Nevychovaná mládež: dříve výjimka, dnes běžná věc

 

Nevychovaná mládež: dříve výjimka, dnes běžná věc

Kázeň a respekt je základ

V dnešní době jsou našim dospívajícím ratolestem tato dvě slova téměř neznámá. Jen zkuste porovnat, co si někteří dnešní teenageři dovolí a co vše jim projde. Myslím, že není třeba opakovat to, co občas venku zaslechneme a nad čím nám rozum zůstává stát. Jen nevěřícně kroutíme hlavou a přemýšlíme, jak je toto možné.

 

Nad odpovědí dlouho bádat nemusíme. Prostě chybí respekt k rodičům a to k nekázni daleko opravdu nemá. Můžeme též uvést hned dvě příčiny, proč se dějí takové změny. Děti se chovají nejprve podle rodičů, v předškolním a školním věku je berou jako vzor. Jsou-li nějaké problémy u rodičů, zákonitě se na dětech určitým způsobem projeví. Druhá příčina je, že rodičovská autorita není dostatečně dokazována. Potom už není pro teenagera problém zkusit, kam až může beztrestně zajít.

 

Za každý čin musíš nést následky

Tuto větu hodně často opakoval můj otec a dnes, s odstupem času chápu, že je stoprocentně pravdivá. Všichni dobře víme, že každý náš čin má nějaký dopad. Ať už pozitivní nebo negativní, ale vždy tomu tak je. Ale kolik mladých lidí si to uvědomuje? Vždyť je můžeme běžně vidět pít alkohol na diskotékách, krást v supermarketu nebo třeba šikanovat slabší jedince. Jaké následky za to nesou? Skoro žádné! Velmi dobře totiž vědí, že do svých osmnáctin jsou prakticky nedotknutelní a z toho těží. Jejich činy totiž musí až do jejich plnoletosti samozřejmě řešit opět rodiče.

 

Škoda rány, která padne vedle

Další pravdivé heslo. Bohužel, naši zákonodárci nerozlišují rozdíl mezi fyzickým trestem a týráním. Ten je ale zcela zásadní. Dnes mají děti možnost svoje rodiče za pouhý pohlavek nahlásit úřadům a z jedné výchovné se pro rodiče může vyklubat převýchova ve vězení. To je další faktor, kvůli kterému se v poslední době od fyzických trestů hodně upustilo. Pak se ale není čemu divit. Dříve by dlouhodobé odmlouvání nebo přílišnou drzost spravilo pár facek a bylo by vymalováno. Bohužel, dnes mohou tento krok podniknout jen ti, kteří si stojí za svým.

 

Osobně zavrhuji fyzické tresty, aplikované často, to rozhodně není správné a už by se mohlo hovořit o výše zmiňovaném týrání. Ale pakliže to jinak nejde, tak jedna rána řekne víc, než tisíc slov. Dokud si naše milé ratolesti neuvědomí, že ne všechno jim hladce projde jen tak, bude se celá situace nadále jen a jen zhoršovat.

 

Ani s příchodem plnoletosti nesmí respekt zmizet

"Jsme dospělí, můžeme si dělat, co chceme." Tuhle frázi jsme slyšeli tolikrát, že bychom na ni nezapomněli ani po kompletní ztrátě paměti. Do jisté míry je pravdivá, ale ne tak docela. Po dovršení osmnácti let jsou naše děti plně odpovědné za své chování a jednání. Což už dávno velmi dobře ví. Je tu však jeden háček, proti kterému jen těžko mohou hledat obranu. Máte-li doma tak nadaného a schopného potomka, který se o sebe umí postarat bez pomoci, pak můžu jen blahopřát. Ve většině případech s námi ale děti i po dospělosti stále sdílí domácnost. Co se tím mění? Téměř nic! Pořád je nutné dodržovat určitá pravidla. Jedno takové mluví za všechny: "Dokud bydlíš v našem domě a živíme tě, budeš poslouchat!"

 

Tím samozřejmě nechci říct, že si se svého dítěte uděláme otroka, který bude poskakovat okolo nás a vše za nás dělat. Ale na druhou stranu je nutné ukázat, že bez naší pomoci by mohlo skončit bez vzdělání, bez práce a v nejhorším případě na dlažbě. Každý dobrý rodič přeci chce vidět své dítě zabezpečené a spokojené. A protože mladí v tomto věku ještě tyto věci úplně nechápou, je nutné jim správnou cestu ukázat.

 

 

Komunikace, komunikace a zase komunikace

Abych jen nespílal našim nebohým dítkám, musím se zmínit i o nejčastější rodičovské chybě. S dětmi v poslední době dostatečně nekomunikují. Mnozí honí kariéru, dítě raději posadí k televizi, v horším případě k počítači a nebo v pubertálním období jejich problémy neřeší, protože je nepovažují za podstatné, ale za normální věc, kterou si prošel každý z nás. To se pak ale nikdo nemůže divit, že chování mládeže je takové, jaké je. Správnou komunikací si k nám děti prohlubují důvěru a není pro ně problém se svěřit skoro se vším. Zároveň jim tak ukazujeme cestu životem. A i když nám mnohdy nevěří, časem na vše přijdou a mohou nám jen poděkovat, že jsme je před životními úskalími varovali. V případě nezájmu se ovšem dítě svěří úplně někomu jinému, drtivou převahu mají party a kamarádi. Ti samozřejmě poradí moc rádi a v drtivé většině případů úplně špatně.

 

Zkrátka dnešní doba je hektická, plná zvratů a překvapení, násilí a hrozeb. Zažíváme to dnes a denně a podíváme-li se pravdě do očí, tak se nám to opravdu moc nelíbí. Zkusme tedy od těchto problémů uchránit naše děti tak, že se výchově budeme věnovat na plný plyn.

 

Další příspěvky autora: Sivir

---

Články ve stejných kategoriích:

Lidé   Komunikace   Vztahy   Výchova