Tajemné příběhy a výpravy

Tajemné příběhy a výpravy

Záhadné přízraky

Už dlouho mě zajímají paranormální jevy, a tak není divu, že jsem se začala zajímat o hrad Housku. Strašně mě lákalo strávit na hradě Houska alespoň jedinou noc. Nakonec se mé přání stalo skutečností. V roce 1998 jsem se ještě se dvěma kolegy z českobudějovického UFO – klubu rozjela Housku navštívit. Půlnoční hrad nás vítá.

Vše o hradu Houska se dočtete zde: http://internetweek.cz/hrad-houska/hrad-houska-brana-do-jineho-sveta >>>

Dorazili jsme přesné o půlnoci. Na nádvoří nás uvítali němečtí ovčáci a brzy se s námi kamarádili. Paní kastelánka Rampouchová, která nás sem doprovodila, nás nejdříve zavedla do kaple. Okamžitě jsem pocítila zvláštní atmosfér, která se dá těžko popsat. Možná je to tím, že jsem silně senzibilní typ. Kastelánka nás ve zkratce seznámila s historií hradu a při té příležitosti neopomenula dodat, že pod kaplí, ve které se nacházíme, jsou pohřbeni „lidé – nelidé“. To mne zaujalo a zeptala jsem se, co si pod tímto pojmem představuje. Ale jako by se paní Rampouchové o těchto bytostech nechtělo mluvit, tak jsem dále nenaléhala.

K nočnímu pobytu jsme si vybrali Lovecký salonek. Kolega Ivan vybaloval a já jsem se šla s druhým kolegou Jaškem porozhlédnout po nočním hradě. Naše exkurze skončila v v rozlehlé místnosti přímo nad Loveckým salonkem. Byla tu tak tísnivá atmosféra, že se nedalo skoro ani dýchat, a tak jsme raději tato opustili a vrátili se k Ivanovi.Počaly přípravy k nočnímu pobytu,a protože jsem o Housce slyšela samé zlověstné pověsti, nechtěla jsem nic ponechávat náhodě. Kolem našich spacáků jsem narýsovala posvěcenou křídou ochranný kruh. Pak jsme zapálili svíčku a čekali, jestli se některá ze zdejších podivných bytostí dostaví...

Záhadné bytosti "odjinud"

Dlouho byl podezřelý klid. Napadlo nás, zda se přízraky neobávají světla, a tak jsme svíčku sfoukli. Neuplynulo ani deset minut a po dřevěném schodišti z té tísnivé místnosti v patře nad námi začalo něco scházet. Blížilo se to pomalu k nám, slyšeli jsme jasné, zřetelné kroky. Začala nám doslova tuhnout krev v žilách. Vzápětí vše ztichlo. Chvíli bylo hrobové ticho a vtom přímo přede mnou něco prudce udeřilo do podlahy, šílená rána – a pak druhá a třetí. Lekla jsem se tak, až jsem se bála, že nepopadnu dech. A pak něco začalo obcházet kolem našeho ochranného kruhu. To už jsme nevydrželi a znovu zapálili svíčku. Okamžitě byl klid.

Ale jakmile jsme zhasli, zvuky se ozvaly nanovo. Kroky teď byly razantnější a jako ba se někdo snažil do ochranného kruhu probourat. Vysílal ke mně silné energetické tlaky, jako by ve mně chtěl vyvolat zmatek a chaos a donutit mě opustit kruh. Přemítali jsme, jak dlouho v něm budeme muset setrvat. Opouštět kruh v takové situaci je krajně nebezpečné. Bytosti z jiných dimenzí nad člověkem „navrch“ a jediná sebeobrana je mentální bariéra. Za daných okolností je třeba zachovat chladnou hlavu. Tihle nelidé se vás totiž snaží zlomit strachem.

Celým hradem se už rozléhaly dunivé rány, které jakoby vycházely ze sklepních prostor. Jašek nade mnou viděl zelenou záři a modré jiskření, také zaslechl v salonku něco jako ženské hlasy. Na mne chvílemi doléhala zvláštní malátnost, kterou pociťoval i Jašek. O spánku se nedá mluvit, byl to stav v podobě sladké únavy. Jen těžce se jí dalo odolat. Měla jsem z toho dojem, že nás chce ta neznámá bytost ukolébat, abychom si nedokázali udržet ochranu a aby s námi posléze mohla naložit podle svého záměru.

Nádvoří s vchodem do kaple. Ivan s Jaškem v rukou hrdě drží klíč, který nám byl svěřen a my se stali na několik hodin jedinými, živoucími obyvateli hradu...

K ránu Jašek podlehl únavě a pro změnu se vzbudil Ivan. Vyprávěla jsem mu, co všechno zaspal a jako by chtěl neznámý potvrdit má slova, opět vedle kruhu udeřila do podlahy dunivá rána. Ivanovi ztvrdly rysy v obličeji.

Zanedlouho začal opět někdo obcházet kolem kruhu. Ve výklenku salonku bylo slyšet kroky a šramot. Ovšem nejsilnějším zážitkem pro mne bylo, když jsem pod schodištěm spatřila vysokou, černou postavu. Bylo to ve chvíli, kdy právě svítalo. Postava zmizela tak náhle, jak se objevila.

Tajemné ráno

Okny začaly pronikat první sluneční paprsky, a tak jsme si dodali odvahy a vystoupili z kruhu. Připadalo nám zvláštní, jaké po ránu na hradě vládlo ticho, ani ptáček nezazpíval, nezahlédla jsem ani jedinou myš nebo alespoň brouka. Pouze ve sklepení jsme nerazili na mrtvolku havrana! Když jsme  hrad Houska opouštěli, chtěli jsme na rozloučenou pohladit psy. Čekalo nás však podivné překvapení nad jejich reakcí. Nejprve k nám nadšeně přiběhli, ale najednou zježili srst, začali vrčet a zděšeně před námi utekli do kotce. Jako bychom během noci načichli něčím, co nešlo hafanům pod nos. Není čemu se divit, protože zvířata jsou k paranormálním jevům mnohem vnímavější něž člověk.

Nezodpovězené otázky

Noc strávená na hradě Houska, pro mne zůstane napořád nezapomenutelným zážitkem. Otázkou zůstává, kdo se to během noci tak úporně domáhal naší pozornosti. Chtěl nás pouze vystrašit nebo s námi navázat kontakt? Další záhadou je temná postava, kterou jsem ráno zahlédla pod schody. Že by legendární Černý muž?

Na většinu otázek asi nenajdu odpověď. Jenže v tom je právě to kouzlo. Vždyť kdyby se dalo všechno změřit a zvážit, nebyla by na světě nuda???

Zdroj: najdise.cz

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Z domova   Tajemné výpravy   Tajemné příběhy a výpravy   Tajemná výprava   Přízraky   Paranormální jevy   Hrad Houska