Extrémní izolace, lidská mysl a halucinace

 

Extrémní izolace, lidská mysl a halucinace

Samota je zatím v západním světě IN. Ale ne každý si uvědomuje, že skutečně tvrdá osamělost může mít neblahé dopady na lidskou psychiku.

 

Ačkoliv v běžném životě je pro nás téměř nemožné dostat se do extrémní izolace, v některých zemích, to není problém. Tak například Írán – v tamějším vězení se ocitla Američanka Sarah Shourdová, protože ji podezírali ze špionáže. Cestovala v létě 2009 iráckým Kurdistánem se dvěma kamarády a zabloudili do Íránu. To byla fatální chyba, protože vztahy mezi Íránem a USA jsou dlouhodobě velmi vyhrocené. Ocitla se v přísné izolaci. Její psychika to zvládala dva měsíce, ale potom začala mít halucinace: slyšela kroky neexistujících lidí, viděla blikající světla. 32letá Sára byla ve vazbě 14 měsíců. Trávila spoustu hodin tak, že seděla skrčená na podlaze a poslouchala, co se děje za dveřmi. Její příběh zmínila v obsáhlém článku o dopadech izolace na lidskou psychiku BBC.com. Sára byla nakonec propuštěna na kauci. Rozhodly zřejmě její zdravotní potíže, protože Írán propustil jenom ji z “humanitárních důvodů” a oba muže odsoudil do vězení na 8 let, nicméně oba byli nakonec předčasně propuštěni v roce 2011.

 

Sarah strávila téměř 10 000 hodin na samotce s minimálním kontaktem s lidmi. “Začala jsem vidět blikající světla, ale když jsem zakroutila hlavou, tak jsem zjistila, že tam nic není,” popsala své halucinace. Slyšela také, jak někdo křičí, a nechápala, že je to ona sama, dokud se jí nedotkl strážný, což ji vrátilo do reality.

 

Lidé často říkají, že chtějí být sami, ale skutečná, tvrdá osamělost vězeňské izolace nebo robinsonáda v divoké přírodě, není žádná legrace, patří k nejtvrdším zkouškám, jakým může být lidská psychika vystavena.

 

Podobné zážitky ze smyslové deprivace si někdy lidé opatřují dobrovolně například tím, že se nechají uzavřít do mnišské cely (u nás například prof. Halík) nebo projdou pár dnů tzv. terapií tmou, což znamená, že jsou uzavřeni v místnosti bez světla – to je ovšem nesrovnatelné, protože člověk je tam z vlastní vůle, nachází se v pozitivní péči svého okolí a krom toho může kdykoliv odejít.

 

Vědci zjistili, že dlouhodobá izolace má také zdravotní dopady na lidské tělo – vyšší krevní tlak, sníženou imunitu a také může nastartovat Alzheimerova nemoc nebo demenci. Izolace ovlivňuje spánkové návyky, soustředění a logické a verbální uvažování, zvyšuje hladinu stresových hormonů. Vědci nevědí, proč tomu tak je, ale může to být způsobeno prostě tím, že člověk žil v době před vznikem civilizací desetitisíce let ve skupinách.

 

Ostatně podobně je tomu u opic. Pokusy s mladými makaky ukázaly, že izolace jim působí “krajní zmatek” už po 30 dnech a izolace trvající rok způsobí naprosté vyřazení ze sociálního života, už nejsou schopni jakékoliv společenské interakce v rámci tlupy. Srovnatelné je to u lidí – jestliže děti vyrůstají bez sociálního kontaktu, jsou těžce poškozeny na celý život.

 

Izolace také vede k časové dezorientaci – ve vnímání čase dochází u člověka k posunu, což zjistili první badatelé, kteří se nechali dlouhodobě izolovat v jeskyních. Před 60 lety začali vědci zkoumat na dobrovolnících dopady smyslové deprivace. Americká armáda se totiž dozvěděla, že její vojáci, kteří upadli do čínského zajetí, jsou zpracováváni pomocí dlouhodové izolace. Při pokusech bylo zjištěno, že člověk začne trpět halucinacemi, které začínají světelnými záblesky, čarami nebo různými tvary, případně vidí různé podivné scény, zvířata nebo děti. Někteří lidé slyšeli hudbu, jiní měli dotekové halucinace typu elektrického šoku.

 

Izolace: Nedá se to vydržet

Badatelé chtěli dobrovolníka vystavené smyslové deprivaci pozorovat několik týdnů, ale pokusné osoby se dostaly do takového stresu, že výzkum byl ukončen mnohem dříve – většinou během několika dnů, nikdo z dobrovolníků to nevydržel déle než jeden týden.

 

Pokus opakoval jeden psycholog ve spolupráci s BBC, který izoloval dobrovolníky 48 hodin ve zcela zvukotěsně uzavřených místnostech v bývalém atomovém bunkru. Lidé začali trpět úzkostmi, extrémními emocemi, paranoiou a jejich psychické funkce se výrazně zhoršovaly. Měli také halucinace, viděli například hady, zebry nebo mouchy, někteří slyšeli zvuk letadel.

 

Proč vlastně lidský mozek reaguje na smyslovou deprivaci tímto způsobem? Je možné, že mozek je natolik zvyklý na přísun informací, které má v běžném životě zpracovávat, že při jejich needostatku různé nervové systémy napájející se z centrálního mozkového procesoru stále ještě jedou, ale způsobem, který nedává smysl. Po určité době jim začne mozek dávat smysl podle těch matric, na které je zvyklý. Tak začnou v mysli vznikat určité dílčí obrazy. Jinak řečeno, mozek začne konstruovat realitu z nedostatečných signálů, které dostává, a začne tvořit fantazijní svět!

