internetWEEK.cz menu TOPlist

Fenomén týrání dětí

Fenomén týrání dětí

Kuřimská kauza, vlčí děti, v sedmi letech vážil třináct a půl kilogramu a musel chodit po připínáčcích, matka vázala dítě na psí vodítko…To je jen ukázka teroru, který se každý den děje na těch nejvíc bezbranných – dětech. Ptám se, proč?

Fenomén týrání dětí

Agresivní chování přichází, když člověku dojdou argumenty. Pak někteří lidé inklinují k použití násilí, jakožto nástroje k dosažení svého cíle nebo jako nástroje k sebepotvrzení. Miliony mužů a žen jsou vystaveni násilí všude ve světě. Nejhorší je však násilí páchané na těch nejbezmocnějších, a to dětech. Trestání dětí je bohužel nejen v naší společnosti, ale téměř na celém světě normálním jevem. Fyzické tresty byly od nepaměti považovány za naprosto samozřejmou součást výchovného působení a často ještě jsou. Denně jsou tisíce dětí doma fyzicky trestané těmi, kteří by je měli ochraňovat, starat se o ně, vytvářet bezpečné zázemí, poskytovat lásku a porozumění, učit je a vychovávat, podporovat jejich sebevědomí plus sebeúctu a úctu k druhým lidem. Jedná se o téma velice citlivé a palčivé, v posledních letech popularizované médii.

 

Jaké jsou druhy týrání

K týrání nebo zneužívání dochází, když nějaký člověk v pozici autority využije moci, kterou má nad dítětem a to vždy za účelem získání nějakých výhod. Pokud má toto zneužívání formu, která působí fyzickou bolest nebo zanedbávání výchovy a výživy, nazývá se tělesné týrání. Pokud má podobu urážek nebo podrývá něčí sebedůvěru, pak se mu říká psychické nebo emocionální týrání. Tělesný trest je tělesným týráním, dochází-li k potrestání za pomoci předmětu, je-li bití směřováno na citlivé části těla (hlava, bříško, oblast genitálií, plosky a dlaně) nebo zůstávají-li na těle po ranách stopy (modřiny, škrábance atd.). Patří sem vláčení po zemi, kousání, trhání vlasů, kopání, škrcení, svazování, podávání alkoholu, drog a jedů atd. Toto je aktivní fyzické týrání. Mezi pasivní fyzické týrání patří nedostatečná zdravotní péče, nedostatečná výživa, výchova a vzdělání, absence ochrany, přístřeší a ošacení, vykořisťování formou nucené práce a žebrání.

 

Špatné psychické zacházení (maltreatment) znamená opakovaný vzorec chování vychovatelů dítěte, které mu dává najevo, že je bezvýznamné, bezcenné, nechtěné, zkažené, či dobré jen k tomu, aby naplňovalo potřeby někoho druhého podle jeho představ. Patří sem ústrky, přehlížení a zanedbávání, terorizování, izolování dítěte, využívání, kažení, odpírání citové odezvy, zanedbávání a nezájem o duševní či tělesné zdraví dítěte a o jeho vzdělání a výchovu.

 

Sexuální zneužívání není jen pohlavní styk s dítětem. O sexuální zneužití jde i v případě sahání na intimní místa nebo líbání, nuceného přihlížení sexuálním projevům jiných osob nebo pornografického natáčení či fotografování dětí a mladistvých. Sexuální zneužití je jakýkoli typ sexuálního kontaktu mezi dospělým a člověkem pod osmnáct let, nebo mezi teenagerem a mladším dítětem, při kterém se mladší člověk cítí nepříjemně – může jít o pohledy, dotýkání, mazlení, objímání, lechtání, líbání nebo oplzlé řeči. Sexuálně bývají zneužívána nejen děvčata, ale i chlapci a těmi, kdo zneužívají, nejsou výhradně muži, ale zneužívat mohou i ženy.

