Holandská spojka, aneb jak rodina bývalého prezidenta George Bushe získala bohatství od německých nacistů - 2. část

Holandská spojka, aneb jak rodina bývalého prezidenta George Bushe získala bohatství od německých nacistů - 2. část

Přejít na přechozí část článku!

Historie skrývá před našimi zraky mnohá tajemství. Některá jsou skrytá zrakům společnosti z mnoha různých přirozených důvodů, ale jiná (a je jich hodně) jsou skrývaná záměrně. V naší lidské společnosti se pohybovali a stále pohybují lidé, kteří jsou a budou navždy spojeni s tím, co se před námi stále ukrývá. Jde o jejich osobní a rodinná tajemství, před kterými se sami snaží utéci. Ale není kam? Věřte mi, není jim vůbec co závidět. Se strachy chodí spát, se strachy se ráno budí, se strachy čekají, co přinese nový den. Bojí se, že pravda vyjde na povrch, bojí se diskreditace, bojí se své minulosti, bojí se své budoucnosti a bojí se sami sebe? Toto zvláštní společenství, které s generací, na generaci dědí těžké svědomí za své činy nazývám, "vlky".

Rodina Bushe - druhý Bilderberg*?

Tak jako vlci se zdržují ve smečkách, shlukují se tyto jedinci a jejich rodiny ve zvláštní společenstva tajně se scházející v šeru a stínech, jež analogicky naznačují míru a intenzitu temnoty v jejich duších. Jejich trvalá noční můra je jejich prokletím, odezvou za jejich hanebné činy. Víte, jaké je tajemství rodiny Bushe? Čeho se týká jejich chronická "noční můra"? Nevíte? Tak si o tom právě teď budeme povídat. Je důležité a poučné pro tuto i další generace znát pravdu o příbězích, které měly zůstat navždy na politickou objednávku za trezorem mlčení. Je důležité povídat o těchto příbězích, ve kterých na jedné straně zůstala jen bolest, zoufalství, ztráty a hluboký stav nespravedlnosti a na straně druhé pak ta nejvyšší rovina sociální a společenské arogance, zlovůle, pýcha a naprostá ztráta toho, čemu říkáme - "lidství".Poslyšte tedy příběh, který se stal a který se zároveň stal jistým mementem pro všechny z nás, kteří jsou ještě stále schopni pojmout a projevit energii lidství, spolupatřičnosti a soucítění.

Pro klienty výše uvedené rodiny - nacisty a holandské kontakty (okruhy zákazníků) bylo matkou všech schémat to, čemu se říká "praní špinavých peněz". Od roku 1945 až do roku 1949 probíhala jedna z nejdelších sérii výslechů nacistů. Výslechy se konaly v návaznosti na celou řadu válečných zločinů a to jak správně tušíte v americké zóně obsazeného Německa. Jednou z ústředních postav byl multimiliardář a ocelový magnát Fritz Thyssen. Člověk s absolutně chladným srdcem nacisty. Po čtyři dlouhé roky se u něho střídaly skupiny vyšetřovatelů, kteří se snažili rozbít jeho v celku prostá tvrzení, která se opírala o to, že nevlastní žádné účty a nemá žádné aktiva v zahraničních společnostech, které by vedly k chybějícím miliardám uvnitř právě rozpadlé "Třetí Říše". Vyšetřovatelé na tomto místě zcela propadli. Proč? Protože to co lstivý Thyssen tvrdil, byla v jistém slova smyslu pravda. Jenže vyšetřovatelé nikdy zcela neporozuměli podstatě této hry a tudíž tomuto nacistovi nebyli schopni položit ty správné otázky.

Co má společného ocelový magnát Fritz Thyssen s rodinou George Bushe?

