Podprahové záběry

Podprahové záběry

V srpnu letošního roku odvysílala Česká televize v odpoledním bloku dětských pořadů jeden z dílů večerníčku Pane, pojďte si hrát. Byl natočen v druhé půli šedesátých let a jmenuje se Jak lovili ryby. Jestli se na něj dívaly i vaše děti, buďte si jisti, že nádavkem zkonzumovaly také podprahovou informaci Hlasuji pro mír!

Video Hlasuj pro mír - zdroj: Youtube.com

 

Nebýt toho, že si kazetu s touto pohádkou půjčil ve videopůjčovně jeden brněnský grafik a promítl ji svému synovi na technologicky "vyspělé" televizi, nejspíš by se na obrazec s nápisem, vložený mezi dva záběry, nikdy nepřišlo. Tuší něco o naroubovaném vzkazu tvůrci filmu? "Absolutně ne," tvrdí režisér snímku, legenda animovaného filmu Břetislav Pojar. "Těžko říct, zda to vzniklo úmyslně, nebo jen náhodou. Rozhodně k tomu ale nemohlo dojít ve studiu při natáčení, možná jedině při práci s negativem nebo dalšími kopiemi," přemítá. Případem se zabývala i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, protože vysílání podprahových sdělení je zakázané zákonem. "Rada došla k závěru, že o podprahové sdělení nesporně šlo. Zatím ale nepřijala žádné usnesení a tím toto projednávání uzavřela," tlumočil nic neříkající stanovisko rady mluvčí Pavel Barák. Na první pohled úsměvná epizodka však může mít pro fungování společnosti dalekosáhlé důsledky. Právě podprahová sdělení jsou totiž schopna cíleně ovlivnit lidské rozhodování a uvažování. A zdaleka nejde jen o signály kódované do televizního vysílání. Vzhledem k tomu, že vědci už dávno zjistili, že vnímáme daleko více věcí, než si přímo uvědomujeme, je podobné ovlivňování myslí velmi lákavou cestou pro různá, více či méně závažná, sdělení. Jen málokdo tuší, že jeho mysl je podprahově oslovována téměř na každém kroku. Při nákupech, sledování filmů či poslouchání oblíbené hudby.

Nevidíš, neslyšíš - konáš

Experimentátor Hale Becker provedl v jednom obchodním domě na předměstí New Orleansu netradiční experiment. Do hudby, která podkresluje atmosféru obchodu, zakomponoval dva neslyšitelné příkazy: Jsem čestný (I'm honest) a Nebudu krást (I will not steal). Dvě věty běžely na pásku v obchodě nepřetržitě půl roku a počet krádeží za tu dobu klesl téměř o sedmdesát pět procent! Dodnes jde o jeden z nepřesvědčivějších dokladů toho, že sdělení, předávaná pod prahem našeho vědomí, ovlivňují to, co děláme. Navíc zdůrazňuje již naznačenou skutečnost, že podprahové neboli subliminální podněty na nás nečíhají pouze v televizích a rádiích. "Do centrální nervové soustavy neustále proudí obrovské množství informací. Přitom pouze malá část z nich je zpracována na vědomé úrovni," vysvětluje MUDr. Milan Brázdil, neurolog z brněnské FN MU U sv. Anny. Lidský mozek si totiž zapamatuje úplně všechno a teprve později, ve spánku nebo při odpočinku, informace hodnotí, třídí a zpracovává. Byť jde o jediný, ve filmu jakoby "ztracený" obrázek. Nebezpečí hrozí ve chvíli, když se někdo pokouší prostřednictvím těchto sdělení lidmi manipulovat. Nahrává tomu zejména jedna vlastnost podprahových sdělení - neuvědomujeme si je, a to i přesto, že je naše smysly zachytily a mozek je dále zpracovává. Navíc bylo několikrát prokázáno, že i nevědomé vjemy mají trvalý zpětný účinek na naše chování. Jako by se naše mysl skládala ze dvou bytostí. Jedné vědomé, kterou si jasně a zřetelně uvědomujeme, a druhé složité a hlubinné, jejíž mechanismy zatím neumíme rozšifrovat. "Podvědomí reaguje jako jednoduché, poctivé dítě. Vše bere vážně, všemu věří," nastiňuje problematiku Jiří Kolumberský, technik, který se touto problematikou zabývá.

