Anita Moorjani: O duši, lásce a jiném

 

Anita Moorjani: O duši, lásce a jiném

O lidské duši

Spojit se se svou duší můžete přes srdce a své emoce. Vaše duše je vaše podstata, ona jste vy a ona je to, kvůli čemu sem přicházíte. Ve skutečnosti jste duše, ne vaše tělo. Ona je to světlo, to dítě, kterým jste byli, když jste přišli na svět. V té době jste byli více spojení se svou duší. Přišli jste sem šťastní, veselí, zvědaví na životní zkušenosti a to světlo se postupně zmenšovalo. Dostali jste za vyučenou, spadli jste dolů a naučili jste se bát. Tak se vaše duše, vlastně vaše světlo, stále zmenšovala, až je potlačená.

 

„2. února roku 2006 zažila Anita Moorjani to, co většina z nás nikdy nepoznala! Přešla na druhou stranu a vrátila se, aby nám předala své zkušenosti!“ Tak začínají její osobní stránky: www. Anita Moorjani.com | Anita Moorjani: fascinující výpověď o tom, co je po smrti >>>

 

Myslím si, že emoce jsou opravdu jakýsi posel, city vám řeknou, co je vaše krásná duše. Pokaždé, když svoji duši potlačujete, posíláte sami sobě zprávu, že nejste hodni toho ukázat se a že nestojíte za to, abyste vyjádřili, kdo jste.

 

Každý den, když potlačujete sami sebe, říkáte „ne“, i když jste vlastně mysleli „ano“ atd. Vlastně tím sami sebe zmenšujete a vzkazujete sami sobě: „Nemám cenu, nejsem dost dobrý, a proto se musím ukrýt. Musím se potlačit.“ Měli byste dovolit své podstatě a svým citům, aby se projevily. Vaše emoce chtějí naplno prožívat radost. To je to, co chtějí. A když dovolíte svým emocím, aby našly, co jim přináší radost, a jdete za tím, tak tehdy jste v kontaktu se svou duší.

 

O lásce

V naší společnosti se slovo láska užívá příliš často a stala se z něj fráze. Říkáme, že „milujeme své auto“, „miluju svůj počítač“, ale láska je to, čím v podstatě jsme (A.M. mluví evidentně o angloamerickém světě). Zkuste si představit, že už nejste svým tělem. Vaše tělo odešlo. Uvnitř vás (a všude) se někdo dívá vašima očima. To, co zůstalo, je čirá podstata, to je skutečná láska. Protože tam už nejsou žádné filtry. Vy jste čistá láska, čistá podstata. Věřím, že láska je schopna vidět duši někoho druhého.

 

O náboženství

Nemám problém s náboženstvím jako takovým. Myslím si ale, že když lidé v něco věří ze strachu - ať už je to církev, kulturní hodnoty nebo cokoliv jiného - když si to zvolili ze strachu, tak potom vlastně žijí v pekle. To je to peklo na zemi.

 

Jestliže někdo věří, že po smrti bude věčně trestán, jestliže nebude následovat ten pravý řád, tu pravou nauku nebo pravé hodnoty a jestliže to je jediný důvod, proč dělá to, co dělá, tak si vytváří peklo pro sebe už v tomto životě. Nemusíte čekat, až umřete, abyste šli do pekla. Váš život už je peklo.

 

Rozhodujte se tak, abyste víc milovali sebe. Nevybírejte si cestu, kde budete ustrašenější. Týká se to každého aspektu vašeho života, včetně náboženství. Měli bychom žít naplno. Dělte se o všechno, čím jste a kdo jste, je to mnohem statečnější než sedět v klášteru.