 

Příčiny trestání dětí

Chování každého z nás je utvářeno složitým vývojovým procesem. Postoje rodiče k výchovným metodám se tvoří dávno předtím, než se stane rodičem. Odrážejí se v nich zkušenosti z vlastního dětství a rodič je bude více či méně uplatňovat nebo se jich bude snažit vyvarovat. Hraje zde roli také úroveň inteligence. Záleží, jak dovede vychovatel pochopit okolnosti provinění dítěte, kriticky posoudit a zhodnotit výchovnou situaci. Na inteligenci do jisté míry závisí i vzdělání, tedy i to, jak rozšiřujeme svůj duševní obzor. Riziko ohrožení dítěte týráním je nejčastější v rodinách s narušenými vztahy mezi jejími členy, kde je nedostatečná komunikace, převažuje kritika a odmítání. Násilí vůči dítěti je jedním z projevů nakumulovaného napětí, které prostě rodina nedokáže řešit jinak. Dítě se pak, jako nejslabší článek rodiny, stává obětí její dysfunkce. Je třeba vzít v potaz také ekonomické a sociální změny, které téměř neúnosně zatěžují rodinu (např. chudoba, nezaměstnanost). Dalším faktorem je také izolovanost rodiny. Je důležité podotknout, že lidé dopouštějící se týrání, se mohou vyskytovat ve všech skupinách společnosti. Jsou různého věku, náboženství, rasy, žijí ve velkých městech i vesnicích, jsou ve všech úrovních vzdělání i příjmů. V chudších rodinách však je větší pravděpodobnost, že rodiče budou sledováni (sociálními pracovnicemi, pečovatelkami, lékaři…), a proto se snáze ocitnou ve statistikách a médiích. Majetnější lidé se spíše vyhnou systému sociální péče a mohou tak vše snáze skrýt pod koberec. Týrání dětí, které se vyskytne v rodinách intelektuálů, bývá obzvlášť kruté. Tito rodiče dokáží vymyslet hrůzy, že z nich člověku běhá mráz po zádech…Týrajícími rodiči nemusí být nutně naoko „zrůdy“, ale i „slušní“ lidé.

 

Nejčastějším tělesným trestem v naší republice je facka a plácnutí po zadku. Skoro každý z nás to určitě zažil. Pokud je velikost adekvátní, reakce rychlá na "přestupek" dítěte, může splnit výchovný charakter lépe než nějaká přednáška. Dojde tím k vytržení od činnosti a je důležité, aby si dítě takové plácnutí spojilo do budoucna s tím, že "tohle se nemá dělat". Zároveň je to projev síly a nese obrovské riziko, že rodič neodhadne sílu v ruce, přesné místo úderu na těle dítěte (které ve strachu může změnit polohu) a rána tak může dopadnout na velmi citlivé místo. Tím může způsobit více následků, než bylo původně záměrem. Jako první volba je nejčastěji použit tělesný trest, když dítě přinese domů špatnou známku. Na druhém místě příčin potrestání je „zlobení“. Každý trest má tři funkce: napravit škodu, zabránit opakování a zbavit viníka pocitu viny. Aby splnil výchovný vliv, musí být vnímán jako spravedlivý a být v přímé souvislosti s proviněním. Tělesný trest je v praxi používán, když „už člověk neví, jak dál“ nebo se cítí bezmocný. Jeví se dítěti jako demonstrace síly a často nesouvisí s porušeným pravidlem. Mnohokrát je projevem racionalizace rodiče tak, aby sami sebe ospravedlnili. Někdy v dítěti provokuje chuť se pomstít, a tak začíná vyčerpávající boj o moc. Vysoké procento dětí bylo někdy potrestáno tím, čeho se nejvíc bojí. Byly zavřené v tmavých místnostech, ve sklepech nebo byly ponechány samy doma.

 

Osobnost trýznitele

Dospělý, který přehnaně trestá dítě, často potlačuje vztek a frustrace. Má nutkání přesunout někam tyto negativní emoce a děti jsou nejjednodušší cesta. Kolikrát se stane, že v zápalu hněvu přežene trest nebo najednou nemůže přestat. Tito lidé mají také sníženou empatii a nechápou potřeby druhých. Toto pramení z hlubších vrstev osobnosti. Mnohokrát se jedná o komplex méněcennosti nebo o nesplněnou touhu, kdy takové dítě bylo překážkou (např. přerušení studia a kariéry, nevhodný výběr partnera – dítě brání v osvobození, dítě má nějakou vlastnost, která rodiče nadmíru irituje apod. ). Jedni si vybíjejí zlost, druhým přináší týrání uspokojení. To je již patologické jednání. Takový dospělý, který má za sebou nehezké dětství, jej může kdykoli oprášit a vybít svou potlačovanou zlost na komkoli ve společnosti i na svých blízkých. Svou prožitou minulost zakope někde ve svém nitru a neuvědomuje si, že reaguje způsobem, který si osvojil právě v tyranizovaném dětství. Takto se vytváří cyklus zla – předávání emočních rovnic z generace na generaci. Je prokázáno, že daleko častěji jsou týrány děti tělesně nebo jinak postižené, kdy rodiče (či vychovatelé) neunesou odlišnost takových dětí a stejně jsou na tom děti nedonošené. Dlouhodobým pobytem v inkubátoru se vytratil prvotní a přirozený kontakt s matkou.

