internetWEEK.cz menu TOPlist

Povídka o tom, jak fungují banky - 1. část

Povídka o tom, jak fungují banky - 1. část

Příběh ukazuje způsob, jak funguje finanční systém. Někteří lidé hovoří o spiknutí bankéřů, ale pravděpodobnější je, že lidé postupně sami volili řešení, která byla logická a výhodná, avšak později se projevila v úplně jiném světle.

Povídka o tom, jak fungují banky - 1. část

Následující příběh svérázným pohádkovým způsobem odhaluje způsob jak funguje současný finanční systém. Někteří interpretátoři sice hovoří o jakémsi spiknutí bankéřů, ale pravděpodobnější bude, že lidé postupně sami volili řešení, která se svého času jevila jako logická a výhodná, avšak později se projevila v úplně jiném světle. Bez ohledu na to, ke kterému mínění se přikloníte, lze tento příběh použít k ilustraci deformace finančního systému, a možná, že nám usnadní nalézt východisko ze současné neutěšené situace.

Fabián si s rozechvěním připravoval projev k zítřejšímu veřejnému shromáždění. Vždy toužil po prestiži a moci, a teď se jeho sny konečně měly naplnit. Byl zlatníkem, vyráběl šperky a ozdoby, ale tato práce už ho dlouho neuspokojovala. Potřeboval nějaký vzrušující náročný úkol, a teď měl připraven i konkrétní plán.

Lidé od nepaměti užívali systému přímé výměny zboží, barteru. Zajišťovali rodiny tím, že buď sami pokrývali všechny své potřeby, anebo se na něco specializovali. Všechny výrobní přebytky pak směňovali za přebytky jiných řemeslníků. Pravidelné tržní dny bývaly hlučné a prašné, ale lidé se srdečně zdravili a hřál je pocit přátelství a sounáležitosti. Tržnice byly veselými místy, avšak později tam bývalo už příliš mnoho lidí a u smlouvání docházelo k častým sporům. Na popovídání skoro nezbyl čas. Bylo načase vymyslet jiný, lepší systém.

 

Lepší systém

 

Lidé byli vcelku šťastní a užívali plodů své práce. Jednotlivá společenství si vytvořila vlastní vlády, jejichž úkolem bylo chránit svobodu a práva každého jednotlivce a zajistit, aby nikdo nebyl jiným nucen dělat cokoli, co by bylo proti jeho vůli. To bylo jediným posláním vlády a každého vládce dobrovolně podporovala komunita, která si ho vybrala.

Jediným problémem, který tyto vlády nebyly schopny řešit, byl obchod. Bylo to problematické: má nůž cenu jednoho, nebo snad dvou košíků kukuřice? Co má větší hodnotu: kráva, nebo vůz? ... atd. Ale nikdo neuměl vymyslet nic lepšího.

Pak přišel Fabián a prohlásil: „Znám způsob jak vyřešit problém s barterovými obchody. Jestli ho chcete poznat, přijďte zítra na veřejné shromáždění.”

Příští den se lidé sešli na velkém shromáždění kde Fabián podrobně vysvětloval svůj nový „peněžní“ systém. Vypadalo to dobře a nedočkavě se ho ptali: „Jak můžeme začít?“ Fabián řekl: „Zlato, z nějž vyrábím ozdoby a šperky, je vynikající kov. Neztrácí lesk, nereziví a dlouho vydrží. Z části svého zlata udělám mince a každé takové minci budeme říkat dolar.“ Vysvětlil, že základem funkce nového systému budou „peníze“, které se stanou skutečným prostředkem spravedlivé výměny, mnohem lepším a dokonalejším než dosavadní výměnný obchod.

Jeden z guvernérů se zeptal: „A co když někdo najde zlato, a začne si mince vyrábět sám?” „To by bylo velmi nepoctivé“ – pohotově odvětil Fabián. „Budou se používat jen mince schválené vládou, které na sobě budou mít vyraženo zvláštní označení.“ Návrh zněl opravdu rozumně, a tak navrhli aby každý dostal stejný počet mincí.