Thyssen ve skutečnosti nepotřeboval nějaké cizí bankovní účty, protože jeho rodina tajně vlastnila celý řetězec bank. Takže nemusel na konci II. světové války onen svůj nelegální nacistický majetek někam klasickým způsobem převádět. Jediné co musel udělat, byl převod vlastnických práv akcií a dalšího z jeho banky v Berlíně prostřednictvím jeho další banky v Holandsku ke svým americkým přátelům do New Yorku. Jaké přátelé mohl mít tento vrcholný nacistický zločinec ve Spojených Státech? I na tuto otázku není složitá odpověď. Nebyl jim nikdo jiné než Prescott Bush a Herbert Walker. Tak to jsou hlavní společníci Thyssenových zločinných aktivit. Otec a tchán budoucích prezidentů USA. Američtí vyšetřovatelé velmi podcenili Thyssenovi konexe, vliv, motivy i prostředky. Dodnes zůstává obestřena tajemstvím síť finančních entit, které ve dvacátých letech 20. stol pomáhal Thyssen vytvořit. Téměř dokonalé skryté ilegální kanály pro transfer špinavých peněz, peněz, která v financovala v poválečných letech financovat Thyssenovo průmyslové impérium. Stejně tak tomu bylo za oceánem na straně rodiny budoucího prezidenta George Bushe. To bylo tajemství, které si nakonec sebou vzal Tyssen i do svého hrobu. Bylo to samé tajemství, které dovedlo investigativního amerického zpravodaje Williama Gowena až k samému prahu holandské královské rodiny. (Té rodiny, která je dodnes majitelem známé ropné společnosti "Royal Shell", té rodiny, jejíž současná královna Beatrix se aktivně zúčastnila letošního zasedání Bilderberg v Řecku poté co na ní byl spáchán neúspěšný atentát s doposud neobjasněným pozadím).

William Gowen byl velmi známou osobou. Jeho otec byl jedním z diplomatických vyslanců u papeže Pia XII. U kterého vedl vcelku zbytečnou snahu přesvědčit Vatikán, aby jednoznačně odsoudil Hitlerovo zacházení s židovskými občany. (Shodou okolností jde o otázku, kterou před několika dny řešil současný papež na své návštěvě v Izraeli). Byl to ten William Gowen, který po II. světové válce sloužil v Římě jako "lovec nacistů" a armádní vyšetřovatel při americké zpravodajské službě. Byl to ten agent Gowen, který jako první odhalil to, čemu se říká "Vatican Ratline" - cesta kudy byli pašováni v roce 1949 nacističtí pohlaváři do bezpečí. A je to ten samý William Gowen, který v roce 1999 odhalil tajemství ilegální "potrubní pošty", kterou se pašovaly nacistické peníze. O půl století dříve Fritz Thyssen sdělil americkým vyšetřovatelům, že nemá žádná aktiva u cizích společností, jelikož Hitler si přivlastnil drtivou většinu jeho majetku, přičemž jeho likvidační zůstatek se nacházel v ruském okupačním pásmu Německa. Jeho vzdálení příbuzní se nacházeli na území neutrálních států, např. v Holandsku, přičemž byli současně vlastníky značného procentuálního množství zbývajících německých průmyslových základen. Jako nevinné oběti Třetí Říše pak intervenovali u spojeneckých vlád v Německu s požadavky na restituci majetku, který byl před tím přivlastněn nacisty. Podle pravidel spojeneckých vojsk na území Německa musel být celý majetek, který byl ve vlastnictví občana neutrálního národa a který byl zkonfiskován nacisty vrácen majiteli, pakliže patřičnými dokumenty prokázal pravost svých nároků. A tak se stalo, že najednou, z ničeho nic se k takovému majetku začalo hlásit značné množství vlastníků z různých neutrálních států, především však z Holandska. Všichni se hlásili k různým fragmentům Thyssenova impéria.