 

Sexuální zneužívání mívá trojí motivaci. Je to motivace nesexuální – hledání náklonnosti, podpory a sebepotvrzení, kdy je sexuální uspokojení až sekundární. Jedná se například o hlazení. Při vykořisťování sexem je primární sexualita, kdy nedokáže „tyran“ navázat takový vztah s vrstevníky. Toto se děje impulzivně, často za doprovodu alkoholu a drog. Třetím motivem je sexuální agrese. Hnacím motorem je tedy vylévání hněvu. Figuruje zde absence viny. Existují 4 předpoklady, kdy dochází k sexualizovanému násilí: motivace, překonání vnitřních zábran, překonání vnějších překážek a zabránění možnému odporu dítěte. Většina usvědčených pachatelů tohoto násilí měla problém v dětství, byli odmítáni cítili méněcennost, zahanbenost, zlost, jsou ustrašení ( na dítěti tak pociťují dominanci) a mají poškozenou identitu své sexuální role. To zda byli v dětství také sexuálně zneužívání, může, ale nemusí vést k tomuto patologickému chování. Někdy se naopak takové oběti stávají promiskuitními.

 

Někteří rodiče, kteří své děti týrají, je zároveň velmi milují. Přesto ale cítí nutkání vyjadřovat hněv, zklamání nebo sexuální touhu způsobem, který jejich dítě poškozuje. Všichni nemají předpoklady k plnění rodičovské role. Bohužel dnes musíte mít povolení skoro na všechno. K řízení auta, k výstavbě domu, ke vstupu do některých států, k práci s potravinami. Na dítě však povolení nikdo nepotřebuje. Emočně nemocný člověk může plodit kolik chce a předávat tak tyto vzorce dál do společnosti. Společností také koluje mýtus, že týrá-li rodič pod vlivem alkoholu nebo drog, problém je v této závislosti. Nikoli! Tyto látky pouze odstraňují zábrany a člověk jedná podle svých impulsů!

 

Následky týrání

Podle odborných odhadů je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí pod věkovou hranicí 15-ti let.. Následky si sebou nosí celý život. Obtížně zvládají stres, jejich důvěra v mezilidských vztazích je narušena, může dojít k narušení vnímání světa a vše může skončit i sebedestruktivním chováním nebo sebevraždou. Fyzické násilí může vytvářet nebo zvyšovat pravděpodobnost deviace. Je nebezpečí, že dítě přijme násilný vzorec chování, začne jej obracet vůči svým vrstevníkům a v dospívání a dospělosti nakonec prosazuje své cíle také násilím. U dětí, která jsou vystaveny emocionálnímu týrání a týrání verbálnímu roste pravděpodobnost, že dítě bude agresivní a bude mít interpersonální problémy. Vyvstává nebezpečí vzniku antisociálního chování. I následky sexuálního zneužívání jsou závažné. Pohlavní zneužívání může výrazně ovlivnit vznik alkoholové a drogové závislosti, suicidálních tendencí, nenávisti k vlastnímu tělu, sexuálních dysfunkcí u žen a sexuálních deviací pedofilního charakteru u mužů, promiskuity a prostituce.

 

Označení zla

Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Nejvíce jsou ohrožení kojenci a batolata vzhledem ke své zranitelnosti a naprosté bezbrannosti. Ubližovat může váš soused, učitel, sbormistr nebo známý – vy máte povinnost to oznámit a to dokonce i v případě, že si nejste jistí a nemůžete své podezření prokázat. S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, stejně tak i povinnost překazit jeho páchání. To lze učinit i včasným oznámením. Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství, obrátit se můžete i na sociálně-právní orgán nebo neziskové organizace jako je například Fond ohrožených dětí. Oznámení můžete učinit i anonymně, uschovejte si však doklad nebo potvrzení o zaslání oznámení.

