Matička stověžatá, aneb kouzlo staré Prahy

 

Matička stověžatá, aneb kouzlo staré Prahy

Proč o Praze

Proč píši právě o Praze? Není to tím, že bych neměla kladný vztah k jiným městům, nebo že bych Prahu chtěla vyzdvihnout nad všechny ostatní. To skutečně nemám v úmyslu, neboť každý kraj má své kouzelné město a vím, že Česká republika jich má více než dost, až by nám ostatní země mohly závidět. O Praze jsem se rozhodla psát z jednoduchého důvodu. Žiji v ní, prožila jsem v ní své dětství a vím toho o ní nejvíce. Také proto, že je hlavním městem, považuji za správné trochu sáhnout do její historie a „vylovit“ z ní zapomenuté krásy. Ti z vás, kteří Prahu milují a chtějí si připomenout, stejně tak, jako já její vzhled v dobách dávno minulých, zajisté pookřejí.

 

Je možné, že mě za tento článek odsoudíte, ale já si nemohla pomoci. Noční procházka po osvětleném Loretánském náměstí, kdy vám do rytmu kroků vyzvánějí loretánské zvony je zkrátka k nezaplacení. Když dojdu na vyhlídku z Pražského hradu a koukám přes Malou Stranu, kde je spousta křivolakých uliček směrem na Staroměstské náměstí a dále, představím si, jak to v Praze asi tak mohlo vypadat kdysi dávno, když nebyla žádná auta a všude, kam naše oko dohlédlo, se proháněly kočáry s koňmi.

 

Zavzpomínejme společně!

 

Historickou Prahou křížem krážem

Mohu říci, že bylo více než těžké vymyslet, odkud začnu, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že bude nejrozumnější začít od Václavského náměstí, právě proto, že je jakousi bránou k historické Praze.

 

Václavské náměstí

Václavské Náměstí v roce 1348

 

Václavské náměstí prošlo mezi těmito lety mnoha změnami. Nejdříve dostalo jiný název, protože kdysi se mu říkalo koňský trh. Sám název vám již napovídá, že se na něm skutečně obchodovalo s koňmi, ale také se senem, slámou a obilím. Dnes se toto zboží vyměnilo za drahé značkové oblečení, parfémy, bary, noční kluby a restaurace. Na náměstí nesměla chybět samozřejmě ani šibenice, která stála přibližně v místech dnešního Národního Muzea. Dnes v těchto místech najdeme spoustu narkomanů, bezdomovců a rychlé občerstvení pocházející z Ameriky nesoucí název McDonalld. Můstek, který se také nachází na dnešním Václavském náměstí a je součástí metra trasy A, patřil šenkýřům, kteří tam měli své kotce. Náměstí mělo také své dřevěné divadlo, kašny a sochy. Další dominantou Václavského náměstí byl Pivovar U Primasů, jež stál na rohu Štěpánské ulice.

 

Václavské Náměstí v roce 2012

 

A cestujeme dále. Přes mnoho úzkých uliček plných turistů se dostáváme na Staroměstské náměstí.

 

Staroměstské náměstí

Staroměstské náměstí roku 1750

 

Staroměstské náměstí bylo původně nejvýznamnějším pražským tržištěm. Náměstím se stalo až ve třináctém století. Prodejci byli přesně dohodnutí na tom, kde se co bude prodávat. Malé náměstí bylo určené k prodeji ovoce, Dlouhá ulice se poté zabývala prodejem ryb a Staroměstské náměstí bylo určeno pro prodej kožešin a pečiva. K dostání tak bylo opravdu vše. Samozřejmě, že Staroměstské náměstí bylo místem, kde se odehrálo nejvíce významných historických událostí. Nejznámější je poté poprava dvaceti sedmi českých pánů, kteří se postavili na odpor císaři Ferdinandu II.

 

Staroměstské náměstí dnes

 

Na Staroměstském náměstí dodnes můžeme spatřit v dlažbě před Starou radnicí místo v dlažbě, kde je zachovaná 27 bílých křížů. Zachován nám zůstal i Pražský orloj a mnoho historických budov, ovšem prodejce kožešiny a pečiva tu dnes již nenajdeme. Všude jsou jen restaurace s vysokými cenami.

 

Pryč ze Staroměstského náměstí, hurá na Karlův most.