„Já si ale zasloužím víc,“ ozval se výrobce svíček. „Mé svíčky přece používá každý.“ „Ne ne,“ namítali farmáři, „bez potravy nelze žít, a proto bychom nejvíce měli dostat my!“ A vypukla hádka. Fabián je chvíli nechal a nakonec řekl: „Protože se neumíte dohodnout navrhuji, aby ode mne každý dostal tolik mincí o kolik požádá. Nebudou v tom žádná omezení, kromě povinnosti splatit dluh. Čím víc dostanete, tím více mi po roce budete muset vrátit.“ „A co z toho budeš mít ty?” ptali se ho. „Protože vám poskytnu službu obstaráváním peněz, mám za svou práci nárok na odměnu. Povězme, že dokud mi je budete dlužni, vrátíte mi za každých 100 poskytnutých mincí každoročně 105 mincí. Těch 5 mincí navíc bude mou odměnou za poskytovanou službu a budu ji nazývat úrokem.“ Zdálo se, že nikdo nepředloží lepší návrh, a pětiprocentní odměna vypadala rozumně. „Dobrá,“ řekl nakonec Fabián, „přijďte ke mně příští pátek a můžeme to spustit.“

Pak už Fabián neztrácel ani vteřinu. Dnem a nocí razil mince a ke konci týdne byl hotov.

Lidé se seřadili do zástupu před jeho obchodem, a když si nové mince prohlédli a schválili guvernéři, byl systém uveden do praxe.

Někteří si půjčili zprvu jen pár mincí, aby nový systém mohli vyzkoušet. Brzy shledali, že peníze jsou skvělá věc a zanedlouho už všechno hodnotili ve zlatých mincích, dolarech. Hodnota, kterou teď začali připisovat všemu zboží, se nazývala „cenou“ a závisela především na množství práce potřebné k výrobě oceňované věci. Jestliže výroba vyžadovala hodně práce a času, byla cena přiměřeně vysoká, zatímco věci vyrobené s malým úsilím byly poměrně levné.

V jednom městě žil Petr, široko daleko jediný hodinář. Ceny měl vysoké, protože zákazníci byli ochotni platit za jeho hodinky značné sumy. Později však začal hodinky vyrábět i jiný člověk a aby získal zákazníky nabízel je za nižší cenu. Petr byl nucen reagovat a ceny hodinek brzy poklesly, protože oba hodináři se snažili poskytovat co nejvyšší kvalitu za co nejméně peněz. Tak se zrodila opravdová konkurence.



Podobné to ale bylo i u stavitelů, přepravců, farmářů… prakticky v každém oboru. Protože měli volnost výběru, vybírali si zákazníci to, co považovali za nejlepší transakci. Žádná umělá ochrana, jako například licence nebo cla či povolení, která by bránila podnikat v dané oblasti dalším lidem neexistovala. Životní úroveň postupně rostla a lidé se sami divili, jak se předtím vůbec mohli obejít bez peněz.

Koncem roku opustil Fabián své zlatnictví a šel navštívit ty, kteří mu dlužili peníze. Někteří měli více mincí než si vypůjčili, což však znamenalo, že jiní jich měli méně, protože v oběhu byl jen omezený počet mincí. Ti, kteří jich měli více než si vypůjčili mu bez problémů vrátili 100 plus dalších 5, ale i tak si museli vzít znovu půjčku k dalšímu podnikání.

Ostatní si s překvapením uvědomili, že svůj dluh a úrok nemohou splatit. Proto dříve, než jim půjčil další peníze, si Fabián vzal do zálohy něco z jejich majetku a v příštím roce se všichni snažili získat požadovaných 5 mincí navíc. Nikdo nepochopil, že se podobně jako jejich vlastní země nemohou zbavit dluhu dokud nevrátí všechny mince, ale i pak jim zbývá vrátit za každých 100 ještě 5 mincí, které ve skutečnosti nebyly fyzicky v oběhu. Kromě Fabiána totiž nikdo nepochopil, že splatit úrok bylo prostě nemožné – protože k tomu potřebné dodatečné mince se nikdy nedostaly do oběhu, takže někdo nutně musel být poškozen.



Pravda, i Fabián občas utrácel peníze na vlastní nákupy, ale nemohl utratit 5% z celé ekonomiky sám pro sebe. Lidí byly tisíce a on byl sám. Navíc byl stále ještě zlatníkem, a už to zajišťovalo slušné živobytí.