 

Týrané děti nejsou schopny si pomoci samy. Některé jsou ještě moc malé a některé mají strach z následků. Často jsou na zlých rodičích závislé, mají je dokonce rády a některé považují takové jednání za naprosto normální. Děti, které si procházejí takovým peklem hledají chybu u sebe - jsou přece zlobivé a nic lepšího si nezaslouží. Toto chování mate i státní orgány tím, že mají děti k rodičům vřelý vztah. Následně se celá záležitost odloží.

 

Komentář MV ČR k dané problematice: „Nikoho zřejmě nezajímá, že některé "maminky" nechodí s dětmi na preventivní zdravotní prohlídky z pochopitelných důvodů - nemají se čím chlubit. Proto některé případy nejsou podchyceny včas a dochází ke zbytečným těžkým zraněním a smrti týraných dětí. Lidé v okolí si nechtějí způsobit nepříjemnosti a děti nechávají doslova umlátit, utýrat hladem nebo zemřít na chronické onemocnění. V jiných případech se dětské lékařky nebo i sociální pracovnice nechají přesvědčit matkou, že situace není tak vážná, jak vypadá, a nezasáhnou adekvátně. V neposlední řadě selhávají i někteří soudci, kteří děti vracejí zpět do rodin, kde je ohrožen jejich život. Zvláštní kapitolou je psychické týrání (bez zjevných fyzických stop) vedoucí někdy až k sebevraždě.“

 

Příběhy z pekla

Musela zemřít, označili ji za debila a blbečka

Lucinka se narodila dne 26. 4. 1989 jako lehce nedonošená. V péči matky a jejího druha neprospívala a tak byla třikrát hospitalizována. Již při první hospitalizaci měla nemocnice podezření na nedostatečný příjem potravy. Nikdo se tím více nezabýval. Toto byla první šance na záchranu holčičky. V průběhu péče v rodině se psychomotorická retardace dítěte zvyšovala. Ve třech letech odpovídala váha a výška nezletilé dítěti starému asi 1 a 3/4 roku. Přesto dětská lékařka učinila při tzv. tříleté prohlídce závěr, že psychomotorický vývoj nezletilé odpovídá normě! Toto byla druhá promarněná šance na záchranu. Ve třech a půl letech byla přijata v nemocnici s popáleninami na hýždích a stehnech. Vážila ještě méně, než na zmiňované prohlídce. Matka tvrdila, že dcera údajně špatně jí. V nemocnici se však projevovala jako velký jedlík. Na jejím těle byly zjištěny četné hematomy, jizvy a škrábance po celém těle včetně hlavy. Měla též poraněnou sliznici dutiny ústní. Popáleniny prý měla způsobené pádem na kamna ( dlaně ani kolena popáleny nebyly) a modřiny svojí nemotorností ( v nemocnici však nepadala). Matka o její zdravotní stav neprojevovala zájem. Do nemocnice se dostavila až o 15 dní později a to dokonce až na písemnou výzvu. V souvislosti s popálením nezletilé, nevěrohodným vysvětlením mechanismu úrazu a opožděným zajištěním lékařské péče nebylo podáno trestní oznámení, dokonce ani pro nedbalostní ublížení na zdraví a byla vrácena matce. Takto byla pohřbena třetí šance na život Lucinky. Byla zařízena pouze celotýdenní školka, kam Lucka nedocházela pro údajnou nemocnost. Ani OPD ani školce to nepřišlo divné. Zmařena byla čtvrtá šance. Protože již měla Lucka viditelné stopy po bití i v obličeji, vydala se sociální pracovnice na kontrolu do rodiny. Matka ji však nepustila dovnitř s tím, že jí není dobře a že jsou děti ve školce. Její druh měl ještě dceru Martinu. Pracovnice se s tím spokojila a sdělila, že přijde další týden. Tato poslední šance vyhasla tři dny předtím, než navždy Lucka odešla…Přitom opět stačilo tak málo, jako zatelefonovat do školky a zjistit, zda tam děti jsou a v jakém stavu…

 

Výpověď matky na policii po smrti dcery:

"Když se narodila Martina, tak Martin začal být na Lucii strašně zlý. Zakazoval jí jídlo. Lucka, protože měla hlad a viděla jinde jídlo, tak si je vzala. On když se to dozvěděl, tak ji trestal. Bil ji vodítkem na psa, bil ji rukama, bil ji vším, co měl po ruce. Když Lucie snědla nějaké jídlo, tak aby nemohla jíst, tak ji chytil a provazem nebo vodítkem na psa jí svázal ruce k sobě. Takto ji nechával hodinu i déle. Naposledy to udělal asi před třemi týdny, kdy Lucii svázal ruce provazem za zády a nechal ji takto asi tři hodiny. Lucie byla při tom sice zticha, ale bylo vidět, že ji to strašně bolí. Pak z toho měla puchýře na rukou, zápěstích a z těch pak měla tyto velké strupy."

 

Skoro žádné jídlo, kopance, pohlavky, facky, svazování a bití kovovým psím řemenem, studené koupele ve vaně, počůrala se a v mokrých punčocháčích ji nechávali klečet... Matka Lucce také nadávala, že je blbá a že ji stejně zabije. Do normální školky by jí nevzali a ona kvůli ní nebude jezdit přes celou Prahu do nějaké školky pro blbečky…

 

„Viděla jsem v koupelně dceru Lucii, jak klečela ve vaně a říkala, že je jí strašná zima. Voda byla studená, byly v ní zvratky a podle mého názoru i její stolice. Já jsem ji z vany vyndala, umyla, dala jsem jí pyžamo a uložila jsem ji do postele ve vedlejší místnosti. Dcera ze sebe vydávala takové skřeky, dokonce jí šla pěna od úst.“

 

Tak vypadaly otřesné poslední minuty z nedožitého dětství Lucky. Druh její matky jí nakonec podal smrtící koktejl z octu a koření… Dne 13.9.1993 odešla Lucinka na lepší místo. Podle psychiatrického posudku nebyla matka duševně zaostalá a plně si uvědomovala násilné chování a následky zanedbané výživy. Pro záchranu dcery neudělala naprosto nic. Soudy se táhly pomalým tempem. Po téměř 10 letech mohla brutálně umučená Lucinka konečně klidně odpočívat. Petr Ježek byl poslán na 8,5 roku do vězení a matka byla poslána na 4,5 let do vězení.

 

Skákal mu po břiše, dokud se nepokakal a chodil po připínáčcích

Někdy mám pocit, že tresty jsou nedostačující a „slepota“ sociálky nezná mezí. Možná si vzpomínáte na fotografie sedmiletého Dominika z Brna, kde vypadá jako z koncentračního tábora. Rodiče ho týrali odstrašujícím způsobem. Bratři Dominika vypověděli: „Když Dominik dostal najíst, skákal mu taťka po břiše tak dlouho, až se poblinkal a pokakal. Musel si potom zašpiněné věci sám prát.“ Sociálka byla informována o týraní chlapce v roce 2008, sestrou matky Dominika a jeho ošetřující lékařkou. Odebrán byl však až po dvou letech! Týraní již mělo počátky od jeho narození v roce 2002.

 

Autentické fotky týraného Dominika

 

V sedmi letech vážil 13,5 kilogramu, mlátili ho řemenem, vařečkou a do bot mu lepili připínáčky. Musel v nich chodit i dvě hodiny. Prý ho tím chtěli zklidnit. Dominik i jeho sestra měli štěstí a jsou již v nové rodině, kde budují lepší budoucnost. Soud poslal rodiče na 6 a 6,5 roku do vězení. Sociální pracovnice vyvázla s podmínkou, hrozil jí rok vězení.

 

„Klientka měla na stole čtyři sta případů rodin, o které se starala. Na vše měla velice málo času. Za těchto podmínek snad ani nejde takovou funkci vykonávat zodpovědně. Podle možností, které měla, udělala maximum,“ prohlásil v závěrečné řeči její obhájce Staněk. Je smutné, že se selhání zaměstnance označí za jeho nedostatek času v pracovní době. Co se týče výše trestů, záleží na tom, jak je trestná činnost kvalifikována orgány činnými v trestním řízení (týrání, pokus úmyslného ublížení na zdraví, pokus vraždy) a jaký úmysl byl pachatelům prokázán.