Zašifrovaný velbloud

Kde všude se tedy můžeme s nevědomou masáží našich mozků setkat? Nejsnadněji se podprahové vzkazy zamaskují do hudby, kterou dnes slyšíte prakticky všude, mohou být rozptýleny do filmů či reklamních textů, případně zakomponovány do obrazu, volebního plakátu, kresby, reklamních stojanů, ale třeba i do sušenky. Rozpoznáte je jen velmi těžko, často je odhalí jen špičková technika. Ozneužití podprahové manipulace se hovoří zejména v reklamě. Kanadský profesor Wilson Bryan Key odhalil, že na reklamních billboardech cigaret Camel lze při pozornějším pohledu rozpoznat v noze velblouda postavu muže s erekcí. Podle Keye tištěná reklama zneužívá sexuálních motivů k tomu, aby přilákala pozornost a prodala zboží. Náchylnost k "neviditelným" lechtivým obrázkům se potvrdila v tomto případě poměrně přesvědčivě - v místech, kde kampaň probíhala, výrazně stoupl prodej této značky cigaret, zejména pak mezi dospívajícími. "Jsem přesvědčen o tom, že velká část všech výdajů na reklamu plyne právě na výzkum podprahového vnímání se silným důrazem na možnosti manipulace," nechal se slyšet Wilson Bryan Key. Podle něj jsou podprahová sdělení v severoamerických médiích používána běžně, aniž se někdo vážně zajímá o to, co způsobují. Key nacházel sekundární sexuální symboly ještě v několika dalších případech - ať už šlo o písmena SEX vytlačená do těsta keksu značky Ritz, anebo o orosené kostky ledu v reklamě na gin. Ve svém snažení byl natolik neúnavný, že viděl podprahové signály se sexuální tematikou téměř všude, což jeho "objevy" do jisté míry zdiskreditovalo.

Naprogramuj sám sebe

Když s námi může prostřednictvím podprahových impulzů manipulovat někdo jiný, proč nevyužít i opačný princip? Jiří Kolumberský tvrdí, že s pomocí jeho přístroje jakési "motivační" pomůcky - může člověk přeprogramovat ty části své mysli, které jinak nedokáže vědomě ovlivňovat. O co jde? "Základem metody je neustálé opakování formulky sugesce. To, co si člověk přeje změnit, se nahraje do speciálního čipu, který se pak buď zabuduje do nějakého přístroje, anebo může fungovat samostatně. Pro cesor v krabičce pak smíchá hudbu s tímto "příkazem" tak, aby modulace slov byla pod prahem slyšitelnosti," tvrdí vynálezce zařízení, technik Jiří Kolumberský. Nejčastěji si lidé nechávají přístroj zabudovat do hi-fi věží a pouštějí spolu s hudbou. "Akustický vjem je totiž dynamičtější a tím pádem účinnější," vysvětluje Kolumberský. Na internetu nabízí přístroje na "modelování lidské psychiky", a přestože cena nejlevnějšího provedení jeho na míru sestrojovaných přístrojů je deset tisíc korun, na nezájem zákazníků si nestěžuje. Lidé si podobné "hračičky", jak sám s úsměvem své přístroje nazývá, pořizují z nejrůznějších důvodů. Ať už chtějí získat sebevědomí, motivaci, zhubnout, čelit stresu, anebo se vypořádat s nejrůznějšími fóbiemi. "A to často tak osobními, že se o nich zdráhají mluvit," odkazuje Jiří Kolumberský na to, že někteří z jeho zákazníků si podle všeho touto cestou snaží vyřešit i problémy sexuálního charakteru.