V tu chvíli se ve své cele Fritz Thyssen jen usmíval a čekal, až bude z vězeňské cely propuštěn a to na základě intervencí holandské královské rodiny a holandské zpravodajské služby. Ano, jak jsem naznačil, britští a američtí vyšetřovatelé velmi vážně podcenili pana Thyssena. Nicméně velmi dobře věděli, že jim tento člověk lže. Jejich podezření se soustředilo na jeden bankovní ústav. Jmenoval se "Bank voor Handel en Scheepvaart" se sídlem v Rotterdamu. Vědělo se, že tato banka ještě nedávno před zatčením Thyssena s ním uskutečnila poměrně velké množství finančních i ryze obchodních transakcí. Vědělo se také, že tato banka v dobré vůli k Thyssenovi zapůjčila peníze k tomu, aby se mohlo vytvořit úplně první ředitelství nacistické strany v Mnichově. Jenže vyšetřování, i když bylo vedeno velmi intenzivně, nepřineslo žádná konkrétní průkazná fakta a situace vypadala tak, že zmrzne na nulovém bodě. Američtí vyšetřovatelé se mimoto nacházeli ve velmi prekérní situaci. Tehdejším šéfem americké zpravodajské služby v poválečném Německu byl Allen Dulles, který byl dříve (jaká to náhoda) právníkem v našem bankovním zařízení v Rotterdamu. V tomto ohledu mu vyšetřovatelé mohli položit celou řadu velmi zajímavých otázek. Jenže oni nevěděli, že Thyssen byl Dullesův klient a Dulles sám se s tím pochopitelně nikde nechlubil. Vyšetřující tým si nicméně alespoň částečně byl vědom toho, že Allen Dullesův jiným klientem byl baron Kurt Von Schroeder, který byl poručníkem mnoha Thyssenových společností, které však aktuálně spadly pod vlastnictví holandských osob. Rotterdamská banka byla Dullesovou velmi srdečnou záležitostí a on vynakládal všechny možné prostředky a svůj vliv k tomu, aby tato věc zůstala navždy jen jeho tajemstvím. Několik desítek let po II. světové válce narazil vyšetřující zpravodajský důstojník Paul Manning, kolega Edwarda R. Murrowa v americkém Národním archívu na Thyssenovi výslechy. Manning v tu dobu zamýšlel napsat knihu o nacistickém praní špinavých peněz a k tomu také nakonec došlo. Manningův rukopis se stal "dýkou vraženou do hrdla Allena Dullese".

Kniha se velmi specifickým způsobem popsala praktiky banky "voor Handel en Scheepvaart" a v té souvislosti nezapomněla ani na Dullese. Ten samozřejmě velmi rychle reagoval a nic netušící Manninga poslal "na lov divokých hus" pátrat po Martinovi Bormannovi v prostředí Jižní Ameriky. Velmi opatrným a chytrým manévrem tak poslal Manniga "do bažin" i s jeho rukopisem. O několik let později podobným způsobem odeslal do Jižní Ameriky dalšího amerického zpravodajce Ladislase Farago, který se během svého pátrání také přiblížil nebezpečně blízko pravdě o praní špinavých peněz nacistickými pohlaváry. Američtí vyšetřovatelé v podstatě museli být vysláni kamkoliv, jen proboha ne do Holandska. A tak "holandské spojení" zůstalo neodhaleno až do roku 1994, kdy Attorney John Loftus napsal knihu "The Secret War Against the Jews", kde mimo jiné naznačuje, že Fritz Thyssen (a nepřímo i tehdejší nacistická strana) získávala finance od "Hnědých Bratrů Harrimanů" a jejich přidružené organizace "Union Banking Corporation". Na tomto místě je třeba zmínit, že "Union Bank" byla součástí rodinné holdingové společnosti Bushů stejně tak jako mnoho dalších jiných společností včetně "Holland American Trading Company". Bylo veřejným tajemstvím, že Bushovi získali celou řadu holandských firem právě, kdy spadla do rukou americké vlády. V roce 1951 Bushovi tak opětovně získávají "Union Banku" a to od "US Alien Property Custodian" a to se všemi výhodami holandské "neutrality". Lze konstatovat, že Bushovo vlastnictví Holandsko americké investiční společnosti byl chybějícím článkem v dřívějším Mannigově výzkumu, který se týkal spisů ohledně vyšetřování Fritze Thyssena.

