Irqiem - obrovský smrtelné nebezpečný medvěd

Irqiem - obrovský smrtelné nebezpečný medvěd

Před deseti tisíci lety se v Severní Americe, od Aljašky až po Kalifornii, toulali poslední gigantičtí medvědi. Američtí vědci soudí, že Arctodus simus byl jednou z největších pozemských šelem - dva metry vysoký, vážil dvě tuny, lebku měl 35 cm dlouhou a představoval smrtelné nebezpečí pro vše živé. V Americe už dávno vyhynul ale podle některých odborníků přežívá v odlehlých oblastech Kamčatky a Čukotky. V severní části Kamčatky se na rozloze přes tři sta tisíc kilometrů čtverečních rozkládá Korjacký autonomní okruh. Je to kraj odvěkých lovců sobů a kožešinové zvěře Korjaků, Čukčů, Itelmenů a Evenů.

Korjacké pohoří je skoro devět set kilometrů dlouhé s vrcholy přes dva tisíce metrů vysokými. V tomto drsném, skoro neobydleném prostředí žije Korjacký medvědí bůh Kajnyn Kutčo. Tento uctivý název dali Korjakové tvoru snad trochu podobnému lednímu medvědovi. Napadá sobí stáda a nahání hrůzu pastýřům i zkušeným lovcům. Podle očitých svědků je to strašná šelma, podstatně vyšší než obyčejný hnědý medvěd. I jinak se od něho podstatně liší, zadní nohy má kratší než přední a mezi nimi tučný vak, který se při pohybu dotýká země. Jeho chůze je velice zvláštní. Při chůzi dává nejprve přední nohy vpřed a potom zvedne zadní nohy - je to prý pohyb podobný chůzi nějaké obří housenky. Proto Korjakové a Čukčové vymysleli pro neznámého tvora také přezdívku Irquiem což znamená" vlekoucí po zemi kalhoty". Korjačtí chovatelé sobů se tohoto predátora velmi obávají, neboť jeho přítomnost znamená ohrožení celého stáda.

A i když se pokouší před ním stádo ubránit, je to ve většině případů marné. Irquiem je mimořádně vychytralý a jeho ulovení je téměř nemožné. V Karaginském okrese prý jediný Irquiem decimoval stáda sobů po celých pětedvacet let a žádný ze zkušených lovců jej nebyl schopen ulovit. Je mimořádně nebezpečný i člověku. Místní obyvatelé zdůrazňují že se pohybuje velmi rychle, tak rychle, jako by měl šest nohou a ne jen čtyři. Srst má krátkou a přiléhavou. Pohybuje se spíš jako velká kočka než jako medvěd. Je nesmírně dravý a živí se výhradně masem. Význačný ruský zoolog Dr.Nikolaj Verešchagin prohlásil, že by to mohla ve skutečnosti být dosud žijící vývojová linie medvěda s krátkým čumákem - Arctodus simus o kterém se předpokládalo, že vyhynul během pleistocénu. Tito tvorové – největší predátoři mezi savci, kteří kdy obývali naši Zemi – žili od Severní Ameriky, přes Aljašku až po Mexiko a byli pověstnými lovci bizonů. Představte si největší šelmu, která kdy obývala naši modrou planetu, největšího dravce mezi savci měřícího v kohoutku až 1,70 cm a vážícího 1,5 tuny, který vypadá jako medvěd skřížený s obrovitou kočkovitou šelmou.

