Měsíční záhady

 

Měsíční záhady

Romantická, ale poněkud nudná Luna k sobě poslední roky přitahuje pozornost snad jen díky Číňanům. Američané vysadili lidi na Měsíci naposledy 11. 12. 1972. Bylo to Apollo 17 a jeho lunární modul Challenger se dvěma kosmonauty.

 

V době, kdy píšu tento článek, Číňané jsou na orbitě a chystají se vysadit na Měsíci lunochod – Nefritového králíka. Co je přitahuje k našemu nudnému satelitu? Třeba jen soutěží s ostatními kosmickými mocnostmi. Nicméně Měsíc určitě není tak nudný, jak se zdá. Na možná největší záhadu, které lidstvo čelí, se díváme každou noc – a nic nevidíme. Vědci kdysi věřili, že Měsíc je zmrzlá koule, ale lety řady Apollo a přistání na něm upozornily, že „věci nejsou tím, čím se zdají být“. Kameny nalezené na jeho povrchu a dopravené na Zemi vysvětlení záhad moc nepomohly, naopak vše poněkud zkomplikovaly.

 

1. záhada: Měsíc je velmi starý

Měsíc je starší než Země, ba celá sluneční soustava. Některé kameny jsou staré 4,5 miliardy let.

 

2. záhada: Těžší kameny jsou na povrchu

Měsíc má minimálně tři různé kamenné vrstvy. Nejtěžší kameny jsou kupodivu nacházeny na povrchu v rozporu s teorií, že na povrchu by měly být nejlehčí horniny.

 

3. záhada: Voda

Měsíc je extrémně suchý, jako by na něm nikdy nebyla voda v nějakém podstatném množství. Ale nějaká tam byla, protože mise Apollo 16 našla kameny, které obsahovaly trochu zkorodovaného železa. Přestože na povrchu není voda, přístroje, které zůstaly na Měsíci, vyslaly v roce 1971 informaci o mračnu vodní páry, která visela delší dobu nad povrchem a pokrývala oblast o rozloze 100 čtverečních mil. Mohlo jít o vodu, která se nějak uvolnila z nitra Měsíce.

 

4. záhada: Magnetické horniny

Jak to, že jsou některé kameny na Měsíci magnetické, když tam téměř není magnetické pole?

 

5. záhada: Lunotřesení

Na Měsíci dochází k podivným rytmickým „lunotřesením“. Když se Měsíc více přiblíží k Zemi, seismické stanice zaznamenávají na lunárním povrchu identické vibrace. Je problém v tom vidět přírodní fenomén, jako by šlo o ozvěnu obrovské zlomené kovové desky. Zdroj lunotřesení se nachází asi 1000 kilometrů pod povrchem. Existují ale i lunotřesení v malé hloubce, které objevily lety Apolla. Měsíc se třásl deset minut, zatímco na Zemi vibrace většinou trvají do půl minuty. Podivné také je, že Měsíc vydává zvuk.

 

6. záhada: „Moře“ (Mare)

Takzvaná „moře“ jsou oblasti ztvrdlé rozteklé skály s hladkým povrchem. Láva vyvřelá na povrch to ale není. Bylo zjištěno, že některé měsíční krátery nezpůsobily dopady asteroidů. Nemáme důkazy, že by byl Měsíc někdy tak horký, aby tam došlo k sopečným erupcím. Zvláštní také je, že většina moří je uložena na straně přikloněné k Zemi. Odvrácená strana obsahuje mnohem více kráterů a horských oblastí. Moře nemají mnoho kráterů.

 

 

7. záhada: Mascony - podivné útvary pod povrchem

Další záhadou jsou tzv. mascony (kruhová anomální oblast v kůře spojená s velkou koncentrací hmoty), v hloubce asi 35 až 60 kilometrů v centru měsíčních moří. Mascony byly objeveny tak, že jejich hustota deformovala oběžné dráhy satelitů, když nad nimi přelétají. Představa, že se jedná o velké železné meteority, které dopadly v dávných dobách na měkký povrch a zabořily se do něj, neobstojí, protože meteority by se při dopadu vypařily. Vypadá to, jako by mascony byly obrovské diskovité objekty možná umělého původu. Podivné je, že jsou právě uprostřed „moří“.

 

8. záhada: Světla nad Měsícem

V roce 1958 vyfotografoval ruský astronom Nikolaj A. Kozyrev plynnou erupci poblíž Alphonsova kráteru. Pozoroval také červenou záři charakteristickou pro uhlíkové složky, která se pohybovala a mizela více než hodinu. Stejné pozorování se podařilo v roce 1963 v oblasti Aristarchus, ale pár dnů poté i na dalších místech. Proč vulkanicky mrtvý Měsíc září?

