Dávno ztracené světy lidské civilizace

 

Dávno ztracené světy lidské civilizace

Archeologové narazili na dávno ztracené světy, ve kterých před několika tisíciletími kypěl čilý společenský ruch. Dnes je našim zrakům skrývá neprůhledná záclona. Stopy po amazonských civilizacích zakryl mohutný deštný prales. Loveckou kulturu země zvané Doggerland pohltilo Severní moře.

 

V roce 1977 si američtí archeologové povšimli na rozsáhlých plochách vykáceného amazonského deštného lesa příkopů a náspů, jež nepochybně vznikaly prací lidských rukou. Některé měly tvar kruhů, jiné vytvářely obrazce kosočtverců, šestiúhelníků nebo různě propojených čtyřúhelníků. Dosahovaly úctyhodných rozměrů. Napříč měřily od sta do tří set metrů. Příkopy na jejich obvodu byly až sedm metrů hluboké. Vědci označili záhadné stavby jako „obrazce v zemi“ čili geoglyfy a nevěnovali jim větší pozornost. Celých deset let se o nich nezmínili ani v jedné z pravidelných zpráv o průběhu vykopávek. A když se nakonec přece jen rozhodli o geoglyfech referovat, odbyli je jen krátkou poznámkou. Brazilský paleontolog Alceu Ranzi se zúčastnil prvních amerických průzkumů geoglyfů už v roce 1977 jako student. V následujících letech ale záhadné „obrazce v hlíně“ pustil z hlavy. Měl jiné věci na práci. Vzpomínky na studentskou brigádu se mu vybavily až v roce 1999 při jednom letu do Rio Branco, jež je metropolí brazilského státu Acre.

 

Z okénka letadla se mu naskytl nádherný pohled na jeden z geoglyfů z ptačí perspektivy. Ranziho začalo zajímat, kdo obrazce vytvořil, kdy se to stalo a proč se vůbec někdo s něčím takovým namáhal. Za deset let Ranzi objevil na území brazilských států Acre, Amazonas a Rondónia asi 150 geoglyfů. Odborníci odhadují, že je to nejvýše desetina celkového počtu obrazců. S každým přeletem nad džunglí objevují další a další geoglyfy. Datování radiouhlíkovou metodou dokazuje, že „zemní obrazce“ byly zbudovány relativně nedávno – někdy kolem roku 1250 n. l.

 

Účel, pro který byly geoglyfy vytvořeny, zůstává záhadou. Přesto je Ranzi považuje za stejně důležité jako obří obrazce na chilské planině Nazca. Nezdá se, že by geoglyfy sloužily jako závlahové kanály, i když jeden z geoglyfů byl zjevně plněn během záplav vodou z blízké řeky. Za nepravděpodobnou považují vědci i obrannou funkci geoglyfů. Příkopy jsou na vnitřní straně geoglyfu a náspy na vnější, takže to rozhodně nebyly hradby chráněné příkopem. V současné době se většina badatelů přiklání k názoru, že geoglyfy měly rituální účel. Jenže to je stará bolest archeologie. Kdykoli si vědci nevědí s nějakým předmětem nebo stavbou rady, přisoudí jim úlohu v dávných rituálech.

 

Dávní tvůrci černozemě

Objev početných amazonských geoglyfů znamenal zásadní zvrat v nazírání na historii osídlení tohoto koutu světa. Vědci se dlouho domnívali, že jihoamerický deštný les neskýtal lidem podmínky pro dlouhodobější a hustší osídlení. Půdy jsou tu chudé na živiny a zvířena pralesa neskytá dostatečný zdroj živočišných bílkovin. Podle tradičních představ dokázaly v Amazonii přežívat jen malé skupinky migrující říčními údolími, kde je půda o něco úrodnější. Vyvýšené oblasti, které tvoří většinu západní Amazonie, měly být liduprázdnou pustinou.