Od každého zdědil to nejhorší: od medvědů sílu čelistí a hrozivé drápy, od kočky zase mrštnost a rychlost. Pokud jsme si schopni ve své fantazii představit podobné monstrum, máme vpravdě děsivého predátora, který přesně odpovídá popisu pleistocénního medvěda Arctodus simus. Říkalo se mu také buldočí medvěd díky jeho neobvykle širokému čumáku a krátkému obličeji. V roce 1987 profesor Vereščagin zveřejnil následující informace: Minulou zimu jsem dostal zajímavý dopis ze severní Kamčatky. Jeho autor mi v něm oznámil že v průběhu uplynulého desetiletí se on a jeho přátelé občas setkali s medvědem který je dvakrát větší než běžný kamčatský medvěd hnědý. Jeho výška v lopatkách je 170 cm a jeho hmotnost přesahuje váhu jeden a půl tuny. Medvěd je velmi vzácný ale v Oljutorském, Karaginském a Tigilském okrese zastřelili místní chovatelé sobů tyto medvědy v letech 1976, 1980 a 1982. Kamčatka je známa jako ostrov velkých medvědů. Lovci v této oblasti přivykli pohledu na opravdu velké medvědí exempláře. Přesto oznámili zoologům v Moskvě výskyt vzácně se vyskytujícího obrovského druhu, anomálně se chovajícího medvěda s malou lebkou, dlouhými končetinami a netradičním stylem chůze.

První zprávy o Irqiemovi se objevili v roce 1987. Byla získána kůže a lebka, oba exempláře jsou uloženy v muzeu v Petrohradě. Irqiem prý v kohoutku dosahuje výšky až 140 cm. Je nesmírně dravý a rychlý. Časem se podařilo lovcům získat i několik prý světlejších kůží s lebkou tohoto obra, jehož tlapa dosahuje délky 30cm a šířky 20cm. V současné době medvěda hledá lovec Rodion Nikolajevič Sivolobov, člověk který již léta sbírá informace a zprávy po celé Kamčatce. Tvrdí, že v roce 1994 Irquiema spatřil. Povšiml si ho ze vzdálenosti šedesáti metrů jak trhá maso z kořisti. Lovec však sebou neměl uspávací střely a nechtěl zabít tak vzácného tvora. Po většinu pleistocénu byla Aljaška spojena s východní Asií dosti širokým pevninským mostem, který přímo zahrnoval i Kamčatku. Tudy volně proudila zvířata oběma směry. To je důvodem proč je kamčatský medvěd hnědý tak blízce příbuzný s aljašským kodiakem. Medvěd hnědý pronikl z Asie do Severní Ameriky. Mohl opačným směrem cestovat Arctodus simus a uchytit se na Kamčatce? Mohl by přežít dodnes? Zprávy, které odtud občas přicházejí, to naznačují.

Medvěd jménem Milne - oblast výskytu - severní Peru

Irkuiem však rozhodně není ojedinělý. Ve skutečnosti nemusí být pouze osmý druh medvěda, ale také devátý, desátý atd. A možná existují další druhy čekající na vědecké uznání, soudě podle množství pozoruhodných zpráv z celého světa. Vezměme si například Jižní Ameriku. Jediným oficiálně známým druhem medvěda, který tam v současné době žije je medvěd brýlatý Tremarctos ornatus. Je to malý medvídek s černou srstí žijící v severozápadní oblasti tohoto kontinentu.

Je pojmenován podle charakteristických žlutých kruhů srsti obkreslující jeho oči. Nemůže být zaměněn za jiný druh medvěda, což činí zprávu badatele Clarka kryptozoologicky velice hodnotnou. Ve své knize z roku 1954 Clark uvádí že během plavby na voru se společníky zpozoroval v pralese Gran Pajonal v severním Peru extrémně velkého celo-černého medvěda.

Mohutnými drápy rozvracel termitiště. Hluk pádla jednoho z Clarkových společníků tohoto nečekaného tvora vyrušil, takže se okamžitě ponořil do řeky těsně před jejich vorem, na který se po chvíli snažil vylézt. Clark byl bohužel nucen použít okamžitě zbraň, neboť hrozilo ohrožení posádky. Posádka se poté pokusila tělo vytáhnout na vor aby mohlo být uchováno pro vědecké prozkoumání. Bohužel hejno piraní mělo jiný názor na vzniklou situaci. Clark tam musel tělo zanechat a včas zmizet.

Později se dozvěděl od indiánů Campa, že tohoto obřího medvěda dobře znají a že mu říkají "Milne". Je možné že někteří z údajně vyhynulých medvědů, kteří se v době pleistocénu dělili o Jižní Ameriku s medvědem brýlatým přece jenom nevymřeli.

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Rusko   Medvěd   Irqiem   Fauna   Ostatní