 

9. Záhada: Dutý Měsíc

Jedna věc naznačuje, že Měsíc by mohl být dutý. Výzkumy měsíčních kamenů naznačují, že se měsíční nitro liší od zemského pláště: je možné, že jádro je velmi malé, nebo neexistuje. Podobné závěry lze odvodit od gravitačních pokusů Lunar Orbiteru nebo od pádu lunárního modulu Apolla 12 a třetího stupně Apolla 13 na povrch Měsíce. Jenomže přírodní satelit nemůže být dutý. Měsíc rezonoval jako zvon přes hodinu. Anomálně reagoval Měsíc také na dopad velkého meteoru v roce 1972. Povrch Měsíce je z titanu – když se do něj snažili vrtat kosmonauti, speciální vrtáky se dostaly jen několik centimetrů pod povrch. Možná je povrch utvořen zpracovaným kovem.

 

10. Záhada: Složení lunárních kamenů

Složky lunárních kamenů jako mosaz, slída, amfibol, titan, chróm a zirkonium odborníky překvapily. Na Měsíci se na rozdíl od Země vyskytují uran-236 a neptunium 237. Vědce ale prý úplně vyděsila přítomnost nerezavějícího železa ve vzorku prachu z Mare Crisium. Toto železo se totiž v pozemské přírodě vůbec nevyskytuje.

 

11. Záhada: Jak se Měsíc dostal na oběžnou dráhu Země

Původně si lidé mysleli, že se Měsíc odloupl od Země, zřejmě v místech, kde je nyní Pacifik. Jenomže složení naší planety a Měsíce je zcela odlišné. Další hypotéza předpokládá, že se Měsíc zformoval někde jinde a Země si ho přitáhla na svou oběžnou dráhu, přičemž došlo ke srážce, nebo byl jen přitažen. Jenomže ke srážce zřejmě nedošlo, nejsou pro to důkazy a obě tělesa vznikla v různých dobách. A pak je tu zvláštní téměř kruhová dráha kolem Země a Měsíc, který nerotuje. Oběžná kruhová dráha je velmi zvláštní, protože střed měsíční hmoty leží více než kilometr blíže k Zemi než je jeho střed geometrický. Orbita by měla být proto nestabilní, vratký, ale není. Vypuklina na Měsíci se nachází na jeho odvrácené straně – tudíž nemohla být způsobena gravitací Země. Jak by tak nevyvážený vesmírný objekt mohl zapadnout na tak perfektní, kruhovou oběžnou dráhu? Vypadá to spíše tak, že „něco“ muselo Měsíc na současnou kruhovou oběžnou dráhu kolem Země, nebo poblíž ní umístit. Mimoto, že se Měsíc nachází na precizní a stacionární oběžné dráze kolem Země, je tu ještě jedna divná náhoda: Měsíc se nachází právě v takové vzdálenosti od Země, aby úplně zakryl Slunce během zatmění. Oficiální věda se v současnosti přiklání k teorii velkého impaktu, podle níž Měsíc pochází z vyvrženého materiálu po kolizi formující se žhnoucí Země s planetou velikosti Marsu.

 

Již v roce 1971 byl během mise Apolla 15 vyfotografován objekt připomínající vesmírnou mimozemskou loď. Objeven byl až dnes... | UFO na Měsíci, UFO všude >>>

 

Měsíc je mezihvězdný koráb

Všechny mozek deptající záhady by šlo vysvětlit velmi jednoduše: Měsíc vytvořila nesmírně vyspělá civilizace jako mezihvězdný dopravní prostředek a u Země s ním před miliony a možná miliardami let prostě „zaparkovala“. Co se stalo pak, nikdo neví, mimozemšťané zmizeli a Luna tu prostě zůstala. Hypotézu, že Měsíc je ve skutečnosti planetoid opracovaný a vytěžený bytostmi nesmírné inteligence před dávnou dobou, zveřejnili již v roce 1960 dva sovětští vědci – Michail Vasin a Alexander Ščerbakov. Velké stroje podle této vize roztavily skály a vytvořily pod povrchem velké dutiny. Neznámá civilizace cestovala potom v Měsíci jako v gigantické mezihvězdné lodi a přistála u Země. Přestože to zní hodně fantasticky, vysvětlovalo by to mnoho výše uvedených záhad spojených s existencí romantické Luny.

 

Zdroje:
wikipedia.org
http://humansarefree.com
Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/vladdythephotogeek/

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

Mimozemšťané   Měsíc   Záhady