Mění se práva a povinnosti lékařů a pacientů. A odborníci tvrdí: české zdravotnictví prošlo od 1. dubna největší revoluční změnou za posledních pětačtyřicet let. Je to skutečně tak?
Některé novinky až tak nové nejsou. Pacient si prý v prvé řadě může vybrat, kde a u koho se bude léčit. Zda to bude v ordinaci za rohem od jeho domu, anebo pojede tři sta kilometrů do hlavního města, už je zcela na něm. To si sice mohl pacient vybrat už i předtím, ovšem pokud ho vybraný lékař do své péče vzal. Co si budeme povídat, dobří lékaři mají plno už teď. Ti méně kvalitní přeplněností ordinací netrpí, a tak se snad ukáže, kdo je kdo. Výhodu mají obyvatelé velkých měst, kde je také nabídka a možnosti větší. Pokud je na malém městě jedna ordinace, těžko bude pacient dojíždět do vedlejší obce. Každá návštěva lékaře by se mu tak docela dost prodražila na cestovném.
Pacient si může vybrat, zcela svobodný však není
Pacient si může nově vybrat i nemocnici, do které si chce jit lehnout. Většinou si dává poradit od svého ošetřujícího lékaře, nebo nejbližších příbuzných. Každý máme nějaké zkušenosti a předáváme jak ty dobré tak ty špatné. A není lepší doporučení než předaná osobní zkušenost. Důležitá je však také dojezdová vzdálenost. Do nemocnice se musíme nějak přepravit nejenom my, ale také naši příbuzní, kteří nás budou navštěvovat.
Jakékoliv své onemocnění můžeme podle nové legislativy bez problému konzultovat také s jiným lékařem, nebo klidně se dvěma. Původní doktor se nesmí nijak cukat a potřebnou dokumentaci musí předložit. Šlo to už i předtím, zejména když člověk nebyl spokojen se zákrokem, který mu lékař navrhoval, nebo se chtěl poradit. Ale s lékařskou dokumentací byl problém.
Lékař s námi bude více mluvit, a to i o penězích
Do popředí se také dostává stále tolik kritizovaná komunikace lékaře s pacientem. Než začne lékař léčit, musí nejdřív pacientovi vše srozumitelně popsat a vysvětlit. Pokud pacient něčemu neporozumí, musí dostat prostor se poptat. A to je docela problém. Mezi lékaři je hodně takových, kteří právě s pacienty komunikovat neumí. Přitom se nejedná o špatné lékaře. Jen se nějak se svými pacienty mluvit nenaučili. V hlavě jim to šrotí latinsky, přemýšlejí si postupy, léky, řešení, ale pacient je pro ně tak nějak vedlejší produkt jeho vlastní nemoci. Podle České lékařské komory je právě komunikace nejpalčivější problém, na který si pacienti stěžují nejčastěji.
Další novinkou, která dosud nebyla, je cena jakéhokoliv lékařského zákroku. Než si pacient nechá do sebe říznout, nebo nějak jinak se nechat léčit, musí vědět, kolik zákrok bude stát a jakým způsobem bude péče hrazena. Navíc ceník musí být pověšen na viditelném místě. Zveřejněn musí být i seznam výkonů, ke kterým se musí pacient podepsat. Na to si budeme muset zvyknout.
Antibiotika nebudou předepisována pokaždé
Pokud lze nemoc léčit několika způsoby, musí lékař podle nové legislativy pacientovi objasnit všechny, a to bez ohledu na jejich cenu. Z lékařů se tak stanou obchodníci, budou se muset snést z medicínských výšin a znát cenu své práce. Dobrá zpráva. A také antibiotika už nebudou lékaři předepisovat jak na běžícím páse. Prý si na ně příliš zvykáme. Nevím jak vy, ale moje pani doktorka vždy zkontroluje, kdy a jaká antibiotika jsem brala naposled a podle toho pak stanovuje léčbu. Předběhla dobu. Už několik let se řídila nařízením, které ještě nebylo.
