Rath na gynekologii

Rath na gynekologii

Že nebudu psát nic o kauze Davida Ratha jsem přitom věděl prakticky okamžitě. Kam jsem se podíval, tam byl on. V novinách, v televizi, na internetu, v rádiu. Bál jsem se, že když půjdu na záchod, z mísy na mě bude koukat Rath. Například televize Prima věnovala 17 minut svých hlavních večerních zpráv případu Rath. Tedy vlastně Rathovi jako osobě. Rozebrali ho doslova na atomy, předvedli i nekonečnou galerii výtvarných vtipů a fotomontáží v čele s oblíbenou krabicí Rǻthla. Celý ten výlet na planetu Rath ukončila anketa s jedinou respondentkou, zda by chtěla Davida Ratha jako partnera. „Ne, připadá mi takovej nějakej slizskej“, zněla zpravodajsky opravdu hodnotná odpověď mladé dívčiny. Ne, o Rathovi fakt nic psát nebudu, říkal jsem si.

Doprovázel jsem ten den svoji ženu do gynekologické ordinace. Protože čekáme dítě a mělo být tentokrát i nějaké školení pro nastávající maminky a tatínky, tak jsem šel i dovnitř ordinace. Dvě milé sestry se ujaly mojí ženy a opásali jí bříško sondami na poslech srdíčka a u toho si vesele povídaly. „A že nepoznal že to není víno…“ „No jo, taky bych brala takovou podlahu, se třiceti milionama…“ „Ale patří mu to, bože jak já jsem ráda, že ho chytli.“ Z druhé místnosti vyjde doktorka. „Aspoň se konečně ukázalo, že ta policie taky k něčemu je. Vždyť už to byla ostuda, jak nebyli nikdy schopní nic vyšetřit.“ Z čekárny přichází starší paní, zřejmě se jde objednat. „Ale že v tom policejním autě koukal jak vyoraná myš, že?“ směje se paní.

Celá ordinace prostě žije veselým a vzrušeným hovorem o zadrženém hejtmanovi. Najednou mi dochází několik věcí. Ty ženské mají z té události opravdovou a nefalšovanou radost. Je to po dlouhé době poprvé, co slyším někoho říkat něco pozitivního o dění v politice. A taky o práci policie. Nedá se ani v nejmenším předpokládat, že by celé osazenstvo ordinace patřilo k nějakému tvrdému jádru ODS a ony dámy měly proto radost ze zkázy neoblíbené politické strany. Ne, tohle byla radost nad tím, že existuje spravedlnost, že ještě nejsme úplně bezmocní a vydaní na milost a nemilost vrchnosti. Ještě tu asi platí právo, když chytnou takového kapra jako byl Rath. Uvědomil jsem si ještě něco. Možná právě tohle je lék na všeobecnou skepsi a celé to vření ve společnosti. Zavřít ještě víc takových Rathů, pokud možno také z vládního tábora a možná opravdu budou lidé ochotní si utahovat opasky a platit vyšší daně. Nečas a Kalousek se mýlí. Lidé nejsou rozčilení na vládu a celý politický systém, protože se jim šáhlo na peníze. Lidé jsou rozezlení, protože v naší zemi přestalo platit právo. Police se stala v očích lidí směšným spolkem, který se zabývá už jen nasazováním a sundáváním botiček z automobilů za úplatu. Případ Janoušek jasně ukázal katastrofální poměry v policii. Nikoho by už asi neudivilo, kdyby se zjistilo, že si Janoušek poslal unifomované komiky po svém zadržení pro pizzu a koblihy. Na to se špatně dívá a špatně se v tom žije. Teď se díky úspěšnému zátahu na Ratha a jeho kumpány podařilo vrátit trochu důstojnosti a profesní hrdosti i policii.

Stejně tak skvělá práce severočeské státní zástupkyně Lenky Bradáčové ostře kontrastuje s marastem, který tu celá léta symbolizovala nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Tu bylo možné vidět pouze na tiskových konferencích, kde oznamovala, proč se zase a opět nepodařilo dotáhnout tu kterou kauzu až k trestnímu oznámení. Vysvětlování, proč policie nezavírá zločince a raději zavírá oči, už bylo opravdu dost. Nyní se ukázalo, že to jde a že to může jít i jinak, pokud se ovšem bude chtít. Jsem si jistý, že to lidé jistě ocení. A to všichni, ne jen osazenstvo jedné gynekologické ordinace.

Další příspěvky autora: Tomáš Chalupa

Články ve stejných kategoriích:

Břit Tomáše Chalupy   Z domova