 

 

Početné geoglyfy spolu s dalšími nálezy však dokazují, že západní Amazonie byla osídlena po dlouhá staletí před příchodem bělochů. A rozhodně nešlo o hloučky kočovníků. Tamější indiáni vytvořili velká a důkladně organizovaná společenství. Geoglyfy jsou zjevně stopou po jedné z nich. Nejnovější nález „obrazců v hlíně“ z Bolívie dokazuje, že lidé, kteří geoglyfy budovali, obývali území vzdálená od sebe více než 1000 kilometrů. Husté osídlení umožnil dávným indiánům jeden z nejúžasnějších vynálezů, jakým se mohou jihoamerické kultury pyšnit. Vynalezli výrobu černozemě. Úrodnou půdu získávali tak, že pokácené stromy pálili na dřevěné uhlí a to nechali na vyklučených pozemcích. Uhlí na sebe vázalo živiny a vytvářelo substrát pro nové druhy půdních bakterií. Indiáni nosili po celé generace na políčka veškerý organický odpad a tím je zúrodňovali. V některých místech vytvořili až několik metrů silné vrstvy černozemě. Dnes se této půdě říká „terra preta do indio“ čili „černá půda indiánů“. Dá se na ní sklízet několik úrod do roka a nehrozí, že by se vyčerpaly živiny a zemědělci museli putovat jinam.

 

Dávní obyvatelé Amazonie vysazovali stromy, které potřebovali k obživě a na mnoha místech zcela změnili původní druhové složení vegetace. Některé druhy palem a dalších zástupců flóry rostou především v místech bývalého osídlení, zatímco mimo tuto oblast se vyskytují jen velice vzácně. „Mysleli jsme si, že dávní obyvatelé Amazonie byli vydáni napospas jejím tvrdým podmínkám,“ říká americký archeolog Clark Erickson z University of Pennsylvania. „Pravda je ale jiná. Tihle lidé uzpůsobili krajinu svým vlastním potřebám.“ Samotná existence geoglyfů dokazuje, že v době jejich vzniku musela vypadat daná oblast úplně jinak než dnes. Pod porostem pralesa nejsou geoglyfy vůbec vidět. Musely být proto stavěny v méně zalesněné krajině. Znamená to, že historie současného pralesa je v mnoha lokalitách překvapivě krátká. Neměří se na tisíciletí, ale nejvýše na staletí.

 

 

Rybáři z Beni

Archeologové nejevili o Amazonii po dlouhou dobu zájem. Jednak nevěřili, že tam mohly žít větší skupiny lidí na jednom místě po delší dobu, jednak si byli vědomi toho, že po dávném osídlení skoro nic nezbude. Vysoké teploty a vlhkost zničí jakýkoli organický materiál. Kosti, rostlinná vlákna a dřevo se brzy rozloží. Kamenné nástroje jsou vzácností a kamenné budovy skutečnou raritou.

 

Kovy amazonské civilizace zřejmě neznaly. Jediné, co mohlo po praobyvatelích Amazonie přetrvat až do dnešních dnů, je keramika. Není divu, že o vykopávky v Amazonii nikdo nestál. Když už se našel nadšenec rozhodnutý provádět archeologický výzkum v Jižní Americe, pustil se do práce v Andách. Je tam méně vegetace, která by skrývala stopy po dávném osídlení, a kámen jako surovina pro výrobu nástrojů a budování staveb je všude po ruce. Nyní směřují do Amazonie početné archeologické expedice. Vědí, že když budou pracovat s nadhledem, mají reálnou šanci na významné objevy. Nadhled je nutný do slova a do písmene.

 

 

Krajinu je zapotřebí pozorovat z výšky, protože jen tak lidské oko a citlivé kamery zachytí dílo lidských rukou prozrazující dávné osídlení. Tak byla objevena kultura dávných obyvatel Amazonie v bolivijském Beni. Tito lidé obývali savanu, která je s jarním táním v Andách na čtyři měsíce zaplavena metrem vody. V létě savana vysychá na troud. Na první pohled je Beni krajně nehostinné místo, které navíc ve vrcholícím létě často sužují rozsáhlé požáry. Před 3000 lety sem však přišli lidé, kteří zbudovali rozsáhlé náspy a umělé ostrovy. Některé jsou v období vrcholících záplav jen kousek nad hladinou. Jiné se tyčí nad okolní terén do výšky osmnáct metrů. Místní indiáni na nich žijí dodnes. Období záplav bylo pro dávné obyvatele Beni dobou hojnosti, protože na zatopenou savanu se připlouvala třít hejna ryb. Bída nezavládla, ani když voda ustoupila.