Nově však pacientovi legislativa poroučí dodržovat navržený léčebný režim. Za opakované porušení léčební kázně jej lékař může dokonce odmítnout a přestat jej léčit. Samozřejmě nabízí se otázka na buzeraci od lékaře, který si může na pacientovi pěkně zgustnout. Ale problémem může být i pacient, který opakovaně narušuje léčebný režim. Ale přiznejme si na rovinu, takových pacientů moc nebývá. Většinou pány doktory posloucháme na slovo. Vždyť jsou to přeci odborníci!
Právo na informaci pro koho chci já
Jinak se pojímá rovněž právo na informaci. Pokud je člověk vážně nemocný má právo se rozhodnout, kdo všechno o tom bude vědět a také to, zda o nemoci všechno chce vědět on sám. Když se rozhodne, že chce například své děti z informací o nemoci vynechat, lékař to musí respektovat.
Člověk může také sepsat své přání pro případ, že se dostane do bezvědomí či do kómatu. Může se například rozhodnout, že nechce být oživován. Ale jeho přání nesmí vést k eutanazii, a to ani odpojení od přístrojů. Přání člověka bude sepsáno a vloženo do zdravotnické dokumentace. Pacient se však může kdykoliv rozhodnout pro změnu. Platnost přání je omezena pěti lety. A to je velká novinka, jejíž životnost v praxi ukáže až čas.
Rodičům nemocnice nesmí říct: nemáme kapacitu
Spoustě nemocnic však zamotá šišku další právo, a to právo rodičů na nemocniční pobyt se svými dětmi. Nemocnice jim to totiž od 1. dubna 2012 musí umožnit. Je to bezva, protože pro mámu není nic horšího než nechat své nemocné většinou vyděšené a brečící zlatíčko v péči úplně cizích lidí. Doteď však byl v českých a moravských nemocnicích problém, protože neměly pro ubytování rodičů dostatečnou kapacitu a pokud se na to nestihly v předstihu připravit, nebude to tak jednoduché.
Docela revoluce nastává u léčby dítěte, kdy u závažných zdravotnických zákroků budou lékaři potřebovat souhlas obou rodičů. A to bez ohledu na to, zda rodiče spolu žijí anebo ne. Pokud se spolu dokážou domluvit, je to v pohodě. Neumím si představit, jak dlouho bude lékař čekat se zákrokem, když rodiče spolu vůbec nemluví. Ale každý souhlas musí být uveden písemně a podle znění zákona, zdravotnické zařízení není povinné zkoumat pravost podpisu. Takže hádejte, jak to skončí?
Bude se na pokojích nemocnic štěkat?
Dalším problémem může být ubytování pejsků na pokoji pacienta. Podle nové legislativy si totiž nevidomí mohou vzít sebou do nemocnice vodícího psa a například sluchově postižení tlumočníka. Ale problém může být i se spolupacientem na pokoji. Anebo si bude muset nevidomý pacient připlatit nadstandard? A jak to bude s venčením? V areálu nemocnice, anebo za plotem?
Změny se však dotknou také nemocnic a zdravotnických zařízení. Bude se v nich totiž sledovat dodržování bezpečnosti a kvality péče. Už koncem roku se vyhodnotí a konečně vzniknou první oficiální žebříčky největších českých nemocnic. Docela jsem na to zvědavá. Není mi totiž jasné, kdo to bude hodnotit a kdo porovnávat.
Ovšem podstatná je také další informace- za nedodržení své povinnosti, mohou nemocnice a lékaři zaplatit pokutu až milion korun. Každý z nás se v pracovní smlouvě zavazujeme svému zaměstnavateli odvádět práci co nejlépe podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. V případě jakéhokoliv problému pak musíme nést následky. Tak proč ne lékaři?
Další příspěvky autora: anyška
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!