 

Bezmoc, lítost, hnus, hněv, strach a zoufalství

Takové příběhy a tisíce dalších, které se do médií nedostanou, vyvolávají pocity bezmoci, lítosti, hnusu, hněvu, strachu či zoufalství. Někdo si po přečtení řekne, že si zato děti mohou samy, pořád křičí, provokují, jsou sprosté a pak se diví, že někomu dojde trpělivost. Nebo, že se za chvíli budou bát dát ratolesti na zadek, protože je doma bude čekat sociálka. Rada Evropy a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková jsou pro zákaz veškerých tělesných trestů pro děti do 5 let. Rodiče i Petr Nečas jsou proti.

 

Dnes jsou aktuální dva extrémy: rozmazlování frackové a týrané oběti. Kde je akceptovatelná hranice? Nikde není jasně dána. Stanovit si ji musí každý rodič sám. Děti nevychovává věčné komandování a plácání, důležitá je zde opět důslednost. Dítě by mělo chápat důvod, za co přichází případný malý trest. Jenže až větší dítě může pochopit rozumové argumenty, zákazy atd. Na malé dítě někdy opravdu platí jen plácnutí přes plínku, pokud ohrožuje sebe nebo okolí. Myslím, že každé dítě potřebuje mantinely a autoritu. Ještě nejsem matkou, ale bude ideální krizovým chvilkám předcházet - zde je prostor pro rodiče, aby na sobě pracovali a nenechali se unášet pouze emocemi a zvířecími instinkty. Existují moderní výchovné metody, kdy si má dítě dělat co chce. Ve skrytu duše nějak nemohu souhlasit, přece ne na vše může stačit dítě jak mentálně, tak sociálně. Navíc každé dítě je přece originál a život není dostatečně dlouhý, aby rodiče detektivně hledali vhodnou literaturu. A také se domnívám, že nikdo nechce mít doma malého rozmazleného velitele, který nakonec vyroste bez úcty k autoritám a bude se ohánět pouze svými právy a povinnostem nedá prostor. Toto téma výchovy je velice choulostivé a stojí určitě za hluboké zamyšlení. Děti vnímají spíše neverbálně a učí se zkušeností. V evoluci se nám rozvinuly vegetativní reflexy a dítě se jimi do určitého věku řídí. Co je lepší? Pokud chce dítě strkat prstíčky do zásuvky...Plácnout ho symbolicky nebo vysvětlovat základy napětí a proudu? Nakonec to třeba samo ze zvědavosti zkusí a skončí to tragicky. Jak vysvětlit tříletému dítěti, aby bez rozmyslu neběhalo do silnice nebo že se pejsci netahají, protože mu můžou ukousnout kus obličeje? Je lepší plácnuté dítě nebo mrtvé? Pokud si rozbije koleno na kole, mám za ním běhat a chránit ho? Má dítě poznat realitu, že život uštědřuje rány nebo ho udržovat "ve zkumavce"? Pokud budu moderní liberální matkou, nepřeroste mi dítě přes hlavu? Zakážu počítač, v pohodě si zapne internet v mobilu...Bude mě dcera nenávidět, protože jí nepustím s kamarádkami ve 14 letech na párty do rána, protože budu mít názory z doby opic? Takže všeho s mírou a citem.

 

Násilný trest na dítěti je virem, který je zodpovědný za světovou epidemii interpersonálního a hlavně domácího násilí. Je důležité si uvědomit, že děti opravdu zlobí, často si tak pouze vynucují pouze pozornost rodičů. Děti nemohou psychicky přežít bez ochraňující pozornosti dospělých. Evolučním vývojem je lidské mládě nejdéle závislé na rodičích. Pokud máte doma dítě, které je opravdu neklidné až agresivní, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Tresty v těchto případech nemají smysl a vy můžete velice snadno překročit hranici týraní. Rodiče, kteří týrají, byli pravděpodobně také oběti takového patologického chování a nikdo jim nepomohl. Jednání je podvědomé, možná po něm hned litují. Někdo není schopný své dítě citově přijmout, někdo si přeje, aby nikdy nebylo. To, že takoví lidé žili bez něhy a lásky, hladověli nebo byli biti, nemá žádný vliv na výsledný rozsudek u soudu. Nebuďme lhostejní. Vy, kteří tušíte o takových činech ve svém okolí, neváhejte a oznamte je. Vy, kteří takové činy provádíte a máte ještě soudnost a srdce, není pozdě, aby vaše dítě mohlo mít lepší dětství a život než vy. Stačí se obrátit na odborníky ( možno i anonymně) nebo se svěřit někomu blízkému. Důležitá je také sexuální výchova, aby dítě rozpoznalo, co už není pusou na dobrou noc. Pro nastávající matky, které tají těhotenství a chystají se rodit potají, existuje také pomoc. Novorozenci nemusí končit v popelnicích. Využít mohou baby box. Pro ty, kteří nemohou mít děti nebo je chtějí adoptovat či být pěstouny, vy můžete napravit traumata těchto malých človíčků a přinést jim tolik vytoužené bezpečí, pozornost a lásku…Takoví lidé (stejně jako ti, kteří udělali razantní řez ve svém životě pro dobro dítěte) mají můj obdiv, mají na sobě bláto, které se na ně lepí, protože vytahují dítě z bahna.