V roce 1981 Mannig napsal: "Thyssenův první krok v "tanci" daňových a valutových podvodů začal na konci třicátých let 20.stol. kdy se snažil zbavit svých podílů v holandské "Hollandische-Amerikanische Investment Corporation", která byla přičleněna k "Bank voor Handel en Scheepvaart" v Rotterdamu." V tomto ohledu Mannig ve své knize bezděčně dokumentuje dva velmi zajímavé body: 1) Bushova "Union Banka" zřejmě koupila ty samé korporační akcie, které Thyssen prodával jako součást nacistického praní špinavých peněz 2) Rotterdamská Banka byla v roce 1916 založená otcem Fritze Thyssena, Augustem Thyssenem sr., přičemž ve své podstatě fungování měla velmi daleko od neutrální holandské instituce. Celá řada pasáží ve výše uvedené knize poskytla Williamu Gowenovi potřebné klíče k tomu, aby začal dávat jednotlivé kusy hádanky dohromady. Využil přitom svých osobních zkušeností jako syn diplomata a žurnalisty. William Gowen si zaslouží velmi vysoké ocenění za jeho odhalení týkající se skrytých praktik nacistických průmyslníků, kteří se snažili své finanční prostředky získané nezákonným způsobem ukrýt před spojenci na konci II. světové války. V roce 1999 cestoval pan Gowen do Evropy, aby se setkal s bývalým členem holandské zpravodajské služby, který byl schopen poskytnout celou řadu velmi důležitých informací o bance v Rotterdamu. Díky výzkumu a pátrání výše uvedených zpravodajců dnes víme mnohé o mechanismu pomoci, kterého nacisté. V následujících řádcích se budu snažit popsat základní prvky tohoto komplotu.

Po I. světové válce byl August Thyssen velmi nepříjemně zaskočen ztrátou svého jmění v důsledku tvrdých podmínek "Versailleské Úmluvy". Byl pevně rozhodnut, že se toto již nesmí nikdy opakovat. Rozhodl se tedy, že jeden z jeho synů se připojí k nacistům a druhý se bude pohybovat na neutrální půdě. Tento stav vytvořil situaci, že ať by válku vyhrála kterákoliv strana Thyssenova rodina se svou průmyslovou říší by přežila nedotčená. Fritz Thyssen se přidal k nacistům v roce 1923 a jeho mladší bratr se přiženil do maďarské šlechty a změnil si své jméno na barona Thyssen-Bornemisza. Baron později přijal jak holandské, tak i maďarské občanství. Na veřejnosti předstíral, jak nenávidí svého bratra nacistu. Jenže se prokázalo, že se vzájemně pravidelně stýkali v soukromí na tajných poradách v Německu, kde koordinovali své operace. Pakliže byl u jednoho z bratrů ohrožen majetek, okamžitě ho předisponoval na svého druhého bratra. Aby pomohl synům v jejich hře, založil na počátku dvacátých let minulého století August Thyssen tři různé banky. Jednu v Berlíně, banku "voor Handel en Scheepvaart" v Rotterdamu a "Union Banking Corporation" v New Yorku. Aby ochránil své korporační impérium, museli bratři přelévat finance a akcie z jedné banky do druhé. Takže když Fritz Thyssen "prodával" Holland-American Trading Company kvůli daňovým únikům akcie banky koupila "Union Banking Corporation". Podobným způsobem rodina Bushů "prala" špinavé nacistické peníze přes americkou ocel a další výrobní korporace, které tvořily část tajné Thyssenovi říše.

*Pozn. Bilderberg (též Konference Bilderberg, Klub Bilderberg nebo Skupina Bilderberg) je název pro každoroční neformální setkání vysoce postavených evropských a severoamerických osobností z oblastí politiky, hospodářství, vojenství, médií a vysokých škol. Název skupiny je odvozen od jména hotelu de Bilderberg v Oosterbeeku u Arnhemu v Nizozemsku, kde došlo v roce 1954 k prvnímu setkání. Setkání jsou uzavřená a média na ně nemají přístup.

Článek pokračuje zde!

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Ze zahraničí   Záhada   USA   George Walker Bush   Fritz Thyssen   Bush