V zadní části dílny měl trezor, a tehdy některé napadlo, že by si u něj mohli ukládat část svých mincí kvůli bezpečnosti. Za to si zlatník účtoval malý poplatek podle množství uložených peněz a doby úschovy. Majiteli peněz vystavil stvrzenku. Když šel takový člověk nakupovat, obyčejně s sebou nenosil zlaté mince. Místo peněz přenechal obchodníkovi jednu či několik „fabiánovských“ stvrzenek (podle ceny nakupovaného zboží). Obchodníci stvrzenky uznávali a přijímali je rádi, protože věděli, že si je u Fabiána kdykoli mohou vyměnit za mince. Avšak místo směňování stvrzenek za zlato si je začali předávat z ruky do ruky. Lidé měli k stvrzenkám velkou důvěru – považovali je za stejně hodnotné jako mince.

Fabián si brzy povšiml, že lidé vyžadují výměnu stvrzenek za mince jen zřídka a uvažoval: Mám vlastně jejich zlato stále u sebe a přitom musím tvrdě pracovat a razit nové mince. Není to směšné? Nenašlo by se snad dost lidí, kteří by toho ležícího zlata ochotně využili za úroky? Stejně jen nečinně leží v trezoru a málokdo si ho vybere. Když mohu použít mince z trezoru nemusím vyrábět další. Nejsou to sice moje peníze, ale mám je u sebe, a to je nejdůležitější.

 

Zpočátku velice opatrně půjčoval vždy jen pár mincí, na krátkou dobu, a i to jen tehdy, když byl skálopevně přesvědčen, že je dlužník včas vrátí. Ale postupně nabral odvahy a půjčoval stále větší a větší obnosy.

 

Pro pokračování klikni zde!

 

Zdroj: www.s474n.com

Další příspěvky autora: michelllin


Články ve stejných kategoriích:

Ostatní   Zlato   Peníze   Konspirační teorie   Konspirace   Finance   Banky  


Kategorie Finance

Fenomén virtuální měny BitcoinFenomén virtuální měny Bitcoin
Aneb jak přijít o všechno snadněji a rychleji než si myslíte.


Zmírní konečně atak finančních produktů?Zmírní konečně atak finančních produktů?
Půjčte si! Máme pro vás připravenou výhodnou smlouvu. Půjčte si, půjčte si, bez ohledu na příjem, bez ohledu na vaše současné možnosti!!!


Poradcům své finance raději nesvěřujtePoradcům své finance raději nesvěřujte
Už to zažil asi každý. Telefonát, kde se na druhém konci někdo rozvykládá, že vám chce pomoct ušetřit, vytvořit celoživotní finanční plán a zajistit vás do budoucnosti. Stačí na chvíli se s dotyčným setkat. Jít na schůzku či nejít?


Pozor na cestu do finančních pekelPozor na cestu do finančních pekel
Čím víc houstne atmosféra v naší společnosti, čím víc se zdražuje, čím víc se lidé dostávají do finanční beznaděje, tím víc se kolem nás rojí moře podvodníků, kteří se snaží urvat kousek toho mála, co lidem zůstal.


Proč odcházím z Goldman Sachs?Proč odcházím z Goldman Sachs?
Následující text způsobil skandál. Napsal ho manažer investiční banky Goldman Sachs Greg Smith a předal New York Times.


MMF - Kdy kdo přežil jeho pomoc?MMF - Kdy kdo přežil jeho pomoc?
Mezinárodní měnový fond zná každý. Kdo ale ví, co dělá? A jak? Je vůbec na světě země, která přežila jeho pomoc? A kdo z toho profitoval?


Podvod jménem finanční krize Podvod jménem finanční krize
Finanční krize, ekonomická krize, krize středního věku, krize krize krize. Takové, a jiné výrazy na vás neustále proudí z internetu, rádia a z televize (obzvlášť). A co máme dělat, abychom se dostali z "krize"?


12 jednoduchých věcí, jak se připravit na americkou finanční apokalypsu12 jednoduchých věcí, jak se připravit na americkou finanční apokalypsu
V případě kolapsu nebo stavu nouze se regály obchodů vyprázdní velice rychle. Budete odkázáni jen na to, co už budete mít doma. Máte vy a vaše rodina dostatek teplého oblečení, hygienických potřeb a lékařských zásob, které vám vydrží na delší dobu?


Povídka o tom, jak fungují banky - 4. částPovídka o tom, jak fungují banky - 4. část
Poslední část příběhu o bankovním systému......


Povídka o tom, jak fungují banky - 3. částPovídka o tom, jak fungují banky - 3. část
Pohádka o finančním systému nekončí....




COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.

PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!

Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!

internet week pozadí