Kdysi dávno si lidé mysleli, že Země je placatá. Někteří si to možná myslí dodnes. Důkazy, že tomu tak není, přinesli až mořeplavci. Ještě jasnější důkaz se nám naskytl díky fotografiím Země z vesmíru. Která byla tou úplně první?
Na začátku 16. století prokázal portugalský mořeplavec Fernando Magellanes obeplul celou Zemi a kupodivu nenarazil na pověstný konec světa, za jehož hranou mizí voda kamsi do propasti. Za odměnu po něm později pojmenovali dvě satelitní galaxie naší Galaxie, které jsou dominantou jižní oblohy.
Spatřit kulatost Země lze velmi dobře už při vystoupání do výšky několika kilometrů. Pohled na planetu jako součást vesmíru, zdánlivě nehybně zavěšenou ve velkém prázdnu, jsme si však mohli dopřát až díky kosmonautice. Dnes jsou na internetu tuny fotografií z družic, Mezinárodní kosmické stanice i dalších lodí a sond. Zřejmě nejvíce fascinující je pohled na Zemi z oběžné dráhy Měsíce, jak dokládá video z japonské sondy Kaguya.
Každé lidské snažení má někde svůj počátek. Která fotografie Země z vesmíru byla tou úplně první? Pokud vás napadl Sputnik, pak jste na omylu. Ten na své palubě žádnou aparaturu k pořizování fotografií neměl.
Pro odpověď se kupodivu nemusíme ponořit do seznamu prvních kosmických družic. Za to však musíme zabrouzdat mnohem více do minulosti, mnoho let před letem Sputniku, na samotný sklon druhé světové války. V době, kdy to s nacistickým Německem začalo být už pořádně nahnuté, se obě již téměř vítězné mocnosti snažily ukořistit co nejvíce z programu rakety V-2. Úspěšnější byly nakonec USA. Těm se podařilo získat nejen velké množství těchto obávaných raket ale také mnoho jejich konstruktérů a to včetně Wernhera von Brauna, který stál později za všemi americkými úspěchy při dobývání vesmíru.
Raketa V-2 měla délku asi 14 metrů a dolet až 300 km. Naštěstí byla úspěšně nasazena až na samotném konci války a příliš tak neovlivnila její výsledek. Co ovšem ovlivnila bohatě, to byl budoucí vývoj studené války a především počátky výzkumu vesmíru a vývoje mezikontinentálních raket.
Američané začali s testováním V-2 na základně White Sands už rok po skončení války. Dne 24. října 1946 se jedna z raket dostala do výšky 104 km a pořídila první snímky Země z vesmíru. Oběžná dráha samozřejmě dosažena nebyla, to se stalo až o mnoho let později, ale hranice vesmíru přesto padla. Tak zvaná Kármánova hranice je stanovena na 100 km. Nad touto hranicí začíná formálně kosmický prostor. Jedná se však pouze o dohodu, žádné fyzikální opodstatnění tento údaj nemá.
První snímek Země z vesmíru z rakety V-2.
Jeden z dalších pozdějších a už vydařenějších snímků Země z rakety V-2.
Raketa V-2 byla první, která Kármánovou hranici překonala a získala také první snímky Země z takto velké výšky. Předešlý a dosti fousatý rekord držel snímek z balónu Explorer II z roku 1935 a výšky „jen“ 22 kilometrů.
Na raketě V-2 bylo namontováno pouzdro s kamerou, které se během letu oddělilo. Návrat to nebyl nikterak příjemný. Pouzdro s 35 mm filmem narazilo do zemského povrchu rychlostí 150 m/s! Film byl ovšem uložen v odolném ocelovém pouzdře a vesmírné dobrodružství na rozdíl od kamery přežil.
Zdroje:
http://www.airspacemag.com/space-exploration/FEATURE-FirstPhoto.html?device=ipad
Wikipedia
Foto: White Sands Missile Range/Applied Physics Laboratory
Další příspěvky autora: PK
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!