 

O rakovině

(Anita Moorjani: “Kdybych znala pravdu o tom, kdo jsem, nedostala bych rakovinu.“)

 

Ralph Waldo Emerson jednou napsal: „Být sám sebou ve světě, který se neustále snaží donutit vás, abyste byli někým jiným, je velký úspěch.“ To je skutečně největší výzva. A já také říkám lidem, že když se rozhodnou žít svůj vlastní život, budou mít často pocit, jako by pluli proti proudu. Ale na druhou stranu, když následujete své srdce, podrobíte se svému vyššímu já, tak si dovolíte být sami sebou a následovat své srdce, kam vás vede. Ztratíte sami sebe, když se pořád budete strachovat o to, co si lidi myslí a pořád se jim budete chtít zavděčit. Bojíme se neúspěchu a toho, že nás ostatní nepřijmou, a tak si vybíráme cesty, na kterých budeme ještě úspěšnější, ještě více přijímáni a tak ztrácíme svou autenticitu. Já osobně upřednostňuju plout se svým srdcem. Jsem velmi vděčná, že jsem dostala rakovinu. Byl to největší dar mého života, protože díky tomu jsem všemu mnohem víc porozuměla.

 

Když se dnes někoho zeptáte, jak vypadá zdravý člověk a jak se cítí, málokdo to ví. Jdete k doktorovi, udělají vám krevní testy, EKG a další vyšetření, a vědí, že nemáte cukrovku a vaše srdce je v pořádku a řeknou: „OK, jste zdravý, můžete jít domů.“ Doktor se vás nezeptá: „Jak se cítíte? Jaké máte pocity? Máte po rozvodu nebo žijete ve špatném vztahu? Jak to máte v práci?“ Doktor se o to nestará. Není to ale chyba lékařů, ale systému, oni nemají čas a rozpočet atd.

 

Z mého hlediska je zdraví něco jiného, než si myslíme. Když se nemoc objeví ve vašem těle, tak už byla dlouho ve vaší energii, ve vašich emocích, dávno předtím, než jste ji zaznamenali ve svém těle. Vaše emoce nemoc nesou dávno předtím, než se projeví například jako rakovina. Skutečně zdravý člověk je zdravý psychicky, emocionálně a fyzicky. Nestačí jen nějaké údaje v přístrojích. Stále více lidí má rakovinu. Lidé se zaměřují jenom na boj proti rakovině. Nikdo nepřemýšlí způsobem: „Jak vytvořit zdraví?“ Celá planeta se zaměřuje na rakovinu, a ne na zdraví. Když zaměřujeme svoji pozornost na boj s rakovinou, nezaměřujeme se na růst zdraví nebo jeho podporu.

 

O násilí

Je mnoho zločinců, protože žijeme v systému, který je založený na strachu. Jsme od dětství tlačeni do soutěživosti. Neučíme se spolupracovat. Vytvořili jsme svět, kde lidé soutěží a vidí každého jako nepřítele. Dokud systém nezmění tuto situaci, nic se nezmění. Není žádné „oni a my“, všichni jsme „my“. Myslím, že je čas pro ty, kteří jsou u moci, aby začali opravdu přemýšlet, proč stavíme stále víc věznic. Nejde o nenávist, ale o to naučit vězně milovat. Vězni něco postrádají a jde opravdu o to učit je „co je láska“ a že „existuje lepší způsob“ – jak vyjádřit sebe. Vidím násilí jako formu rakoviny v člověku.

 

O hledání pravdy

Když následujete své srdce a dovolíte si být tím, kým jste, tak se vám ukáží správní učitelé, správné knihy a správné informace. Když hledáte mimo sebe, opravdu se snažíte, aktivně hledáte, sháníte, zjistíte, že existuje mimo vás tolik informací, že budete ještě zmatenější. Ale když vstoupíte do sebe a máte důvěru: „Já to dokážu, mám v sobě všechny zdroje, které potřebuju, abych řídil svůj život, já věřím“, pak najdete ty správné učitele i informace. A nezapomínejte, že nemusíte čekat, až umřete, abyste poznali nebe a nirvánu. Naše skutečná velkolepost existuje už teď.

 

(Text vznikl na základě rozhovoru s Anitou Moorjani pro internetové médium Supersouls.com.)

 

Zdroje:
http://www.supersouls.com/interview-with-anita-moorjani/
http://www.supersouls.com/interview-with-anita-moorjani-part-2/

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

život po smrti   Zajímavé myšlenky   Láska