 

Karlův most

Zde je Karlův most v roce 1411

 

Kromě toho, že Karlův most je nejstarším mostem v Praze, patří také k jejím nejvýznamnějším památkám. Kromě toho, že sloužil a dodnes slouží jako spojnice mezi Malou Stranou, Pražským hradem a Starým městem, dříve se na něm také obchodovalo a pořádaly se tam turnaje. Na mostě se také soudilo, měl i vojenský význam, ale především sloužil, jako tomu je dodnes, k procházkám. Kdo by nechtěl vidět krásu Prahy z tohoto mostu? To by musel být jedině blázen. Navíc při procházce si kromě panoramatu Hradčan, můžete prohlédnout také sochy, jež stojí na Karlově mostě. Sice se jedná o repliky, ale mohly by vás zaujmout.

 

Zde je též Karlův most, ale v roce 2008

 

Než jsme se nadáli, jsme na Malé Straně. Jejími tajemnými zákoutími se dostanu až pod Pražský hrad a teď ještě ten výstup na něj, to je něco.

 

Pokud jsme se dostali až nahoru, naskytne se nám nádherný výhled na Prahu. Opravdu to stojí za to. Jediné, co tento prožitek kazí, je hromada užvaněných cizinců. Ne, že bych proti nim něco měla, ale člověk si tak nějak zkrátka do hloubi duše nevychutná Prahu tak, jak by měl, aby z toho byl maximální prožitek a nezapomenutelný zážitek.

 

Pražský hrad

Pražský hrad roku 1867

 

Právě tento skvost tyčící se nad Prahou je nejvýznamnější českou památkou. Také je, a to málokdo ví, největším hradním komplexem na světě. Pražský hrad je zkrátka unikát, na němž byla knížata, obývali ho také králové a prezidenti. Neexistuje snad žádný cizinec, který by neznal tuto naši památku. Věřím, že ten, kdo Pražský hrad jednou navštíví, rád se vrátí. Je na něm totiž mnoho věcí k vidění. Od velmi známé katedrály sv. Víta, která alespoň mně velmi připomíná francouzskou katedrálu Notre-Dame, je zde k vidění mnoho dalších kostelů a bazilik, také zde najdete chloubu pražského hradu, kterou jsou beze sporu hradní zahrady a vinice. Kouzelná je zde také hospůdka a restaurace Na Vikárce, která se stala součástí mnoha knižních příběhů, jako byl kupříkladu Výlet pana Broučka do XV. století. Neprohloupíte ani, půjdete-li se podívat do Jeleního příkopu pod hradem. Ten, kdo se na Pražský hrad podívá, samozřejmě musí do Zlaté uličky, kde jsou nejnižší domky v Praze. Připadáte si tam jako v pohádce. Z Pražského hradu se mně osobně nejvíce líbí svatovítská katedrála a poté královské zahrady. Pokud mohu poradit, tak nejméně cizinců se na Pražském hradě pohybuje okolo 23 hodiny večerní a později. To si konečně můžete vychutnat tu atmosféru středověku, která na vás dýchne při každém kroku.

 

Podobný pohled na Pražský hrad dnes

 

Na pražském hradě až tak velké změny, jako se odehrály v centru, neproběhly. Jediný zásadní rozdíl byl v tom, že bylo zničeno mnoho zeleně v okolí. Vláda se totiž rozhodla rozšířit své sídlo. Domky zůstaly zachované. Z Jeleního příkopu také zmizel potok, který jím tekl. Opravdu si ale myslím, že právě Pražského hradu se změny dotkly nejméně.

 

Něco málo na konec

Prahu znám velmi dobře. Každý můj pohled, který padne na zapadající slunce nad Prahou, pro mne znamená mnoho různých vzpomínek. O sobě mohu skutečně říci, že se v naší matičce stověžaté neztratím, neboť znám každý její kout. Byla by škoda zapomenout to, co vybudovali naši předci, to, co vytvořilo naši zem a to, co pro nás zůstává důležité a ani si to neuvědomujeme.

 

Mnoho štěstí při bádání po historických záznamech staré Prahy a také při samotných toulkách tímto historickým městem vám přeji.

 

Zdroje:
http://www.starapraha.cz/historie-praha-vaclavske-namesti.php
http://www.vyletnik.cz/tipy-na-vikendy/praha/praha-1-centrum-stare-mesto-josefov-mala/1242-prazsky-hrad-nejvetsi-hradni-komplex-na-svete/

 

Další příspěvky autora: Caroline Kornelová

---

Články ve stejných kategoriích:

Praha   Z domova   Historie