by bohatě stačilo, kdyby toto heslo v přeneseném slova smyslu fungovalo také i při práci policie, státních zastupitelství a soudů. Za„svini“ je považován každý, kdo zneužívá k osobnímu prospěchu veřejné finance občanů České republiky. A kdo je řezník„řezník“? Řezníkem by mělo být právo a spravedlivý trest. Pak by žádná z těchto kauz nikdy nevznikla, neexistovaly podvody se státními fondy a dotační mechanismy.

Když řešíte v životě nějaký problém, nikdy se nezabýváte „sháněním rozlítaných včel“ na jedno místo. Slovy současných politiků je to pod mou „rozlišovací schopnost“, jestliže chci nějaký problém skutečně vyřešit. Prostě si dáte tu práci, vyhledám „včelí královnu“ a umístím ji tam, kde ji chci mít (třeba do vězení). Včely přiletí samy. Naprosto stejné je to s korupcí ve veřejném sektoru. Všichni mají plnou hubu keců o boji proti korupci. Vymýšlí složité kontrolní mechanismy, které mají ošetřit výběrová řízení, snaží se kontrolovat kontrolory, kteří kontrolují dotace kontrolující kontrolory, píší manuály jak s korupcí zatočit, vytvářejí nové instituce a oddělení. Od jediného z nich ale nikdy neuslyšíte, že by chtěl jít po skutečné podstatě věci. Chcete-li totiž opravdu minimalizovat korupci, v tom nejlepším případě ji pak zcela zničit (úplné vymýcení korupce je už v ČR spíše sci-fi, ale proč ne), pak rozhodně nestačí pouhé upravování a hlídání kontrolních mechanismů, sloužících k přerozdělování financí.

Objem korupce

Objem korupce ve veřejné správě je úměrný objemu přerozdělených financí z kapes daňových poplatníků. Čím větší obnos financí je přerozdělován, tím více peněz zmizí. A opačně. Jasným příkladem je kauza Drobil. Vždy, když některá z korupčních kauz vyplavala na povrch, jednalo se pouze o část korupční mozaiky. Kauza Drobil nám ukazuje korupci v celé své kráse.

1) Ukazuje, jak lze pro soukromé účely získávat prostředky z peněz daňových poplatníků - z namíru ušitých zakázek.

2) Informuje nás o tom, že jedním z nejlepších čachrů s veřejnými je umísťování prostředků, které spravují státní fondy, do bank, výměnou za sponzoring různých akcí politiků.

3) Ukazuje nám propracovaný mechanismus, který sestává z umísťování „náměstků“ a „poradců“ do všech odvětví státní správy do takových pozic, které jim poskytnou, jen díky jmenování, obrovskou moc nad financemi.

4) Informuje o tom, jakým způsobem je používáno „politické krytí“ při takových finančních operacích, které v soukromém sektoru znamenají trest za zneužití informací v hospodářském styku a pletichy. V politice se však něco podobného zřejmě nenosí.

V této kauze je také velice zajímavý vstup další osoby - Václava Klause. Je dobře, že pozval lídry koalice na Pražský hrad. Je fajn, že přijal roli mediátora. Co je ale skandální je jeho hodnocením kauzy Drobil – defacto nám sděluje, že se vlastně skoro nic nestalo. Prezident by měl být zděšen nikoli z postupu pana Michálka, ale z toho, co se kolem celé kauzy děje, na co poukazuje a jaké důkazy, ať už byly získány jakkoli, jsou předkládány.

Jak vidíte, sviní je v této kauze dost. Sviní je v tomto případě každý, kdo ve svůj prospěch sebere jedinou korunu z veřejných peněz, které mu byly do správy občany České republiky po jejich zdanění svěřeny. A sviní je i ten, kdo podobné jednání nepřímo schvaluje.

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Česká republika   ČR   Korupce   úplatky   Z domova