Proč upalujeme čarodějnice?

 

Proč upalujeme čarodějnice?

Baroko byla doba plná pověr a mýtů. České země sužovaly morové epidemie a lidé své naděje upírali k církvi. Byla to doba čarodějnických procesů, jak je líčí známý film Kladivo na čarodějnice. Název filmu je zároveň názvem knihy, kterou to všechno začalo.

 

Autor Kladiva zemřel v Olomouci

„Papež Inocenc VIII považoval čarodějnictví za největší hrozbu pro tehdejší církev. Vyzval německé Dominikány, aby sepsali příručku, jak proti čarodějnicím postupovat,“ říká Martin Elbel, který na Univerzitě Palackého v Olomouci vyučuje mimo jiné také dějiny čarodějnictví. Kniha dostala jméno Kladivo na čarodějnice. Popisovalo se v ní, jak čarodějnice poznat a jak z nich dostat přiznání. „Bylo to dost nezáživné čtení a myslím, že málokdo tu knihu tehdy četl,“ dodává Elbel. Její autor byl Dominikán Heinrich Institoris, který nakonec zemřel v Olomouci a je zřejmě pochován někde u chrámu svatého Michala.

 

Jak čarodějnici poznat?

Tehdejší představa o čarodějnicích byla ovlivněna tím, jak je popisovala církev. Čarodějnice se podle ní dopouštěly těch nejhorších možných činů, jako bylo rouhání, kanibalismus, orgie a vraždy malých dětí. „Čarodějky už nebyly babky kořenářky, které se dobře vyznaly v bylinkách a lektvarech a začaly být prezentované jako zlé osoby, které mají nadpřirozené schopnosti od ďábla, jemuž zaprodaly svou duši. Taky platilo, že se organizují a slétají se na svých košťatech na Petrovy kameny,“ dodává Elbel. Létající koště, které si dnes lidé běžně s čarodějnicemi spojují, tak vynalezli tehdejší inkvizitoři. Čarodějnice také bylo možné poznat podle ďáblova znamení, což bylo obyčejné mateřské znaménko.

 

Na černé listině se ocitlo také mnoho zvířat.. „Černí kocouři, netopýři, sovy, samozřejmě kozlové, jako symbol satana a některá další zvířata byla považována za pomocníky čarodějnic,“ vysvětluje Elbel.

 

Lepší bylo pozdravit i podarovat

Lidé v šestnáctém století věřili, že čarodějnicím je možné se bránit i vlastními silami. Při setkání s čarodějnicí bylo dobré ji pozdravit, protože nemohla podle tradice ublížit někomu, kdo se k ní choval dobře. Pokud chtěla dostat almužnu nebo dárek, také bylo lepší jí vyhovět. „Lidé kladli před dveře svých domů drny a malovali kříže na dveře. Podobně pomáhal nápis K+M+B, který známe dodnes. V jednom domě v Hrnčířské ulici se našlo zazděné vosí hnízdo, což bylo rovněž známé a účinné ochranné opatření,“ vysvětluje Elbel.

 

Zlořečený Boblig

Obava z čarodějnic časem přešla v naprostou hysterii, která souvisela také s morovými epidemiemi. Tehdejší lidé si jejich příčiny nebyli schopni vysvětlit. Příčinu viděli právě v čarodějnicích. „Ten strach z nich byl opravdový. Lidé na ně skutečně věřili, měli z nich hrůzu a mor tyto hysterie ještě přiživoval,“ dodává Elbel. Brzy začaly vznikat speciální tribunály a vedly se první čarodějnické procesy. Mezi soudci čarodějnic vstoupil do dějin především Jindřich František Boblig, který působil na panství ve Velkých Losinách. Předtím vykonával advokátní praxi v Olomouci a provozoval zde i hostinec „U divého muže“ . „Boblig obvinil desítky lidí v kraji, a jejich přiznání získával mučením podle útrpného práva. Jeho cílem však bylo především získat peníze usvědčených lidí,“ vysvětluje Elbel. Právě honba za majetkem ho přivedla až k tomu, že obžaloval z čarodějných piklů dokonce i některé významné olomoucké měšťany. „Obvinil z čarodějnictví dokonce manželku olomouckého starosty. Olomoučany před Bobligem zachránil až císař, ke kterému se odvolali. „Císař Bobligovi napsal, že Olomouc do jeho pravomoce nespadá, což ušetřilo život spousty měšťanů,“ dodává Elbel. Bobligovo řádění vstoupilo do historie a dochovalo se mnoho pověstí o tom, že si jej za jeho kruté skutky odnesl do pekla sám čert. „Boblig se nakonec vrátil do Olomouce, podruhé se oženil a usadil se v jednom z domů vedle hospody Ponorka. Zemřel v poměrně vysokém věku,“ uvádí věci na pravou míru Elbel.

 

Upírům je lepší sekat hlavy

Čarodějnice nebyly jedinými strašidly středověku. Velký strach měli lidé také z upírů. „Byly to podobné davové hysterie jako v případě čarodějnic. Lidé vykopávali mrtvoly a uřezávaly jim hlavy nebo jim vrážely dřevěné kůly do srdce. Za účinné se obecně považovalo také spálení celého těla stejně, jako se to dělalo s čarodějnicemi,“ popisuje tehdejší metody Elbel.

 

Úvodní foto z filmu Kladivo na čarodějnice

 

Další příspěvky autora: Tomáš Chalupa

---

Články ve stejných kategoriích:

čarodějnice   Upálení   Vampíři