 

 

Indiáni vyhloubili sítě klikatých kanálů, do kterých se ryby stáhly a kde je bylo možné snadno lovit. S dalším poklesem vody se ryby uchýlily do vyhloubených „rybníků“, které měly průměr asi třicet metrů. Dnes je podobné hospodaření označováno jako aquakultura a představuje jeden z nejperspektivnějších oborů současného zemědělství. Praobyvatelé Beni zvládli i vysoce intenzivní pěstování zemědělských plodin. Pole budovali na navršených „ostrovech“, aby je uchránili před záplavami. Budování ostrovů, kanálů a rybníků vyžadovalo obrovské úsilí velkého počtu lidí, kteří museli být dobře organizovaní. Archeologové odhadují, že v Beni musely žít desetitisíce lidí. Konec beniské civilizace nastal zhruba před pěti sty lety. Jistě ne náhodou v období, kdy do Jižní Ameriky pronikli Evropané s novou vírou, železem, střelnými zbraněmi a infekčními chorobami, vůči nimž byli původní obyvatelé Nového světa prakticky bezmocní.

 

Amazonská kolébka zemědělství

Amazonie proslula druhovou pestrostí organismů – od hmyzu, přes rostliny až po obratlovce. Nejnovější objevy řadí tuto oblast také k důležitým centrům domestikace rostlin, jež významně přispěla k obohacení spektra zemědělských plodin. Už delší dobu vědci věděli, že v západní Amazonii zdomácněla podzemnice olejná, brazilský bob Canavalia plagiosperma a dva druhy papriky. Nověji přibyl na seznam domestikovaných západoamazonských rostlin i kaučukovník, tabák, kakaovník, aronovitá rostlina Xanthosoma sagittifolium pěstovaná pro hlízy, palma boukeň ztepilá, a především maniok pěstovaný pro kořeny bohaté na škrob. Největší „díru do světa“ udělali amazonští zemědělci bezpochyby vynálezem „terra preta do indio“. Vědci stále ještě neznají přesný recept, který umožnil dávným obyvatelům Amazonie vytvářet tuto vysoce úrodnou půdu. Zdá se, že revoluční zemědělská inovace byla vynucena tvrdými podmínkami deštného lesa. Tamější vegetace byla pro kamenné sekery indiánů tvrdé sousto. Vymýcení pralesa představovalo téměř nadlidský úkol. Indiáni proto museli najít způsob, jakým se udržet na vymýceném místě delší dobu. Povedlo se jim to tak dokonale, že by dnešní zemědělští odborníci dali za výrobní tajemství „terra preta“ duši. Vidí v něm jednu z velkých nadějí tropického zemědělství.

 

---

Doggerland jako Atlantida Snílky a fantasty inspirovala existence pevniny v oblasti dnešního Severního moře ke spekulacím, že právě tam se nacházela bájná Atlantida. Někteří argumentují faktem, že k „potopení“ lidských sídel došlo v této oblasti i před poměrně nedávnou dobou. Před 1 500 lety bylo východoanglické přístavní město Dunwich významným centrem obchodu. Dnes stojí na tomto místě jen vesnice. Přístav a město se nepropadly do moře. Zničila jej rozsáhlá eroze pobřeží vyvolaná intenzivním vlnobitím. V té době bylo tání pravěkého zalednění dávno u konce a hladina moří se nijak dramaticky neměnila.

 

Amazonie Amazonská nížina zabírá plochu 7 milionů kilometrů čtverečních. Z nich 5,5 milionu km2 kryje deštný les. Ten se začal formovat v dávném pravěku, zhruba před 55 miliony roků. V té době se ještě na západě jihoamerického kontinentu netyčily Andy a dnešní Amazonie byla rozdělena na dvě části. Voda z východní části odtékala do Atlantiku podobně jako dnes. Voda z řek v západní části stékala k západnímu pobřeží a vlévala se do Tichého oceánu. Drtivá většina současného pralesa se od té doby nezbavila lesního porostu, i když druhové složení flóry a fauny se měnilo. Nejmenší plochu měl amazonský deštný les během posledního zalednění, kdy les přežíval především ve vnitrozemí. Lidé přišli do Amazonie až po poslední době ledové.

Další příspěvky autora: michelllin

---

Články ve stejných kategoriích:

Ostatní   Ztracené světy   Civilizace