Pravidla sugesce

Funguje to? "Ano, když víte, co od toho čekat," říká Kolumberský. "Změna chování nastává postupně, ale přibližně během měsíce si změnu rozumově zdůvodníte a vsugerovaný model chování se stává složkou osobnosti," tvrdí. Doba, za jakou se "poslání" vryje do paměti, se liší podle toho, jak intenzivně ji člověk využívá, ale také jaký cíl si vytyčí. "Díky této metodě jsem se odnaučil kouřit. Ze šedesáti cigaret jsem se během čtrnácti dnů, aby to bylo tělo schopné vstřebat, dostal na nulu," připomíná svou zkušenost s přístrojem Pavel Hucek, jeden z těch, komu se přístroj osvědčil. Dnes ji používá k relaxaci anebo při učení jazyků. Jak? "Mám nahranou formulku ,angličtina je pro mě zajímavá´ tím v sobě probudím zájem a učení mi pak jde líp," vysvětluje. "Lidé si chtějí poroučet, ale nevědí jak," připomíná Pavel Hucek jedno z úskalí této metody. Přiznává však, že i jemu trvalo nějaký čas, než dokázal zformulovat svůj požadavek tak, aby byl splnitelný. Sama sugesce totiž má určitá pravidla. Jaká? "Zadání musí být především kladně laděná, nesmí tam být záporka, tedy nikoli ´Nechci kouřit!´, ale ´Kouření je mi odporné!"´ vysvětluje Jiří Kolumberský. "Měla by být formulována v přítomném čase a vztažitelná ke konkrétní osobě." Jak se na podobné metody dívají odborníci? "Nelze to vyloučit, může to mít racionální jádro. Záleží na tom, jestli se experimentálně ověří anebo ne," podotýká neurolog Josef Faber. Metoda podle pana Kolumberského prý dokáže vytvořit anebo naopak zničit návyk - jde vlastně o obdobný princip, na Kterém fungují motivační kazety, v zahraničí moderní už několik desítek let. Zvuků zurčení potůčku, do kterých jsou neslyšitelně namixovány k relaxaci vybízející věty, využívají nejen přepracovaní, stresovaní manažeři k odpočinku, ale třeba také sportovci, případně lékaři k uklidnění pacientů v čekárnách.

Na hraně

Seriózní lékařská věda si od experimentů tohoto rázu drží zdrženlivý odstup, nicméně nepopírá, že podprahové vnímání existuje jen patří do kapitoly málo probádaných jevů. Zhruba polovina studií považuje podprahová sdělení za velmi efektivní, druhá část jejich účinky spíše bagatelizuje. Skutečnost, že podprahové vnímání ovlivňuje naše reakce, potvrzuje stále více experimentů. Jeden z nich připomíná pražský neurolog Josef Faber: na obrazovce při něm mezi záběry promítali divákům slušná, ale také velmi sprostá a urážející oslovení. Přestože impulzy byly tak krátké, že je nebylo možné smyslově postřehnout, diváci reagovali na různá oslovení odlišně. "Neutrální oslovení je nechala v klidu, avšak trapná a urážející slova u nich vyvolala neurovegetativní odpověď. Například se jim zvýšil pulz, aniž si to uvědomili," vysvětluje profesor Faber. Každopádně podprahovou komunikaci není možné ignorovat. Zejména proto, že jde o nástroj, se kterým je potřeba zacházet velmi obezřetně.

UKRYTÁ POLÍČKA VE FILMU

Příkladem, kterak si pohrát s podprahovým vnímáním, může být film Klub rváčů. Nejenže si podle scénáře jeden z hlavních hrdinů (hraje ho Bratt Pitt) krátí dlouhé chvíle ve střižně tím, že do filmů, které promítá v kině, přidává obrazy, které diváci nepostřehnou. Stejnou záludnost totiž použili i tvůrci filmu: zhruba v desáté minutě se v prakticky nepostřehnutelném záběru objeví postava, která však do děje filmu vstupuje teprve v minutě dvacáté. Podobný princip si autoři snímku ve filmu zopakovali ještě ve čtyřech dalších sekvencích.

