Posmrtný život vs náboženství

Posmrtný život vs náboženství

Samotná smrt a úvaha nad ní patří k nejstarším myšlenkám vůbec. Je to konec, nebo nový začátek? Mnohé náboženství to pojímají tak, že smrtí vše nekončí, ale dále pokračuje či dokonce teprve začneme žít.

Smrt nastává v okamžiku, kdy naše životně důležité funkce nenávratně selhaly. Smrt je přirozená součást života, a prozatím jí nelze zastavit. Může být způsobena mnoha faktory a to třeba: podchlazení, stáří, nemoc, veliké zranění, selhání organismu atd. Smrt může být dobrovolná s naším vědomím, nebo nečekaná či nezapříčiněná naší osobou. Mnoho lidí končí svůj život druhým způsobem, ale najdou se případy, že smrt je chtěná a žádaná. V takovém případě, hledá jedinec co nejlepší způsob jak vyřešit své trable, a většinou dojde k výsledku, že smrt je ta vhodná cesta pro něj. Někteří se nechtějí zabít, ale chtějí ukázat, že tu také jsou.

Toto je demonstrativní sebevražda. Zajímavým fenoménem kolem smrti se stala klinická smrt, která nastává při selhání tělesných funkcí. Jedinci popisují například jev, při kterém vidí sami sebe a to většinou z vrchu. Asi nejtajemnějším koncem smrti je takzvaný tunel s vyzařujícím světlem na konci. Během cesty ke světlu se nám zobrazuje v rychlých záběrech celý dosavadní život. Tunelem nás může někdo provázet. Často se jedná o naši milovanou osobu. Vědecká hypotéza vyvrací paranormální jev a obhajuje tunel jako úsporný režim mozku, který nás připravuje na smrt. Najdou se ale také teorie o cestování mimo tělo a naší schopnosti se rozhodnout a ovlivnit naší smrt. Co je na tom pravdy? Asi se to nikdy nepodaří 100% dokázat. Ovšem stává se někdy, že umírající je po základních oživovacích technikách již stabilní, ale náhle zase mu selhávají tělesné funkce. Je to snad proto, že si vybral smrt, nebo je to následek šoku? Smrt nás fascinuje z části proto, že nemůžeme zjistit co je po ní a jak to vše probíhá. Mnoho lidí si klade otázku, jak je možné po smrti již nebýt. Další si kladou otázky, jestli je smrt koncem a jestli je bolestivá. Jak je možné, že po klinické smrti se většina jedinců psychicky mění? Je zajímavé, že promítnutí celého našeho života nás donutí změnit náš pohled na svět. Při klinické smrti, nebo opuštění našeho těla, nás nic nebolí a cítíme jenom radost. Je to důvodem, proč lidé se již nebojí smrti a změní svůj život? Chtějí dosáhnout tohoto pocitu znova? Mnozí po klinické smrti vyhledávají učence víry a způsobů života a souladu s přírodou. Hledají je proto, že chtějí dosáhnout znova pocitu, jaké měli při klinické smrti a přitom zase neumírat. To je asi hlavním důvodem a vysvětlením, proč se lidé mění po zažití klinické smrti, dle vědy.

Obraz našeho života by nám měl ukázat, jak jsme žili a jak bychom měly žít. Je to paradox. Mozek tím dává najevo úsporný režim, který nás má nabudit poslední pěkné chvilky, než zemřeme. Ale právě ten obraz nám ukáže cestu jak žít. Naše vůle nadále dokáže rozhodnout jestli chceme žít či ne. Je možné, aby náš úsudek při minimalizovaném režimu pracoval tak na plno, aby dokázal vyvolat reakci směřující k obnově životně důležitých funkcí a naopak? Nebo je to naše představa a sen, který, už je automaticky dán a je znám konec a my ho nemůžeme změnit?

Po těchto otázkách lidé prahnou, a chtějí na ně znát odpověď. Bohužel - naše společnost je plná puritánů, zlodějů a lidí ,co chtějí využít situace. Proto jsou tak často zavrhovaná svědectví lidí, co klinickou smrt prožili. Proto se asi nikdy nedozvíme celou pravdu. Mnoho svědectví se značně liší. Je to snad proto, že je to podvrh? Nebo je to proto, že existuje i ve smrti nějaká individualita? Je to stejné, jako když jedeme rychle autem. Jeden vnímá rychlost a druhý se bojí a nevnímá okolí. Každému se vlastně promítá jiná scéna a každý tuto zběsilou jízdu chápe jinak. Je to tak i u smrti? Má každé své vidění a chápání dané situace? Smrt je plná otazníků, proto i tento článek má plno otazníků. Ještě jsem nezodpověděl otázku, jestli smrt bolí a jak je časově rozpoložená. Smrt je, dle svědků, pomalý proces, ve kterém  rychle plyne čas, ale vám se zdá, že vše trvá celou věčnost. Smrt je doba, při které umíráme. Když jsme mrtví, jsme po smrti. Co je po smrti? Značně rozšířená teorie je, že se reinkarnujeme (převtělíme do nového života).

Pro reinkarnaci jsou i mnozí vědci, kteří však jsou za to kritizováni. Slavným případem je chlapec, který při spaní vykřikoval jména. Zdálo se mu, že ho někdo zastřelil. Ve snu měl manželku a firmu. Během hypnózy zjistili další detaily a vyhledali rodinu. Opravdu našli, rodinu z minulého života. Manželka byla vdovou, měla firmu a vše sedělo. Muž dostal střelou do místa spánku. Tam má chlapec mateřské znaménko. Je to jen náhoda? Podvrh? Nebo je to skutečnost? Existuje také mnoho učení a pradávných bájí či pověstí o nesmrtelnosti. Znakem věčnosti je známý symbol Jin a Jang. Věda popírá věčnost živých organismů. Najdou se případy, kdy živý organismus opravdu žije takřka věčně. Třeba jedna medúza po rozmnožení se dokáže vrátit do předchozího stádia. Je to střídající činnost. A co vy? Zažili jste klinickou smrt? Napište své příhody. Co si myslíte o smrti? Skrývá se za ní něco více? Je něco po smrti? Nebojte se a napište.

Zdroj: itthmi.blog.cz

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Ostatní   Posmrtný život