Stanislav Grof - rozhovor

 "Já jsem bývalá migrenička a v tu chvíli, kdy jsem holotropní dýchání objevila, moje motivace spočívala v tom, že jsem se dočetla že by i tato věc mohla pomoci. A musím říct, že jsem pak deset let byla úplně bez příznaků."

"Stanislav Grof je vysoce erudovaným a světově proslulým psychiatrem, jehož první životní polovinu formovala Praha. Lékařská fakulta Karlovy univerzity, psychiatrická praxe v léčebnách v Kosmonosích a v Bohnicích a konečně významně i Výzkumný ústav psychiatrický v Praze,"

připomíná Grofův bývalý kolega, pražský psychiatr Miloš Vojtěchovský. Společně se na přelomu 50. a 60. let věnovali výzkumu účinků halucinogenních látek, především LSD, a jejich možností při léčbě duševních nemocí.

   

"Československo patřilo v 60. letech 20. století k významným evropským výzkumným centrům halucinogenů. Uvolnění v mezinárodních stycích tak otevřelo cestu prezentovat podstatné objevy Stanislava Grofa na světových setkáních. Nebyly to jenom jeho vynikající lingvistické znalosti, ale objevná fakta, která překvapila západní Evropu i Spojené státy severoamerické."

Pražský rodák Grof odešel do Spojených států v roce 1967 - nejprve na studijní pobyt na Johns Hopkins University v Baltimore. Více než pět let tu pak vedl výzkumný projekt o terapeutickém využití psychedelik, získal i profesorský post.

"Americká epocha Stanislava Grofa v jeho druhé životní polovině je poznamenána takřka raketovou kariérou na poli vědeckého bádání o nových cestách objevování hlubin lidského nevědomí."

V roce 1968 však bylo používání LSD v USA zakázáno a Stanislav Grof hledal jiné cesty k nevědomí. O další etapě svého života říká:
 
"V druhé polovině tohoto období jsem společně se svou manželkou Christinou v Esalen Institute v Big Sur v Kalifornii vyvinul metodu holotropního dýchání, při níž jsou hluboké mimořádné stavy vědomí vyvolané velmi jednoduchými prostředky, jako jsou zrychlené dýchání, evokativní hudba a určitý způsob práce s tělem, body work. - Práce s holotropními stavy představuje překvapující, radikální alternativu. Mobilizaci hluboké vnitřní léčivé inteligence klientů, která je schopná řídit proces uzdravení a transformace. - Naše pozorování ukázala, že lidé všech skupin, s nimiž jsme společně s manželkou Christinou pracovali v nejrůznějších částech světa, v Evropě, v Indii, v Japonsku, v Austrálii, v Jižní, Střední a Severní Americe a v Polynésii, měli v holotropních stavech vědomí přístup k celému kolektivnímu nevědomí ve smyslu ve smyslu Carla Gustava Junga, a to jak k historickému, tak i archetypálnímu kolektivnímu nevědomí. V důsledku těchto zážitků mají lidé typicky hluboké pocity, že jsou v první řadě občany naší planety, a nikoliv nějaké konkrétní země, nebo členy nějaké specifické rasové, sociální, ideologické, politické nebo náboženské skupiny."

Stanislav Grof připomíná, že holotropní dýchání není zcela novým objevem. Navazuje naopak na dávné praktiky Východu, přírodních civilizací, šamanismu, jógy. Svou metodu a její účinky popsal v množství vědeckých článků a více než dvou desítkách odborných monografií. Osm z jeho knih bylo přeloženo do češtiny, další dva překlady vyjdou v nejbližší době. Dnes v Česku působí zhruba deset center, kde se k léčbě s úspěchem používá právě holotropní dýchání. Stanislav Grof spolu s dalšími odborníky založil v USA i nový směr, tzv. transpersonální psychologii. Ta zdůrazňuje význam spirituality pro lidskou psychiku.

"Naše odborná i laická veřejnost měla od roku 1991 opakovaně možnost seznámit se s teorií i praxí Grofovy transpersonální psychologie, a to na několika akcích v Praze. Kongres Mezinárodní transpersonální asociace v roce 1991 byl vědeckým i společenským oficiálním návratem jeho učení do rodné Prahy," dodává psychiatr Miloš Vojtěchovský. Holotropní dýchání a některé postuláty transperonální psychologie mají však i své odpůrce. To připouští i sám Stanislav Grof:

"Mým osudem se zdá zabývat se výzkumem oblastí, které jsou předmětem značné kontroverze ve vědě a ve společnosti."

Jeho dílo kritizují jak někteří psychiatři a psychologové, tak představitelé přírodních věd, které vycházejí z přísně racionalistického základu. Výsledky Grofova zkoumání totiž vedou k nutné změně paradigmatu:

"Konceptuální změny, kterých je v těchto oborech zapotřebí, by se svou povahou a rozsahem podobaly revoluci, kterou zažili fyzici v prvních třech desetiletích 20. století, když museli přejít od Newtonovy mechaniky přes Einsteinovy teorie relativity ke kvantově relativistické fyzice."

A právě za tento přesah, který nutí vědce uvažovat v nových souvislostech, ocenila Grofovo dílo i nadace Dagmar a Václava Havlových. Počátkem října mu udělila letošní Cenu Vize 97. Při jejím předávání promluvil Václav Havel i o své představě světové paměti, kam se ukládá vše, co se v minulosti stalo:

"Dílo profesora Grofa mi najednou ukázalo, že tu a tam se může cosi vracet z této paměti zpátky sem, mezi nás, do našeho vědomí. A my překvapeni prožíváme něco, co se stalo před dávnými lety na vzdálených místech a co jsme absolutně nemohli žádným způsobem vědět. Ověřováním se ale ukázalo, že se to opravdu stalo."

Stanislav Grof je přesvědčen, že široké uplatnění jeho metody a myšlenek transpersonální psychologie zvýší šance na naše přežití:

"Jsme účastníky dramatického závodu o čas, který v dějinách lidstva nemá obdoby. V sázce není nic menšího než budoucnost lidstva a osud života na naší planetě. Budeme-li aplikovat staré strategie, které globální krizi vytvořily a jsou ve svých důsledcích extrémně destruktivní a sebedestruktivní, mohlo by to vést k zániku moderní civilizace a lidského druhu," řekl Stanislav Grof na závěr svého projevu při udílení Ceny Vize 97.