 

Ovšem různé kultury sociální deprivaci a její účinky dobře znali a vyhledávaly je záměrně. Například indiáni znali rituální samotu – hledání vize – a dodnes ji využívají. Také jogíni s oblibou pracují s nejrůznějšími extrémními podmínkami. Tibetští mniši byli zavíráni do dlouhodobé izolace v rámci svého výcviku. Tibeťanům byly dopady této mezní situace dobře známy, věděli, že izolace a deprivace působí různé halucinace a je nesmírně obtížné vše zvládat. Buddhističtí jogíni byli trénováni, aby všechno překonali. Měli k tomu jeden specifický důvod: protože věří v reinkarnaci a jsou přesvědčeni, že přechod v mezistavu mezi smrtí a znovuzrozením je velmi náročný pro lidského ducha, poctivě se na to celý život připravují. Učí se překonávat veškeré smyslové iluze. I u nás jsou dobře známy příběhy Buddhy nebo Milarepy.

 

Extrémní izolace – věznice

Američané vězní na 25 000 vězňů ve věznicích s maximální ostrahou, což znamená bez sociální interakce. Podle psychologů to působí na emoce, vede k fantastickému myšlení, úzkostlivosti, paranoie, obsesivním myšlenkám a také někdy k brutálním útokům na personál, protože vězni se tak chtějí ubezpečit, že existují, chtějí si “připomenout, kdo jsou,” říká psycholog Craig Haney.

 

Sociální izolace nemusí vždy způsobit oslabení jedince, které by ho zlomilo a psychicky zničilo. Například Iráčan Hussain Al-Shahristani, šéfporadce Saddáma Husejna, se ocitl ve vězení, protože z morálních důvodů odmítl spolupráci na vývoji jaderných zbraní. Přestože byl vězněn 10 let, nezbláznil se – unikal do světa abstrakcí, vymýšlel si a řešil matematické úlohy; to mu zachovalo psychické zdraví a pomohlo izolaci zvládnout. Tento případ není ojedinělý. Z československé historie je známo, že katoličtí kněží relativně snadno zvládali izolaci v čs. komunistických žalářích v 50.letech, vyplňovali čas modlitbami a vybavování si různých namemorovaných textů. Také tibetští mniši dokázali přežít nesmírně kruté podmínky čínských věznitelů, aniž by byly psychicky zlomeni.

 

Mysteriozní fenomény

Můžeme halucinováním deprivovaného mozku vysvětlit různé záhadné fenomény, se kterými si věda vesměs neví rady, jako zážitky blízké smrti (NDE) nebo vystoupení ducha z těla (OBE)? Možná.

 

Nevidomí od narození vidí, sebevrazi nacházejí klid. Jedna slepá žena se setkala s Ježíšem. Americký psycholog Ken Ring zkoumá zážitky lidí, kteří prošli klinickou smrtí... | NDE: Zážitky blízké smrti – sebevrazi a slepí >>>

 

Také rozmanité náboženské prožitky – setkání s Bohem, s anděly a jinými bytostmi – připomínají halucinace. Vědci se této tabuizované problematice většinou vyhýbají, protože by se mohli dotknout náboženského cítění věřících, což je v některých zemích nezákonné a hodně nebezpečné. Nicméně mohli bychom tvrdit, že na základě halucinací vznikla hlavní světová náboženství. Mnoho náboženských prožitků zachycených v Bibli nebo v Koránu, jako setkání s anděly (Jákob, Marie, Mohamed), ba dokonce setkání s Bohem (Abraham, Mojžíš) nebo ďáblem (Ježíš) - se přece odehrálo v pouštích a jeskyních, které jsou k deprivaci a halucinacím jako stvořené.

 

Ale platí to tak vždy? Co třeba případ anglické spisovatelky Lorny Byrneové, která tvrdí, že od dětství vidí anděly, komunikuje s nimi, dostávala od nich informace ohledně své budoucnosti, aniž by nějakou deprivací nebo izolací procházela?

 

Andělé se vracejí. Lorna Byrne je vidí a povídá si s nimi. Emil Páleš anděly vědecky zkoumá. Rupert Sheldrake napsal Fyziku andělů. Přesto zůstávají nebeské bytosti záhadou... | Fenomén: Andělé jsou tady! >>>

 

Nebo případ amerického lékaře Ebena Alexandera, který prohlašuje, že měl zážitky z nebe (NDE) v době, kdy jeho mozek prokazatelně nefungoval?

 

„Mám vědecký důkaz, že posmrtný život existuje,“ říká americký neurochirurg, který přežil klinickou smrt. Dostal se v kómatu do světa, který považuje za nebe... | Eben Alexander: Nebe existuje >>>

 

Ani některé zážitky vystoupení z těla (OBE) není snadné vysvětlit na základě halucinací, protože lidé při nich někdy vidí jakoby “za roh”. Rovněž spontánní vyléčení rakoviny ve smrtelném stádiu (např. Anita Moorjani nebo Tatjana Belousová) po prožitku NDE v klinické smrti zůstává v kategorii nevysvětlitelných jevů.

 

Světový bestseller Anity Moorjani přináší nejen její pohled za dveře smrti a zázračné uzdravení z rakoviny, ale v neposlední řadě i její filosofii, ke které se díky utrpení a setkání se smrtí propracovala... | Recenze: Anitu Moorjani vyléčila smrt >>>

 

Zdroje:
http://www.bbc.com/future/story/20140514-how-extreme-isolation-warps-minds
http://www.dailymail.co.uk/news/article-2615682/Woman-locked-solitary-confinement-Iran-YEAR-spent-days-rage-pacing-cell-punching-air.html
Ilustrace: http://weboun.net

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Věda   Halucinace   Mystéria   Lidé