Jak se žije nezaměstnaným v USA. Příběh Pauly Brayové.

 

Jak se žije nezaměstnaným v USA. Příběh Pauly Brayové.

Je to zvláštní fenomén – žijeme v 21. století, od kterého jsme čekali technologické zázraky, ekonomické úspěchy a ovšem také sociální jistoty, ale realita se s očekáváním někdy zásadně rozchází. Svět se stává globálním, a tak vidíme, že lidé vzdálení od nás tisíce kilometrů často žijí podobně jako my a řeší podobné problémy. Kde bydlí, nám Google Earth ukáže během pár vteřin.

 

Internetové noviny HuffingtonPost zveřejňují sérii blogů o Američanech, kteří „tvrdě pracovali“, a přesto se dostali do velkých životních problémů. Paula Brayová se ocitla mezi těmi „neúspěšnými“, jak se i u nás říká lidem, kteří mají problémy uživit se v rámci stávajícího ekonomického systému. Její blog má formu dopisu adresovaného přímo nejvyšší autoritě v USA – prezidentu Baracku Obamovi.

 

Drahý pane prezidente,

Píšu vám, protože dnes už nevidím jiné řešení. V září roku 2012 jsem přišla o své zaměstnání na celý úvazek. Jsem schopná najít jenom částečný pracovní poměr – 16 hodin týdně za 12 dolarů na hodinu (240 Kč) – ale nepracuju každý týden. V prosinci jsem měla čistý plat 365 dolarů (7300 Kč). Kvůli tomu, že jsem přišla o práci, bydlíme s manželem v karavanu v kempu. Náš měsíční nájem je 455 dolarů (9100 Kč) a v tom nejsou započítány provozní náklady. Od té doby, co jsem přišla o práci, bydlíme v tomto karavanu z roku 1983.

 

Taková je současná Amerika. Nemáme tekoucí vodu, vodu si musíme přivádět do kanystrů hadicí. Nemáme vlastní sprchu. Máme záchod, ten ale funguje jenom, když trubky nezamrznou, jestliže zamrznou, používáme záchody kempu. Když je venku zima, tak mi v noci v posteli přimrzne deka ke stěně. Nemáme sporák ani mikrovlnku, takže si jídlo musíme připravovat venku. Nedávno jsme koupili malý toustovač, takže můžeme trošku péct, protože jíst jídla jen z mikrovlnné trouby jsme nemohli. Nemáme ledničku, jenom chladicí box (jeden blok ledu stojí asi 1.89 dolaru (37,80 Kč). Stačí na relativní ochlazení jídla. Jestliže venku mrzne, tak jenom dáváme jídlo na piknikový stůl.

 

Bohužel nemůžeme nakupovat jídlo ve větším množství, protože se zkazí ještě, než ho spotřebujeme. Ani suché jídlo nemůžeme kupovat ve větším množství, protože na jeho uskladnění nemáme v dodávce místo.

 

Jsme šťastní, že náš kemp má sprchy, ale stojí 25 centů (5 Kč) za dvě minuty. Někdy si sprchu nemůžeme dopřát a nezbývá než se umýt na záchodech v kempu. Sprcha byla kdysi i v našem karavanu, ale rozvody jsou tak špatné, že už se nedá použít a tak ji využíváme jako záchod.

 

Stěny karavanu jsou špatně izolované, a tak je často uvnitř vlhko. To znamená, že všechny pokrývky, které máme uložené na posteli, by nakonec zplesnivěly, kdybychom je pravidelně nesušili. Plíseň je také pod kobercem na podlaze a podél stěn za místy na sezení. Ale snažíme se karavan uklízet, jak jen to je možné. Topení ve voze už dlouho nefunguje, a tak používáme malé topné těleso, které posunujeme tak, aby vysoušelo podlahu.

 

Můj manžel má psychickou poruchu – je bipolární, je považován za invalidního a dostával sociální podporu. Poté, co jsem ztratila práci, ho 12 minut vyšetřoval lékař kvůli jeho postižení, nikdy se nemluvilo o jeho bipolární poruše a potom ho vykopli. Bral měsíční podporu 1000 dolarů (20 000 Kč), ale to skončilo.

 

Když jsem přišla o práci na vysoké škole, přestěhovali jsme se z Kern County v Kalifornii, kde je úroveň nezaměstnanosti více než 10% na pacifický Severozápad, kde je nezaměstnanost nižší, abychom byli blíže k mému synovi a vnukovi, ale protože nemáme peníze na naftu, nemůžeme je zatím navštěvovat.

 

A tak teď sedíme. Denně se ucházím o mnoho pracovních míst. Mám titul Master a 30 let praxe. Proč nemohu najít práci? Mám schopnosti, které jsou tržně zpeněžitelné. Můj úvěr končí (limit mám 11.400 Kč) a tak nemám šanci v „reálném“ světě získat práci. Mohla bych ještě získat nějakou práci ve veřejném sektoru a dokonce potom, i když úřady vědí, koho mají v plánu zaměstnat, člověk musí projít schvalovacím řízením. A tak čekáme.

 

Dříve jsem dostávala podporu v nezaměstnanosti z Kalifornie, ale dnes je míra nezaměstnanosti pro stát nižší, a tak nejsou další finanční zdroje.

 

Můj manžel práci nemůže najít. Nikdo ho nechce zaměstnat. Naštěstí se stát Washington rozhodl poskytovat nám měsíčně 300dolarové poukázky na potravu (6000 Kč), ale pořád to nestačí na přežití. Všechny naše úspory jsou pryč. Nemám ani úspory na penzi. Koncem tohoto měsíce už nebudeme vědět, co si počít.

 

Vaše věrná volička

Paula Bray

 

Paule Brayová (53 let v době uveřejnění článku), narodila se a vyrostla v San Francisco Bay Area, pracovala více než 25 let v oblasti správy nemovitostí. Na vysokou školu se vrátila, když jí bylo 36 let, aby získala titul bakalář, a v roce 2007 zakončila studium titulem magistr. O práci přišla v roce 2012. Žije v Kalamě ve státě Washington.

 

Zdroj: http://www.huffingtonpost.com/paula-e-bray/working-poor-america_b_4690675.html

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Zajímavé články   USA