Mýty a fakta o šikaně na školách

 

Mýty a fakta o šikaně na školách

Šikana u nás není

Jedná se o naprostý omyl. Naopak v České republice je šikana velmi častým jevem. Jen na základní škole se k tomu, že je obětí šikany přiznal každý druhý žák. S tímto naprosto otřesným výsledkem skončil výzkum, který byl prováděn na 66 českých školách, jehož se účastnilo 6 000 dětí. Každý pátý žák poté zažil i jiné formy šikany, jako je psychické deptání. Šikana se vyskytuje téměř bez výjimky na každé škole.

 

Šikanované jsou nejčastěji děti na druhém stupni základní školy

Není pravda. Šikana začíná již mezi dětmi ve školce. Stačí, když si povšimnou, že jedinec se liší oblékáním, chováním atp. U dětí ve školce šikana ještě tak závažná nebývá, stupňuje se s přibývajícím věkem a dospíváním jedince. Čím jsou děti starší, tím jsou rozumnější a více vnímavější. Na základní škole se projevuje šikana nejčastěji, ovšem není výjimkou ani na střední škole, kde dochází mnohdy i k velmi vážným druhům šikany, kde jedinec může být dohnán až k sebevraždě, nebo dokonce zavražděn. V práci se šikana může také objevit. Je tedy mýtem, že šikanovaní jsou nejčastěji děti na druhém stupni základní školy.

 

Šikana se projevuje tam, kde na děti nemají dostatek času

Šikana není o tom, jestli učitelé, profesoři, nebo kantoři mají na své žáky a studenty dostatek času. Šikana závisí na tom, jak byl šikanující vychováván. Pokud viděl násilí ve své rodině, nebo kdekoliv jinde, s velkou pravděpodobností to považuje za normální a aplikuje to tak i ve svém životě. V takovém případě to rodičům je nejspíše jedno. Ale šikanujícím může být i někdo, kdo pochází z naprosto bezproblémových poměrů. Mohou na něj působit okolní vlivy, jako jsou drsné, či brutální počítačové hry, média, nebo je zhýčkaný tím, že má vše, a tak si šikanováním slabšího jedince zkrátka zpestřuje život. Rozhodně se však nejedná o fenomén spojený s časem.

 

Šikanovaný je jen ten, kdo se nechá

Šikanovaným může být kdokoliv. Ne jen ten, kdo se neumí bránit. Někteří jedinci jsou sice slabší, ale to z nich nedělá potencionální oběť pro šikanující. Zde nehraje roli, zda se oběť umí bránit. I pokud by uměla, bylo by jí to k ničemu, neboť šikanující si vždy najde nějakou cestu, jak oběť dostat. Pokud by byl šikanující sám, někdy dobrovolně, jindy pomocí výhrůžek, by se k němu mohli přidat i další jedinci, kteří by se k šikanování také uvolili. Oběť by neměla sebemenší šanci se bránit.

 

Své dítě znám, nikdy by to neudělalo

Nikdy nemůžeme skutečně znát své děti, neznáme dokonce dobře ani sami sebe. Nemůžeme vědět, jak bychom se zachovali v různých situacích. Naše děti to mají stejně jako my. Doma se může jednat o klidné dítě, které plní svědomitě všechny úkoly, ale ve škole se může změnit v někoho, koho byste asi nepoznali. Nesmíme zapomenout, že školní prostředí, prostředí, kde jsou kamarádi, spolužáci, učitelé, může mít na naší ratolest velký vliv, který ho může změnit k nepoznání. Může se chtít předvádět, provokovat atp. Nikdy nemůžeme vědět, co se komu skrývá v hlavě a jak koho dokáže změnit jaká situace.

 

Pokud bychom však na to, že naše ratolest někoho šikanuje, přišli, bylo by dobré jí domluvit, vysvětlit jí, že se to nedělá. Že někteří jedinci mohou být slabší, chudší, jiní, ale to není důvod pro to, aby bylo dítě týrané. Jedině tak mu snad dokážeme otevřít oči a uchránit sebe před ostudou, našeho potomka před problémy a šikanovaného před zraněnou psychikou.

 

Zdroje:
http://www.odrogach.cz/skola/sikana-a-nasili/myty-o-sikane.html
http://www.ucitelske-listy.cz/2012/05/david-cap-sikana-myty-realita.html

 

Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/elizabeth_albert/

 

Další příspěvky autora: Caroline Kornelová

---

Články ve stejných kategoriích:

Mýty a fakta   Škola   Ostatní