Záhadní mimozemští Dropové

 

Záhadní mimozemští Dropové

Čínští vědci údajně našli v roce 1937 v horách Bayan-Kara-Ula pod vedením profesora Chi Pu-tei (Chu Pu Tei) několik hrobů s pozůstatky bytostí, které se výrazně lišily od lidských. Vysušená těla měla nadměrně velké hlavy a drobná těla, jejich výška nepřesahovala 1,30 m. Kostry vypadaly, jako by tvorové trpěli křivicí, byly navíc velmi křehké a připomínaly ptačí skelet. To byl jenom začátek velkého překvapení. V hrobech našli archeologové několik stovek zvláštních kamenných disků, které vypadaly jako ze žuly vytesané gramofonové desky. Ve středu měly kruhový otvor, od kterého se spirálovitě odvíjely pásy znaků. Disky byly 2 cm silné, v průměru měly 30 cm a v jejich středu byl centimetrový otvor. Od středu k vnějším okrajům byly vyryty zvláštní dvojité drážky, které byly ve skutečnosti znakovou řečí. Kromě toho nalezli badatelé na stěnách jeskyně obrazy Slunce, Měsíce a některých souhvězdí.

 

ET přiletěli z oblaků

Tento příběh rozšířený v téměř nezměněné podobě po celém světě má svůj počátek v jednom článku anglické verze sovětského časopisu Sputnik, který vyšel v roce 1967. Od té doby se rozšířil do mnoha jazyků včetně češtiny. Sledujme ho dále, protože je opravdu zajímavý.

 

V roce 1962 se podařilo mimozemské zápisy dešifrovat! Provedl to profesor Tsum Um Nui z pekingské Akademie věd. Výsledky byly takové, že akademie zakázala jejich zveřejnění. Znaky vyprávěly o flotile mimozemských kosmických lodí, která se před 12 000 lety dostala do kontaktu s naší planetou. Většina lodí byla v důsledku obtížného přistání v nehostinné krajině nevratně poškozena. Mnoho příchozích zahynulo, někteří však přežili. Na jednom disku je napsáno: "Dropové přišli na svých létajících strojích z oblaků. Po deset východů slunce se muži, ženy a děti Khamů ukrývali v jeskyních. Pak pochopili znamení a viděli, že Dropové tentokrát přišli v míru."

 

Když posádka zjistila, že nedokáže vesmírný koráb sama opravit ani se nedovolá pomoci, pokusila se navázat spojení s místními obyvateli. Kočovné kmeny, které tu v té době sídlily, však příchozí z hvězd považovaly za démony a bez slitování na ně zaútočily. Mimozemšťané sice útok odrazili, z obav před dalšími nájezdy se však stáhli do hor a zde po několika letech všichni zahynuli. Jako poselství svým druhům, kteří by je hledali, tu zanechali vzkazy na kamenných kotoučích. Z neznámých příčin je však nikdo nenašel a rozluštění jejich trpkého osudu čekalo až na vědce 20. století. Zpráva o nálezu vyšla pod titulem „Rýhové písmo o kosmických lodích“. Znaky vyprávěly další podrobnosti tohoto úžasného setkání pozemšťanů a mimozemšťanů.

 

Disky promlouvají

Čínští vědci zbavili destičky všech nánosů, aby se z nich dalo vyčíst co nejvíc, a poslali je do Moskvy, kde jejich sovětští kolegové udělali dva velmi významné objevy. Zjistili, že destičky samy obsahují značné množství kobaltu i jiných čistých prvků a že nalezené kousky vibrují v nezvyklém rytmu, jako by byly elektricky nabité nebo připojené na elektrickou síť. Tyto okrouhlé, dvanáct tisíc let staré kameny byly a ještě pořád jsou výzvou vědě, tvrdí autor článku.

 

Konec příběhu o podivuhodném nálezu už není tak pěkný. Profesor byl prý označen za lháře a jeho publikace odmítnuta. Opustil pekingskou akademii a emigroval do Japonska, kde brzy nato zemřel.

 

Badatelé z Evropy se však občas vydali po stopách příběhu ze Sputniku. V roce 1974 objevil jistý Rakušan dva disky v Muzeu Banpo zaměřeném na neolitické období v Xi’an, a dokonce je vyfotografoval. Ředitelka o nich však nic nevěděla. Když o 20 let později navštívili muzeum další evropští badatelé, disky již v muzeu nebyly a nebyla tam ani zmíněná ředitelka. Otevřený konec?

 

Všechno je výmysl Sputniku

Nicméně skeptici označují celý příběh starý prý 12 tisíc let za výmysl. Jméno čínského profesora Tsum Um Nui není čínské a žádný archeolog toho jména v Pekingské akademii nikdy nepůsobil. Dropové nejsou záhadní potomci mimo-zemšťanů, ale prostě jen domorodci z východní tibetské plošiny. Jejich celé jméno zní Drop-ka, což znamená v tibetštině „osamělí“ nebo „obyvatelé vysokohorských pastvin“. Disky na fotografiích jsou sice pravé, ale zřídka mají ve středu díru a dvojitou spirálu. Patří k starodávnému hadímu kultu šamanů. Vypadá to, že ruský autor měl docela dobré nadání psát sci-fi příběhy a vše si vymyslel. Přes anglickou mutaci Sputniku se potom příběh rozšířil do západních ufologických médií a dodnes zdobí internetové servery v nezměněné podobě.

 

Nikde jsem se nedočetl, jak to dopadlo s pozůstatky humanoidů na fotografiích. Zda se dochovaly do dnešních dnů a zda někdo udělal analýzu jejich DNA. To by bylo určitě zajímavé. Možná zmizely za kulturní revoluce nebo někde čekají, až budou znovuobjeveny.

 

To ještě není konec

V roce 1978 vyšla kniha s názvem Sungods in Exile (Sluneční bohové v exilu) od Davida Agamona, v níž autor tvrdí, že v roce 1974 britský vědec Dr. Karyl Robin-Evans podnikl expedici do hor Bayan Kara Ula, kde opravdu našel trpasličí kmen Dropů. Žil mezi nimi půl roku, naučil se jejich jazyk a dozvěděl se něco o jejich historii. Dropové mu vyprávěli, že jejich předkové přiletěli na Zemi z planety obíhající hvězdu Sírius. Jejich mezihvězdná loď měla nehodu a ti, kdo přežili, se adaptovali na pobyt na Zemi a zůstali zde. Další sci-fi?

 

Kupodivu trpasličí lidé stále žijí v malém počtu v centrální Číně. Čínští vědci kmen studovali v roce 1997 a jejich malý vzrůst připsali vysoké koncentraci rtuti v tamní půdě.

 

 

Zdroje:
http://kryptozoologicky.blog.cz/0910/tajemstvi-bayan-kara-ula
http://www.badarchaeology.com/?page_id=360
http://www.bibliotecapleyades.net/arqueologia/esp_dropa_10.htm

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

Mimozemšťané   Záhada   Tajemná místa historie   Tajemství