HISTORIE SKRYTÝCH ÚTOKŮ NA MOZEK

    * S podprahovými signály podle některých pramenů experimentoval i Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels. Jemu se však bohužel mnohem dříve osvědčilo i jiné, o poznání prostší heslo, totiž že "stokrát vyřčená lež se stane pravdou".

 

    * Již legendární experiment Američana Jamese Vicaryho se uskutečnil v roce 1957. Sestrojil přístroj tachitoskop a díky němu vkládal při projekci filmu mezi záběry obrázky s nápisy Pijte kolu a Jezte popcorn. Když lidé vycházeli z kina, výrazně stoupla spotřeba těchto potravin. Přestože výsledky tohoto experimentu byly později zpochybněny, a to i jejich autorem, nelze mu upřít, že právě díky tomuto pokusu se veřejně začalo hovořit o možnosti zneužití podprahového vnímání.

 

    * Během volební kampaně ve Francii v roce 1988 způsobil skandál mediální odborník Jean Montaldo, když opakovaně "propašoval" do vysílání kanálu Antenne 2 podprahový snímek tehdejšího prezidenta Mitterranda. Producent se musel posléze omluvit, Mitterrand volby vyhrál.

 

    * V září roku 2000 požádali dva američtí senátoři o přešetření předvolebních spotů republikánské strany, které běžely během prezidentské kampaně. Ukázalo se, že volební hesla na obrazovkách v určitých intervalech opakovaně překrývaly nepostřehnutelné nápisy RATS (Krysy) nebo BUREAUCRATS DECIDE (Úředníci rozhodují!)

 

    * Skandál způsobila ruská televizní stanice ATN, která se v roce 2000 snažila co nejdéle udržet sledovanost svých programů podprahovým imperativem: Seď a dívej se!

 

    * "Do it!" ("Udělej to!"), tak zněl podprahový signál zakomponovaný do jedné z písní britské skupiny Judas Priest. Dva z jejich mladých fanoušků si vzkaz vyložili po svém a pokusili se spáchat sebevraždu, jeden z nich ji i dokonal. V roce 1990 se pak uskutečnil soudní proces, který skupina vyhrála mimo jiné i proto, že soud neuznal efekt tohoto podprahového sdělení.


CO SE DĚJE POD PRAHEM NAŠEHO VĚDOMÍ?

Podprahová sdělení svádějí své příjemce způsobem, který si nejsou schopni uvědomit - jsou totiž cílená na jejich podvědomí. Bývají nepostřehnutelná, kontrastní, a aby vyvolala účinek, musí se alespoň několikrát opakovat. Přičemž platí, že čím déle, tím lépe. Právě proto se mohou celkem jednoduše stát nástrojem manipulace. Podprahová reklama je ve většině zemí zakázána. Odhalit podprahové praktiky přitom většinou dokáže jen speciální technika.

DOMÁCÍ "KAUZA" PEŘÍČKO

"Němý jazyk činí život šťastný!" (A still tongue makes happy life) zněl jeden z nápisů, které se objevily před dvěma lety v předělech mezi studiovým vysíláním a pořadem Peříčko. Na světě byl skandálek, že TV Nova vysílá podprahová sdělení, který poměrně rychle zase vyprchal. Nešlo totiž o typické podprahové  reklamní sdělení, protože "cizí prvek" mezi záběry byl při troše soustředění postřehnutelný. Z expertizy, kterou pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání vypracoval tým psychologů z brněnské Masarykovy univerzity, dále vyplynulo, že o podprahové sdělení nešlo hned z několika důvodů. Šedesát šest černobílých obrazů nebylo rozptýleno, ale byly vysílány najednou v třísekundovém bloku. "Tím se jejich působení vzájemně oslabovalo," vysvětluje mluvčí Rady jeden z důvodů, proč nešlo o typické podprahové sdělení.

Zdroj: kolumber.com

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Zábava   Video   Podprahová informace   K zamyšlení   Informace