Biopaliva – pro a proti

 

Biopaliva – pro a proti

Nejčerstvější zprávy o biopalivech z tuzemska konstatují, že zájem o biopaliva stoupá, zatímco v Bruselu sílí hlasy, že biopaliva ničí životní prostředí víc než nafta nebo benzín. V současnosti už jezdí na biopaliva prakticky každý Čech, protože jsou příměsí každé tradiční pohonné hmoty.

 

V posledních letech byla zpochybněna celá řada předpokladů, které stály u zrodu koncepce biopaliv před 40 lety. Hlasy, že tento alternativní pohon mnohem více škodí, než prospívá, nabývají na síle. A někteří kritici biopaliva označují za nesmyslné plýtvání. Z problematiky už se stala politická a lobbistická záležitost. „EU v roce 2003 stanovila, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10 % biosložky. Deklarovanými důvody pro toto opatření bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Je velmi pravděpodobné, že žádného z těchto cílů dosaženo nebylo a ani nikdy nebude,“ uvádí například obecně prospěšná společnost Acta non verba. Jedním z ukazatelů, kde se studie zabývající se biopalivy rozcházejí, je ekonomická a energetická efektivita jejich výroby. Jestliže některé studie udávají hodnoty vysoké a kladné, jiné odporují, že po sečtení všech skutečných nákladů dojdeme až k číslům záporným.

 

Hlavní nevýhody

Mezi hlavní problémy patří, že dotování produkce biopaliv vede k hromadnému využívání stávajících zemědělských ploch pro pěstování plodin, jako je v Evropě řepka a kukuřice v USA. Nejde jen o zmenšení plochy dříve určené k pěstování obilnin, dochází i k zabírání ploch nových, k vyčerpávání půdy, ke zvýšené spotřebě hnojiv a také ke zvýšené produkci sloučenin dusíku. A co je horší, důsledkem může být zdražování potravin nebo paradoxně zvětšení produkce skleníkových plynů. Situace není přehledná. Jak už to tak bývá, když lidstvo a zavádí novou technologii, její další vývoj a dopady je nesnadné předvídat.

 

Efektivita výroby biopaliv

Energie, kterou získáme spalováním biopaliva z řepky, převyšuje více než dvojnásobně množství energie, kterou na vypěstování a výrobu takového paliva spotřebujeme. Při výrobě biopaliva z řepky můžeme výborně zužitkovat odpad jako krmivo pro hospodářská zvířata, při výrobě bionafty můžeme zužitkovat i odpad v podobě směsi glycerínu a metylalkoholu. Při prodeji a nákupu biopaliv ale záleží ve značné míře na daňovém zatížení, rostlinné oleje jsou totiž ve světových cenách až třikrát dražší než běžná motorová nafta.

 

Výhody používání biopaliv

Mezi hlavní výhody biopaliv patří, že nezvyšují emise CO2 (v měřítkách celosvětové produkce je však diskutabilní, protože technologie související s výrobou biopaliv produkují množství CO2, které nebývá započítáváno; vykácením zalesněných ploch se snižuje schopnost pohlcování CO2), k dalším výhodám náleží snížení závislosti civilizace na fosilních zdrojích, snížení závislosti jednotlivých odběratelů na výrobcích tradičních pohonných hmot z fosilních zdrojů a možnost zužitkování bioodpadu.

 

Vliv na životní prostředí

Rostoucí poptávka po biopalivech v celosvětovém měřítku je jednou z příčin, která vede k likvidaci pralesů. To je v přímém rozporu se snahou o snižování emisí CO2, neboť prales pohlcuje mnohonásobně více CO2 než pole s cukrovou třtinou nebo sójou. Tyto změny jsou nevratné a vedou k vážným ztrátám biodiverzity. Produkce biopaliv je spojena i s dalšími dopady na životní prostředí – zejména se spotřebou vody, umělých hnojiv a pohonných hmot, a tedy nepřímo i s emisemi CO2. Poptávka po biopalivech je jedním z faktorů, které zvyšují cenu potravin, avšak málo významným. Zásadně větší roli hrají výkyvy cen na burzách, rostoucí světová populace, rostoucí spotřeba masa, růst cen ropy nebo neúroda v některých oblastech.

 

Biopaliva druhé generace

Z hlediska snahy o snižování emisí CO2 je rozhodující energetická náročnost výroby biopaliv. Nejnáročnější je z tohoto hlediska výroba bioetanolu, nejméně náročná je výroba rostlinného oleje. Různé studie se při odhadu energetické náročnosti výrazně liší. Uvádí se, že na jeden kilometr jízdy se u biopaliv první generace uspoří 20 až 50 % fosilní energie a emisí CO2. Z tohoto hlediska jsou důležitá již zmíněná biopaliva druhé generace, vyráběná z rostlinných zbytků – ze slámy, odpadního dřeva atd. Zavedení této technologie do běžné výroby je očekáváno s velkou nadějí. U biopaliv druhé generace je úspora emisí CO2 oproti fosilním palivům až 80 %.

 

Vzhledem k rozporuplným informacím o environmentálním přínosu biopaliv se vede vážná debata i na půdě Evropské unie, a to především kvůli přijatému závazku dosáhnout do roku 2020 10% podíl biopaliv z celkové spotřeby paliv v dopravě v každé členské zemi. V českých podmínkách platí, že produkce biopaliv již v současnosti nabízí zemědělcům výhodnou alternativu k produkci potravin, kterých je v ČR i EU nadbytek. Pokud jsou dodrženy tzv. osevní postupy, není ohrožena ani kvalita půdy. Produkce biopaliv může být také jednou z cest k dosažení energetické soběstačnosti farem nebo malých obcí.

 

Druhy biopaliv

Pojem bionafta označuje v ČR metylester, který se vyrábí z řepkového oleje. Bionafta se dá použít pro každý vznětový motor, pokud pryžová a plastová těsnění a armatury vyměníme za náhrady, které jsou odolné vůči metylesteru. Možnost využití bionafty není žádnou novinkou. Motory, které dokážou zužitkovat čistý rostlinný olej, to je lákává představa jak pro farmáře, tak pro dopravce – podařilo by se tím totiž zvýšit energetickou soběstačnost. Nabízejí se různá konstrukční řešení, nicméně startování se bez motorové nafty neobejde. Přibližně od konce osmdesátých let minulého století se objevují stroje upravené pro využití řepkového oleje. Nevýhodou těchto motorů byla vysoká spotřeba, až o 15 % větší než u běžného paliva. Biolíh se vyrábí z cukrové řepy nebo z obilnin. Jeho využití se rýsuje v benzínové směsi Natural, kde by měl jako aditivum nahradit aditivum současné, jehož základem je metylalkohol vyrobený z fosilních zdrojů. Bioplyn lze také použít jako motorové palivo. S jeho masivnějším využíváním se počítá v souvislosti s výstavbou nových bioplynových stanic.

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Biopaliva   Ekologie