 

Vyšlo na http://deenamedia.blogspot.com

 

Další příspěvky autora: DeenaMedia


Články ve stejných kategoriích:

Děti   Trest   Násilí   Fenomén  


Kategorie Děti

Expert odhaluje, jak by se rodiče měli vypořádat s digitálními médiiExpert odhaluje, jak by se rodiče měli vypořádat s digitálními médii
Technika jde neustále dopředu. Každá generace vyrůstá jinak, než ta předchozí. Již od vynálezu knihtisku. A vždy jsou slyšet hlasy, že je to špatně. Ale technologie dětem nezakazujte, zkuste jen dodržet několik zásad…


Děti a zážitky blízké smrtiDěti a zážitky blízké smrti
Srazilo ji auto a v letu uviděla své dvě mrtvé babičky. Děti odcházejí v bezvědomí do parku, kde si hrají, potkávají jasné světlo a také dostávají na výběr, zda se chtějí vrátit do života.


Co by miliardář Warren Buffett učil své dětiCo by miliardář Warren Buffett učil své děti
Warren Buffett, americký miliardář, čtvrtý nejbohatší člověk na světě, radí, jak vychovávat děti. Vztah k penězům je důležité začít pěstovat co nejdříve.


9 věcí, které by se měly děti naučit ve škole9 věcí, které by se měly děti naučit ve škole
Na internetu je zajímavý článek o tom, co především by se děti měly naučit ve školních lavicích. Nedostali jsme se náhodou do stavu, kdy existuje propastný rozdíl mezi absolvováním školy a vzděláním?


Děti a válkaDěti a válka
Britská charitativní organizace velmi netradičním způsobem ukazuje hrůzy války a jejich vliv na děti. V krátkém videu se podíváte, jak by vypadal život malé dívky, pokud by Velkou Británii zasáhla válka.


Děti duchy vidí: Duchařské historky z AmerikyDěti duchy vidí: Duchařské historky z Ameriky
Je známo, že děti mají mimosmyslové vnímání silnější než dospělí. Zachycuje to například slavný film „Šestý smysl“. Následující příběhy se odehrály v několika amerických rodinách.


Když jsou mladí ovládaní trendyKdyž jsou mladí ovládaní trendy
Ti, kteří musí mít ve svém pokoji vždy poslední kousky oblečení, ale i elektroniky, se většinou chovají jinak než ti, kteří tyto trendy příliš neřeší. Jak moc módní vlny ovládají chování a smýšlení dětí a mladých?


Jak na časosběrné video? Například vašich dětí?Jak na časosběrné video? Například vašich dětí?
Časosběrná (time lapse) videa jsou stále oblíbenější. Například z fotek dítěte za několik let můžete vytvořit bezvadné video. Jak na to?


Oříšek babyboomu: Mateřská školaOříšek babyboomu: Mateřská škola
Mateřská škola je zařízení pro děti od tří do šesti let a docházka do posledního ročníku před nástupem do základní školy je dokonce povinná. Díky těmto zařízením si mohou děti užívat her s vrstevníky a rodiče nastoupit zpět do práce. Pokud ji najdou.


Chvála českého babyboxuChvála českého babyboxu
Babybox je klimatizovaná bedýnka, do které lze v České republice beztrestně odložit dítě. V okamžiku, kdy je vloženo, zapíná se signalizace směrem ke zdravotnickému personálu, který zajistí vše potřebné.




COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.

PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!

Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!

internet week pozadí